S hudební legendou Janem Spáleným o mládnoucím publiku, potemnělém albu a hravých textech a také o tom, jak se koncertuje po osmdesátce.
Ve svých bezmála třiaosmdesáti letech jste patrně nejstarším hudebníkem a zpěvákem, který je stále koncertně aktivní a vydává nové nahrávky. Jaký je to pocit?
Nic mimořádného. Mám prostě pocit, že žiju svůj život v práci, která mě naplňuje. Akorát si někdy všimnu, že mě občas v něčem omezuje tělo. Musím ale dodat, že bez každodenní podpory mé ženy a synů Honzy a Filipa by to vůbec nebylo možné.
Poslechnu si píseň, kterou jsem natočil před třiceti lety, řeknu si, že tahle verze je hloupost, že to mělo být úplně jinak, sednu si a celou ji předělám. Je to vlastně něco podobného jako když v Saturninovi založil dědeček se sluhou Saturninem Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru.
