Velitelé ho po téměř celou dobu jeho vojenské kariéry hodnotili jako ustáleného, pracovitého, iniciativního, inteligentního a spolehlivého vojáka.
Narodil se 22. května 1913 v Hrabové na Ostravsku jako jedno ze tří dětí manželů Josefa a Alby Grygarových. Po obecné škole nastoupil na měšťanku, ze které po dvou ročnících přestoupil na reálku. Tu úspěšně zakončil složením maturitní zkoušky a následně zahájil studium oboru hornictví na Vysoké škole báňské v Příbrami. Během studia na univerzitě přišel o otce, kterého v říjnu 1933 zastřelil v jeho kanceláři při důlní jámě Pokrok v Petřvaldu propuštěný horník, jenž pravděpodobně neunesl ztrátu zaměstnání. Násilná smrt otřásla rodinou i širokým okolím, jelikož Jaromírův otec zastával post petřvaldského starosty, předsedy místní národní demokratické strany a byl významným představitelem tamního Sokola a Slezské Matice osvěty lidové.
Utrpení a experimentální operace. Josef Koukal byl členem Klubu morčat, o který nikdo nestál |
Kvůli studiu nastoupil vojenskou prezenční službu až v roce 1935 a prodělal v jejím rámci Školu pro důstojníky pěchoty v záloze ve Valašském Meziříčí a na podzim 1936 zákopnický kurs u Ženijního pluku 2 v Kroměříži. Před propuštěním do zálohy v roce 1937 působil na pevnostních pracích při Ženijním skupinovém velitelství I Staré Město pod Sněžníkem. Již v květnu 1938 byl povolán k mimořádnému cvičení u kmenového Pěšího pluku 8 „Slezského“ v Místku, na které v červnu navázalo ještě cvičení řádné. V září opět došlo k jeho povolání v důsledku zvláštního cvičení, jež se kvůli následné mobilizaci protáhlo až do listopadu, kdy odešel do zálohy.
V noci z 19. na 20. ledna 1939 se ve skupině mladíků účastnil ozbrojeného útoku na hájenku nedaleko kopce Prašivá. Ta ležela na polském území a obývali ji polští vojáci. Ti palbu opětovali, načež byl jeden z útočníků smrtelně zraněn. V souvislosti s útokem byl Grygar spolu s několika dalšími zajištěn a vzat do vazby.
Po březnové okupaci začal plánovat útěk do zahraničí. Ten podnikl 5. května, kdy ve vagonu s uhlím přejel hranici v prostoru Radvanice – Petřvald a dostal se do Těšína. Zpočátku pracoval pro československé velvyslanectví ve Varšavě, načež v polovině června odjel do Krakova, kde posílil československou vojenskou skupinu. Koncem července odplul lodí Chrobry do Francie, kde se v Lille zavázal ke službě v Cizinecké legii.
Útěky, boje a štěstí jako hrom. Příběh Ivo Tondera, který byl během války sestřelen i zajat |
Na začátku srpna odjel do Marseille, odkud dále pokračoval do Oranu. V Sidi-Bel-Abbès a Al Aricha sloužil v hodnosti vojína Legie až do září, kdy se vrátil zpět do francouzského Agde. Tam byl prezentován u československé armády a určen jako velitel zákopnické čety u pěšího pluku 2. V květnu 1940 byl přemístěn ke 3. rotě uvedeného pluku a jako velitel čety se účastnil ústupových bojů na frontě, během nichž utrpěl zranění.
Z hroutící se Francie odplul na jedné z evakuačních lodí do Velké Británie. Zařazen byl k velitelské rotě 2. pěšího praporu Československé smíšené brigády a k 28. říjnu 1940 povýšen do hodnosti poručíka pěchoty v záloze. Později působil u štábní roty, než koncem února 1942 odešel k československému depu na základně britského Královského letectva v Cosford. Až do srpna následujícího roku procházel intenzivním výcvikem pro navigátory bombardovacích osádek. Tehdy nastoupil operační službu u 311. československé bombardovací perutě a dne 5. října vzlétl v osádce kapitána Stacha ke svému prvnímu operačnímu letu, ze kterého se však kvůli špatnému počasí museli předčasně vrátit.
Již v polovině listopadu byl přemístěn k No 1 Radio School za účelem dalšího výcviku, ve kterém však pro nezájem propadl a ten se tak výrazně prodloužil. Navíc byl v březnu 1944 vyšetřován pro prodej psacího stroje, který se nacházel v seznamu ukradených strojů z inventáře britského Ministerstva letectví. Výcvik dokončil v září 1944, načež rozšířil řady 147. perutě působící pod Dopravním velitelstvím letectva. V listopadu se jeho manželce narodila dcera Ceinwen Albina.
Smrt ve vlnách La Manche. Miroslav Ročovský se vytouženého konce války nedočkal |
Do osvobozeného Československa se vrátil v srpnu 1945 a další rok vykonával funkci zpravodajského a navigačního důstojníka, posledně u Leteckého dopravního pluku 1. Od září 1946 žil v Jablonci nad Nisou, kde měl v národní správě exportní firmu s bižuterií Rössler & Herden. Již koncem roku 1947 vycestoval do zahraničí, údajně za obchodními účely, a z cesty se již do severních Čech nevrátil.
Tři roky pobýval ve Spojených státech amerických, odkud přesídlil do Velké Británie. Žil na různých místech a pracoval jako stavební manažer. Ve volném čase se věnoval malování, vystupoval pod pseudonymem Sokol, a stál i u zrodu vynálezu bzučící návnady pro rybáře. Po sametové revoluci se trvale přestěhoval zpět do rodné vlasti.
Plukovník letectva ve výslužbě a držitel celé řady československých i spojeneckých vyznamenání Ing. Jaromír Grygar zemřel 8. února 2004.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
