Skaut Mirek Trojan se nestává lepším člověkem tím, že by svou minulost vymazal, ale díky tomu, že se k ní postaví čestně. A zjistí, že skuteční přátelé člověka nenutí ke křiváctví ani ho neovládají strachem.
Devadesátka není vystavěna jako ideální prostředí, ale jako místo, kde se střetávají různé povahy a zájmy.
Nosítka už jsou na ulici a Mirek hledí do Ondrovy tváře. Je bledá jako stěna, ale oči má Ondra otevřeny a Mirek se dívá jen do nich. Nevidí krev na Ondrově blůze, nevidí ruku v silných obvazech prosakujících krví. Vidí jen ty oči, zlé, nenávistné, které neumí odpustit ani v této chvíli.
