Narodil se 1. března 1884 v Paběnicích v okrese Kutná Hora. Maturitu získal na kutnohorské reálce, poté studoval na právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Své studium završil roku 1910, kdy byl promován na doktora práv. Následně pracoval jako soudní praktikant a advokátní koncipient v Kutné Hoře. Pak vypukla první světová válka a Jaroslav Komárek musel narukovat do rakousko-uherské armády a odejít na východní frontu. Zde nejprve sloužil jako velitel čety c. a k. pěšího pluku č. 90, od dubna 1915 velel rotě c. a k. pěšího pluku č. 75. V této funkci v září 1915 padl u Tarnopole do ruského zajetí.
Mikuláš Doležal velel Vysoké škole válečné a vedl i ilegální odboj. Zemřel na popravišti |
Do čs. vojska se přihlásil v únoru 1917 ze zajateckého tábora v Bobrově ve Voroněžské gubernii. Přijat však mohl být až 28. července 1917, kdy byl po bitvě u Zborova povolen neomezený nábor do čs. vojska z řad zajatců. V legiích nejprve absolvoval důstojnický kurz v Borispolu, poté byl v hodnosti poručíka zařazen do 8. čs. střeleckého pluku „Slezského“ jako velitel roty. Od října 1917 sloužil u jiných oddílů, po dohodě čs. legií se sovětskými úřady v Penze o transportu legionářů do Vladivostoku (a odtud do Francie na západní frontu) se však již jako štábní kapitán vrátil k osmému pluku a byl prozatímně jmenován jeho velitelem.
V této funkci s plukem dorazil do Vladivostoku. Poté se však rozhořela otevřená válka legionářů s bolševiky. Jaroslav Komárek se během ní zúčastnil obsazení Vladivostoku a bojů o Nikolsk-Ussurijsk. Po jeho ovládnutí zde byl v červenci 1918 jmenován velitelem posádky.
Velitel druhého praporu. Generál Miloš Kudrna bojoval na frontě za vznik Československa |
Brzy poté se však čs. orgány na Rusi rozhodly využít jeho právnického vzdělání k vybudování legionářských orgánů vojenské justice. Zpočátku tak zastával funkci člena vojenského soudu ve Vladivostoku. Následně byl od září 1918 ustanoven správcem polního soudu 2. čs. střelecké divize a v březnu 1919 se stal předsedou divizního soudu č. 2. Stoupal také v žebříčku hodností a z Vladivostoku do Československa odjel již jako podplukovník justiční služby.
V rámci vojenského soudnictví se rozhodl zůstat i po svém návratu. Po složení vojenské soudcovské zkoušky působil postupně jako soudce, předseda Senátu a zástupce přednosty Divizního soudu 1 v Praze. V březnu 1931 byl jmenován přednostou Pátého (justičního) oddělení I. odboru Ministerstva národní obrany a zároveň s tímto jmenováním povýšen na generála justiční služby. Již tehdy se však začala ozývat těžká nemoc, kvůli níž musel v roce 1932 podstoupit těžkou operaci. Po ní se sice ještě dokázal vrátit do činné služby, o necelé dva roky poté se však choroba vrátila a Jaroslav Komárek jí 18. září 1934 v pouhých padesáti letech podlehl.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
