Nejenže nacházel sexismus i ve strašidelných humoreskách laskavého Miloslava Švandrlíka, ale jurodivý feministický aktivismus se propsal (odpudivá módní floskule!) i do autorova jazyka.
Co Plzeňák neřekne. Spojení „v čtyřicátom pátom“ ani „zez Plzně“ zde opravdu nezaslechnete |
Nejvíce bije do očí potírání tzv. generického maskulina. Jde o běžný jev, kdy se mužské podstatné jméno chápe coby neutrální a používá se v plurálu zástupně pro obě pohlaví – tvůrci, autoři, vědci etc. Náš autor však ve snaze vymést z jazyka patriarchální veteš důsledně přechyluje, a to téměř v každé druhé větě. Tvůrci a tvůrkyně, autoři a autorky, čtenáři a čtenářky, dělníci a dělnice, strážci a strážkyně. Je to, mírně řečeno, otravné. A starším ročníkům může toto mechanické papouškování připomenout neodbytnou husákovskou mantru „soudruzi a soudružky“, jež za socialismu duněla z řečnických tribun.
Autor hororové rukověti si svým genderovým šplhounstvím na sebe ušil bič. Někdy je obsedantní přechylování únavné a trapné už i pro něj, a tak se uchyluje k bezpohlavním patvarům autorstvo či diváctvo. Chybí snad už jen tvůrstvo, což asociuje variantu stvůrstvo. A přitom vlastně o nic nejde. Když se v minulosti napsalo „tvůrci“, myslelo se tím automaticky muži i ženy. Nevšiml jsem si, že by kvůli tomu ženy trpěly a chtěly být mermomocí tvůrkyněmi. Motivací k jednotnému výrazu totiž nebyla diskriminace žen, ale ekonomičnost komunikace. V jazyce se vše zkracuje. Neříkáte občanský průkaz, ale občanka. I ten český jazyk je, byť za cenu proměny rodů, prostě čeština. A čeština, jak známo, je jazyk svérázný.
Kdyby chtěl znalec hororů být opravdu důsledný, musel by přechylovat i jména hrůzostrašných mulisáků typu vlkodlak či démon, což nedělá a dělat ani nemůže, neb to jednoduše nejde. A je tu ještě jeden zádrhel. Gramatické pravidlo vícenásobného podmětu, kdy se u koncovky přísudku dává přednost mužskému rodu životnému. Jestliže tedy ve větě „autorky a autoři psali pro čtenářky a čtenáře“ dává náš gentleman galantně přednost ženám, v případě slovesa vulgo přísudku jsou dámy bity, poněvadž jeho tvar se řídí nadřazeným rodem mužským.
Tchyně, nebo tchýně? A kde se najednou vynořilo slovo bžunda? Duo Červená propiska učí zábavnou formou češtinu |
Tomuto paradoxu se smál už lingvista Pavel Eisner řka, že v případě autohavárie státní návštěvy by české noviny musely napsat: „Její Veličenstvo královna anglická a císařovna indická a řidič Pepa Žandourek vypadli z vozu.“ Ani slovutná britská královna totiž není v češtině důležitější než mužský rod šoféra. To by se genderoví aktivisté museli probourat ještě hlouběji do mechanismu jazyka a změnit pravidla pravopisu. Ale na tom – dámy prominou – přece otázka ženských práv, dozajista legitimních, nestojí. Možná by to chtělo navnímat (další ohavná floskule!) skutečně palčivé problémy dneška a hlavně – zeptat se na názor dotčených žen. Třeba těch, co se ze své vůle jmenují Pavlína Pecháček nebo Růžena Novák.
Autor je učitel a publicista.
