„Telegrafistou od začátku do konce mých operačních letů byl Vladimír Slánský, řečený Jarda. Měl hodnost četaře čili sergeanta, ale celé letiště našeho Jardu znalo pod jménem ‚rotmistr Košťátko‘. Pořádek a čistota v letadle byly jeho vášní. Za vlastní peníze si koupil košťátko a po každém příletu a před každým startem vymetl čistě celý letoun. Nikde nesměl zůstat prášek nebo smítko. To Jarda nenáviděl. Telegrafista má v letadle vlastní kabinku. Jardova kabinka byla nejen čistá, ale na okénku měl i záclonky. Běda, když na jeho záclonku sáhla zaolejovaná ruka mechanikova!“
Co do odlétaných operačních hodin patřil „Košťátko“ mezi nejaktivnější československé letce v rámci zařazení 311. perutě pod Velitelství bombardovacího letectva. Jeho životní příběh však dodnes stále stojí poněkud v pozadí velkých jmen československého zahraničního letectva za druhé světové války.
Vladimír Slánský se narodil 30. července 1913 v Mladé Boleslavi manželům Josefu a Antonii Slánským. Po vychození povinné docházky na obecné škole pokračoval studiem na reálném gymnáziu, které navštěvoval čtyři roky. Následně se vyučil strojním zámečníkem u Akciové společnosti pro automobilový průmysl. K roku 1934 dokončil na mladoboleslavské Státní průmyslové škole obor aeromechanické strojírenství. Poté nastoupil vojenskou prezenční službu v řadách československého letectva.
V jejím rámci absolvoval poddůstojnickou školu a celou řadu kurzů, například výcvik ve spojovací škole a zvláště střelecký výcvik, po kterém si mohl na svůj stejnokroj hrdě připnout stříbrný odznak řadícího jej mezi vojenské letce. Působil u Leteckých pluků 4 a 5. Dosáhl hodnosti četaře a u letectva setrval jako délesloužící i po uplynutí předepsané činné služby. Mimo to byl aktivním členem tělovýchovné organizace Sokol v Mladé Boleslavi, do níž docházel již jako dorostenec v roce 1928.
V polovině března 1939 došlo k nacistické okupaci Čech, Moravy a Slezska a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. I on se rozhodl nezůstat vůči nastalému stavu lhostejným, rozloučil se s rodinou a v červnu téhož roku ilegálně odešel do Polska, kde se dal k dispozici československým úřadům v Krakově. Koncem července odplul z přístavu Gdyně do Francie, kde na něj v Paříži čekalo vyřízení vstupu do francouzské Cizinecké legie. V srpnu odjel z přístavu Marseille přes Oran do Sidi Bel Abbès v Alžírsku. Od listopadu pobýval na letecké základně Blida, než byl o pár týdnů nato přemístěn do Tours ve Francii. Tam procházel výcvikem pro příslušníky bombardovacího letectva, ve kterém od června pokračoval na bázi v Bordeaux. Kvůli zhoršující se situaci na frontě ale záhy odplul evakuační lodí do Velké Británie.
Jakožto vycvičený letec byl Vladimír Slánský v červenci 1940 přijat do dobrovolnické zálohy Royal Air Force a stal se jedním ze zakládajících příslušníků 311. československé bombardovací perutě. Ke svému první operačnímu letu a zároveň prvnímu bojovému nasazení celé jednotky vzlétl jako radiotelegrafista osádky Václava Kordy dne 10. září 1940. Cílem tohoto náletu se stalo město Brusel. Do 5. srpna 1941 vykonal s různými kapitány celkem 44 takových letů a pouze ze dvou se vrátil předčasně kvůli technickým závadám. Mezi cíli se opakovaně objevil i Berlín.
Právě během jednoho z náletů nad srdce třetí říše vzbudil dle vzpomínek leteckého střelce Richarda Husmana mezi svými kolegy velké pozdvižení. Díky svým vynikajícím znalostem a notné dávce drzosti se dokázal spojit s německou stanicí letecké zabezpečovací služby a požádal je o zaměření polohy. Když získal okamžitou odpověď, upřesnil navigátorovi, kdy má shodit náklad pum. Také kapitán Korda vzpomínal na moment, kdy se Vladimír Slánský nad Berlínem spojil naopak s domácí radiostanicí. Po zaměření zdvořile poděkoval a dál se věnoval své práci. Když se ho po přistání široké osazenstvo základny ptalo, proč tak riskoval, odpověděl: „Prosím vás, když je člověk nad městem, odevšad se po nás střílí, nemám co dělat. Tak jsem si vás zavolal, aby mně utekla chvíle.“
Jeho kvality radiotelegrafisty potvrzuje skutečnost, že byl vybrán jako jeden z prvních Čechoslováků ke službě u elitní 138. perutě pro plnění zvláště důležitých úkolů. Před nástupem k tomuto útvaru prošel mezi zářím a říjnem 1941 přeškolením na stroje Armstrong Whitworth Whitley. Dále se mu dostalo také speciálního kurzu pro vysazování paraskupin na okupovaná území. Dle operačního deníku 138. perutě přišel k jednotce 7. října. Jeho služba zde však dosud není přesně objasněna. Sám mnohem později udával, že v posádce kapitána Jaroslava Baly podnikl tři až čtyři lety, z nichž minimálně jeden směřoval nad Norsko, při kterém během přistání havarovali. Jisté je, že v druhé polovině ledna 1942 od perutě odešel a jako instruktor sloužil u výcvikové jednotky, u které stihl ještě dva nálety na německý Kolín a Essen. I v tomto období byl aktivním členem Sokola.
V červenci 1942 mu bylo umožněno nastoupit do pilotního výcviku. Tím procházel u různých výcvikových útvarů nejenom na území Velké Británie, ale též v Kanadě. Jako vycvičený pilot pak v červnu 1943 odjel na Bahamské ostrovy, kde s osádkou Aloise Šedivého výcvik dokončil. Nic pak nebránilo návratu zpět do Velké Británie a jako druhý pilot znovu zahájil 14. ledna 1944 operační činnost u 311. perutě. Ta ale neměla dlouhého trvání, do 24. února vykonal čtyři protiponorkové patroly, a znovu se vrátil k výcvikové jednotce za oceán. Jako kapitánovi mu bylo svěřeno velení vlastní osádky. Od listopadu se opět zapojil do bojových operací. Do června 1945 jich podnikl dalších 31. Tak dlouhá a záslužná odbojová činnost nezůstala bez ocenění. Vladimír Slánský se do osvobozeného Československa vracel v hodnosti kapitána a, mimo jiná udělená vyznamenání, se čtyřmi Československými válečnými kříži 1939.
Pro Vladimíra Slánského měl však návrat domů hořkou pachuť. Během války byli totiž jeho rodiče vězněni gestapem. Matka surové zacházení nepřežila a otec se vrátil s podlomeným zdravím, což jejich syna psychicky poznamenalo. Na jaře 1946 demobilizoval a získal zaměstnání pilota u Československých aerolinií. Po únoru 1948 mu bylo umožněno ještě další dva roky létat na vnitrostátních i zahraničních linkách, než byl ze zaměstnání vyhozen. Ani tehdy mu komunistický režim nedal pokoj a v roce 1953 byl zatčen a začátkem následujícího roku odsouzen za velezradu k několikaletému trestu odnětí svobody.
Ten si odpykával na Jáchymovsku a v Leopoldově. Po propuštění se živil jako brusič nástrojů, a to až do odchodu do důchodu v roce 1969. Jakožto válečný veterán byl členem Československého svazu protifašistických bojovníků v Mladé Boleslavi. S pádem režimu se mu po dlouhých letech dostalo zaslouženého uznání. Nejdříve byl povýšen do hodnosti plukovníka letectva ve výslužbě a v květnu 1991 mu byl prezidentem republiky propůjčen Řád Milana Rastislava Štefánika. Ani v pokročilém věku nepřestal být členem mladoboleslavské sokolské jednoty.
Čestný občan Mladé Boleslavi Vladimír Slánský zemřel 24. srpna 1993 a je pohřben na Novém hřbitově v jeho rodném městě.
