Už víme, že se slovanskými bohyněmi jsou jenom samé problémy. Východoslovanská Mokoš je ve středověkých pramenech bezpečně doložená, ale mnoho o ní nevíme. „Bohyně jara“ Vesna vznikla z poetického oslovení ročního období a teprve romantická literatura z ní udělala bohyni. Morena je především jménem jarní obřadní postavy a vynášené figuríny; známou „bohyni smrti“ z ní vytvořily také až učené výklady.
Středověcí autoři zmiňují, že Lutici nosili do bitev „ďábelské praporce“ s vyobrazením bohyně. Zmíněné bojové praporce zjevně přinášely do bitvy božskou záštitu.
Na severozápadě slovanského světa se ovšem objevuje ještě jedno ženské božské jméno: Siva. Jejím působištěm je několik řádků ve středověkých kronikách, pár výtvarných podob ze starých mědirytin a pozoruhodně bohatý posmrtný život v historiografii a výtvarném umění.
