Bylo to jedno z mých velkých přání: přespat v hotelovém pokoji na Ještědu. Plánovali jsme to se ženou už dlouho, ale vždycky nám do toho něco přišlo. Nakonec to vyřešily naše děti, když nám prostě jako dárek nocleh koupily. Na hoře nad Libercem jsem přitom byl mnohokrát: nejdřív jsme se jezdili s rodiči dívat, jak neobvyklá stavba roste – o mimořádných potížích během stavby nám kdysi vyprávěl její autor Karel Hubáček.
Stavbu mu střídavě povolovali a pak zase zavírali, byl tehdy v éře normalizace, tedy na začátku sedmdesátých let, personou non grata: nestraník, spoluzakladatel projektového samostatného sdružení SIAL, které bylo po ruské okupaci zrušeno a Hubáčkův ateliér znovu začleněn do libereckého Stavoprojektu. A pokus o vymanění se z oficiálních struktur Hubáčkovi tehdejší nové vedení Svazu architektů nikdy nezapomnělo.
Unikát v mlze
U našeho prvního setkání byl tehdy také známý sklář prof. Stanislav Libenský, ten se na výzdobě interiérů Ještědu rovněž podílel, tehdy ale líčil, jak musel v československém pavilonu na světové výstavě v japonské Ósace roku 1970 letlampou přetavit jednu část svého výtvarného díla – skleněné řeky s motivy z českých dějin, v níž byl otisk vojenské boty jako symbol nacistické okupace.
Soudruzi normalizátoři ale měli strach, že by si to někdo mohl vykládat jako symbol té okupace další. Taková byla tehdejší doba, o Hubáčkovi se nesmělo ani psát a rozhovor, který jsem s ním dělal u příležitosti jeho pětašedesátin, mi nikde nechtěli otisknout. Vyšel pak až díky odvaze redaktorů v oborovém časopise Umění a řemesla…
Liberec vsadil na jistotu. Autorka nové petřínské lanovky navrhne i tu na Ještěd |
Po dokončení stavby vysílače a hotelu jsem na Ještědu byl ještě mnohokrát, i s Hubáčkem a autorem interiérů Otakarem Binarem. Měl jsem možnost si prohlédnout vstupní patro, restauraci a bar a také hotelové pokoje, které skutečně připomínají interiér kosmické lodi, mohl by se tam klidně natáčet třeba Star Trek.
Byli jsme i výše, v technickém zázemí vysílače, kde je krásně vidět, jak plášť tvoří síť z laminátových tyčí, krytá kovovými či plastovými panely. Po technické stránce je to unikát, Hubáček také za Ještěd získal mezinárodní Perretovu cenu.
A jak to bylo s naším noclehem? Ač byl listopad, přijeli jsme za nádherného slunečného počasí a výhled byl skutečně impozantní. Večeře v příjemné restauraci, nocleh v pokojíku s řadou „kosmických“ motivů i ranní snídaně byly fajn, jen okolí se změnilo: věž tonula v husté bílé mlze…
Na vrcholu hory stávaly různé objekty, zejména chaty a rozhledny. Poslední kamenná stavba z roku 1907 v roce 1963 vyhořela. Vzápětí byla vypsána soutěž na vysílač a také hotel s restaurací.
Vyhrál ji Hubáček, který ale porušil podmínky a spojil oba provozy do jedné věže, porotci ale pochopili, že to je ideální řešení. Základní kámen byl položen o tři roky později a 21. září 1973 byla sto metrů vysoká stavba ve tvaru rotačního hyperboloidu, kombinující kámen, beton, ocel a plast, slavnostně dokončena a otevřena.
Vedle Hubáčka se na návrhu podíleli statici Zdeněk Zachař a Zdeněk Patrman, autorem interiérů byl nedávno zesnulý Otakar Binar a spolupracujícími výtvarníky Stanislav Libenský s Jaroslavou Brychtovou, Karel Wünsch, Marie Rychlíková s Děvanou Mírovou, Vladimír Křečan, Miloš Koška a Jaroslav Klápště.
SIAL jako protest architektů. Dodnes platí, že kvalita ustupuje paskvilu anebo mizí v úplné nicotě |
Unikátní technologie včetně kyvadla a tlumiče kmitů byly patentovány a architekti je využili i u dalších podobných staveb doma i v zahraničí. Později se vystřídalo několik vlastníků, mezitím získal Ještěd status národní kulturní památky, stavba však chátrala a část vnitřního vybavení byla rozkradena. Dnes jsou vlastníky České radiokomunikace a Liberecký kraj a je připraven projekt na citlivou rekonstrukci, vyhotovený ARN Studiem.
Ikona na Ještědu
Letos jsme si připomněli sté výročí narození Karla Hubáčka. Pražský rodák studoval na technice, pak nastoupil do libereckého Stavoprojektu. Prvními realizacemi byla sídliště Hracholusky v Roudnici a Kráľovský Chľmec na východním Slovensku – ještě ve stylu tzv. sorely (s Jaroslavem Vackem).
Dále projektoval továrnu Karosa v Mnichově Hradišti, loděnici v Děčíně, kina v Doksech, Rumburku, Železném Brodě a Roudnici, vodárenské a meteorologické věže v pražských Radlicích a Libuši, divadla v Liberci a Praze (Disk), obytný dům zv. Wolkerák v Liberci (s J. Vackem), kulturní centrum v Teplicích, vlastní dům a několik administrativních budov v Liberci.
Vesmírný koráb slaví padesátku. Snad se dožije i dalšího výročí, když dnes lze bourat cokoliv |
Byl laskavým a respektovaným šéfem mladých architektů z legendární liberecké „Školky“ a poté docentem na liberecké fakultě architektury. Václav Havel mu v roce 2001 udělil medaili Za zásluhy.
Karel Hubáček zemřel v roce 2011. Jeho neslavnější stavbou je ale samozřejmě ještědský vysílač. Stal se ikonou a je neodmyslitelnou krajinnou dominantou.
