Narodil se 16. července 1917 v Zemské porodnici v Brně manželům Jindřichu a Amalii Leskauerovým. Německy vyvedený zápis v matriční knize porodnice zároveň ukazuje, že byl Heinrich o šest dní později pokřtěn. Jeho otec pracoval v době narození syna jako strojník u státních drah v Brně a matka obstarávala chod domácnosti. Z matčiny strany, která častěji užívala jméno Mala, měl židovské předky. V roce 1927 se rodina rozrostla ještě o dceru Margit.
Tehdy malý Jindřich navštěvoval obecnou školu. Na tu navázal studiem na Českém státním reálném gymnáziu v Brně Na poříčí, kam nastoupil do třídy I. B ve školním roce 1928/1929. Z výročních zpráv gymnázia lze vyčíst, že celých osm let prospěchově patřil spíše mezi průměrné žáky. Ve školním roce 1936/1937 studium zakončil úspěšným složením maturitní zkoušky.
V témže roce byl po předchozím odvodním řízení povolán k vykonání vojenské prezenční služby. Stejnokroj mu učaroval a svou životní dráhu nasměroval právě tímto směrem. V roce 1938 byl v hodnosti poručíka letectva vyřazen z Vojenské akademie v Hranicích. Jako pozorovatel sloužil u Leteckého pluku 3 „Generála letce Milana Rastislava Štefánika“ na Slovensku.
Útěk do zahraničí
Po nacistické okupaci v březnu 1939 se odebral Jindřich Leskauer do dnešního Žďáru nad Sázavou, kam z Brna odešli jeho rodiče s mladší sestrou. Za přestěhováním rodičů stály již za druhé republiky antisemitské projevy. Otec se stal správcem výtopny zdejší železniční stanice. Jindřich miloval dějiny a rozhodl se studovat na vysoké škole, které však byly 17. listopadu 1939 uzavřeny. Spolu s kamarády a bývalými poručíky československé armády Bohuslavem Holemářem a Josefem Svatoněm se rozhodli pro odchod z Protektorátu Čechy a Morava.
Blondyho poslední let. Osádka přežila, střelec Rudolf Skalický však zůstal navždy pod hladinou |
Sestra Margit později vzpomínala, že kvůli službě u letectva, většímu věkovému rozdílu a brzkému útěku do zahraničí nestihla bratra poznat tak, jak by si přála. Celoživotní připomínkou bratra jí tak zůstala velkoformátová kolorovaná fotografie, která s ní po celý život putovala.
Cesta z okupované země byla velmi dramatická. Přes Slovensko se trojice dostala do Maďarska, kde byla zatčena. Naštěstí se všem po značných peripetiích podařilo dostat do Jugoslávie, odkud dále pokračovali přes Řecko, Turecko a Bejrút do Francie.
V osádce legendárního pilota
Tam dorazil Jindřich Leskauer začátkem dubna 1940 a v Marseille byl odveden do československé branné moci. Jako aktivní předválečný letec odjel na základnu Mérignac, kde procházel výcvikem na francouzských strojích. Do bojových letů však kvůli rychlému spádu událostí po napadení Francie a zahájení západního tažení nacistickým Německem v květnu 1940 nezasáhl a spolu s dalšími Čechoslováky odletěl ze z výše uvedeného letiště 17. června do Velké Británie.
Tři roky na útěku. František Ostrý připravil operaci, která měla dostat Slánského ze země |
Ve Velké Británie byl brzy přijat do řad dobrovolnické zálohy britského Královského letectva a stal se zakládajícím členem 311. československé bombardovací perutě. Ač byl za první republiky vycvičen jako pozorovatel, byl určen pro pozici radiotelegrafisty, načež procházel intenzivním výcvikem. První operační let, jehož cílem se stalo město Mannheim, podnikl 16. prosince 1940 v osádce legendárního pilota Percyho Charlese Pickarda.
V prosinci absolvoval další dva lety, oba dokonce v ten samý den, v osádce Antonína Kubizňáka. Cíly těchto náletu byly přístavy Ostende a Vlissingen. Dne 2. ledna 1941 se ve stejné osádce zúčastnil náletu na Brémy. Dle jednoho ze svých spolubojovníků se v průběhu služby u perutě projevoval značně melancholicky, ale velením byl popisován jako kamarádský, pilný a snaživý.
Tělo se nikdy nenašlo
Jindřich Leskauer zahynul 16. ledna 1941. Toho dne se jeho osádka účastnila bombardovacího náletu na německý přístav Wilhelmshaven. Osádka splnila úkol a provedla útok na zmíněný cíl, avšak na zpáteční cestě hlásila problémy s motorem. Jejich stroj se zřítil do vod Severního moře. Příčinou havárie byla s největší pravděpodobností silná námraza, se kterou bojovaly i zbylé osádky. Druhého dne se peruť zúčastnila pátrací akce po ztracené osádce, avšak s negativním výsledkem. Tělo Jindřicha Leskauera, stejně jako dalších pěti členů osádky, se nikdy nenašlo.
Smiling Jo. Hrdina československého nebe, který přežil těžkou havárii a přišel o oko |
Útěk Jindřicha Leskauera se přímo dotkl i jeho nejbližších. Rodiče byli nejdříve zadrženi v rámci takzvané Akce E, kdy docházelo k zajištění rodin zahraničních protinacistických odbojářů. Otec Jindřich byl později deportován do Osvětimi, kde v únoru 1943 zahynul. Matka Mali se dostala nejdříve do internačního tábora ve Svatobořicích a v roce 1944 přes Malou pevnost Terezín do terezínského ghetta. Ani ona se konce války nedožila a zemřela v únoru 1945.
Dcera Margit dle jejích slov strávila válku jako ukrývané dítě. Na druhou stranu se v archivních dokumentech objevuje její konkrétní bydliště v době internace rodičů. K pobytu byla přihlášena v Železném Brodě u příbuzného Františka Leskauera. Z prvorepublikové letecké uniformy svého bratra si po válce kvůli nouzi nechala přešít nové oblečení.
Rozkazem ministra obrany ČSFR z 29. května 1991 byl Jindřich Leskauer povýšen do hodnosti podplukovníka letectva in memoriam. Je uveden na několika pomnících v České republice a Velké Británii. Zároveň jeho jméno nese jedna z ulic v Brně-Líšni.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
