V sérii článků věnovaných výročím slavných architektů narozených na našem území jsme si již připomněli Josefa Gočára či Otakara Novotného. Dnes se budeme věnovat další výrazné osobnosti, Josefu Hoffmannovi, který zanechal výraznou stopu ve středoevropském regionu, stal se jednou z klíčových postav secesního stylu na počátku století a zakladatelem slavných uměleckých dílen Wiener Werkstätte.
Josef Hoffmann se narodil v roce 1870 v německé rodině v Brtnici u Jihlavy. Rodný statek je dnes Hoffmannovým muzeem; najdeme tu několik místností, které navrhoval, i další nedávno obnovené exteriérové intervence. Na místním hřbitově architekt navrhl i rodinnou hrobku.
Hoffmann studoval v Jihlavě, Brně a nakonec na vídeňské umělecké akademii, kde byl žákem Hasenauerovým a Wagnerovým. Podobně jako jeho kolegové, opavský rodák Joseph Maria Olbrich nebo Slovinec Jože Plečnik, pracoval ve Wagnerově studiu, kde se podílel na projektech stanic městské dráhy. Stal se také členem vídeňských Secesionistů. Studia zakončil prestižní Římskou cenou jako nejlepší student ročníku (o rok později ji získal Kotěra, dva roky nato Plečnik). Se svým spolužákem Františkem Krásným se zúčastnil soutěží na plzeňské divadlo (1. cena) a pražskou Živnobanku.
Vily i paláce
K Hoffmannovým raným pracím z let 1901–1902 patří vily umělců na vídeňské Hohe Warte, ovlivněné britským hnutím Arts and Crafts a pojednané ve střízlivém stylu. V těchto domech se scházeli představitelé výtvarných, literárních i hudebních kruhů, u malíře Carla Molla tu vyrůstala i jejich „femme fatale“ Alma Mahlerová.
Neznámý mistr. Podívejme se po stopách málo známých děl architekta Otakara Novotného |
Doslova revolučním Hoffmannovým dílem je pak pavilon sanatoria v Purkersdorfu u Vídně (1902) s již zcela bezozdobnou fasádou, nepočítáme-li pro něj typický drobný geometrický dekor z bílo-modré kameniny. Stavba má plochou střechu se slunečními terasami a anticipuje další vývoj evropské moderní architektury. Pavilon byl později přestavěn dalším Wagnerovým žákem, Leopoldem Bauerem, ale před časem mu byla navrácena původní podoba.
V té době Hoffmann spolu se svým spolužákem Kolomanem Moserem a podnikatelem a mecenášem Fritzem Waerndorferem zakládá umělecké dílny Wiener Werkstätte, kde se vyrábí moderní účelný nábytek, textilie a drobný design.
Další významnou stavbou Josefa Hoffmanna je rozlehlý Stocletův palác v Bruselu z let 1905–1911, na jehož výzdobě se podíleli přední umělci Gustav Klimt, Franz Metzner nebo Anton Hanak. Architekt dále spolupracoval s Poldinou hutí na Kladně podnikatele Karla Wittgensteina, pro niž navrhl dům hostí (dnes hotel Hoffmann) i administrativní a technické provozy s průčelími z režného zdiva a železnými prvky, které jsou současně propagací výrobků továrny.
Od biedermeieru k neoklasicismu
Pozdější tvorba Josefa Hoffmanna směřovala k neoklasicismu a ovlivnil ji vídeňský biedermeier poloviny devatenáctého století. Sem patří jeho vídeňské domy, jako jsou vily Skywa-Primavesi, dům Sonji Knippsové (ten jsme si představili v Orientaci z 11. ledna) nebo Eduarda Asta. V podobném stylu navrhl po první světové válce i vily Sigmunda Berla v Bruntále a Fritze Grohmanna ve Vrbně pod Pradědem. Jeho další cenná stavba, rozlehlá letní rezidence bankéřské rodiny Primavesiů v Koutech nad Desnou z roku 1914, byla bohužel později zničena požárem.
Dvě jubilea Josefa Gočára. Poznáte i méně známé stavby slavného architekta? |
V dalším období se Hoffmannova tvorba posouvá ke konstruktivismu, jak o tom svědčí jeho sociální projekty tzv. vídeňských hofů, dále aktivní účast na výstavě sociálního bydlení Werkbundsiedlung ve vídeňském Hietzingu v roce 1932 (obdoba naší výstavní kolonie Baba v Praze-Dejvicích z téhož roku) a konečně elegantní rakouský pavilon na bienále v Benátkách z poloviny třicátých let. Projekt Vídeňských uměleckých dílen bohužel v době finanční krize zkrachoval, ale design předmětů, které zde vznikaly, je natolik nadčasový, že se repliky nábytku i uměleckoprůmyslových předmětů vyrábějí dodnes. Některé zdobily i pracovnu Václava Havla, byl to dar německého prezidenta Richarda von Weizsäckera z roku 1990.
Dlužno ještě dodat, že Hoffmann byl také profesorem vídeňské uměleckoprůmyslové školy. Zemřel v rakouské metropoli v roce 1956. Přestože se narodil na Moravě a v naší zemi navrhl řadu staveb, bylo jeho jméno v totalitní éře tabu. Některá jeho díla byla zničena nebo těžce poškozena, což se týkalo i rodného statku v Brtnici, v němž byla i traktorová stanice. Dnes je naštěstí situace lepší a právě návštěvu místa, kde architekt prožil dětství a kam pak rád jezdil, dokud to bylo možné, vřele čtenářům doporučuji.
