Cože? Vy neznáte kafku? Ne, nemám na mysli ptáky, co krouží kolem svatovítských věží. Ptám se vás na Franze Kafku, světoznámého spisovatele, pražského rodáka stejně jako ty kavky nad Hradčany, ale nesmírně vnímavého a přemýšlivého člověka, který nám zanechal mnoho záhadných, surrealisticky laděných myšlenek ve svérázné beletristické podobě.
Že jste od něj nic nečetli? O mnoho jste přišli. Kdybyste znali aspoň jeho povídku Proměna, věděli byste, jak nejlíp si představit zrůdu. Možná byste potom občas nahlíželi pod postel, zda se tam snad neskrývá nějaký podobný netvor, aby vás okrádal o klidný spánek. Anebo abyste tam snad s hrůzou neobjevili zvíře v sobě nebo naopak sebe ve zvířeti.
Ruce a mozek zahořely k sobě vášnivou láskou. Anatomické orgány stejného těla, ač topograficky od sebe vzdálené, vždycky si našly cestu, jak se k sobě přiblížit.
Ale i když jste Kafkovu Proměnu nečetli, podívejte se do zrcadla a uvidíte v něm taky zrůdu. Ne, vůbec nemám v úmyslu vás osobně nějak urážet! Myslím to docela všeobecně a platí to samozřejmě také pro mne. I můj vlastní obraz v zrcadle je obrazem zrůdy. Obrazem zcela neobyčejného zvířete, z části nepovedeného a znetvořeného živočicha, jehož anatomie se zcela vymyká z běžné normy tělních konstrukcí všeho ostatního, co žije na naší planetě.
