Jen několik dní po zahájení války proti Sovětskému svazu obsadili Němci v rámci operace Barbarossa v červnu 1941 Lvov a Žitomir. Tím ale zdaleka nekončili a rychle mířili na Kyjev a další průmyslová centra, jako například Záporoží.
V polovině srpna 1941 stála jejich armádní skupina Jih na Dněpru a podle vzpomínek náčelníka generálního štábu německých pozemních sil Franze Haldera se na přelomu 17. a 18. srpna 1941 jedna z jeho tankových divizí nacházela necelý kilometr od hráze záporožské vodní přehrady DněproGES.
Všechno je ve vodě. Zkázu z Kachovské přehrady ukázaly satelitní snímky |
Před válkou šlo o největší evropské a třetí největší vodní dílo na světě, bylo postaveno v letech 1927 až 1932 a rychle se stalo symbolem komunistické modernosti, předvojem Leninem předpovídané elektrifikace SSSR a produktem jak stalinské industrializace, tak i amerického průmyslového know-how. Za přehradu Moskva zaplatila kolem 100 milionů dolarů, získaných především za obilí, doslova vyždímaného z kolektivizací zkroušených rolníků. Na její stavbu lákala jak nadšené stachanovce, tak komandovala vězně systému gulag.
Téměř třináct set metrů dlouhá přehrada výrazně prodloužila splavnost Dněpru a jako zdroj energie pro elektrárnu Dněprostroj se proměnila v energetické srdce dněperského průmyslového komplexu. Ve „zkrocení Dněpru“ navíc našla sovětská propaganda jeden ze svých mytologických příběhů o síle sovětského lidu tváří tvář přírodním překážkám.
