Z hlášení Antonína Velebnovského, československého pilota 1. stíhací perutě britského Královského letectva, doslova sálá napětí, které musel zažíval během leteckého souboje 21. května 1941. Jeho jednotka měla ve znaku latinské motto In omnibus princeps, což by se dalo volně přeložit jako Ve všem první.
Její počátky se datují k roku 1918 a vždy patřila mezi nejúspěšnější. S její existencí je spjato několik československých jmen, která jsou v dějinách útvaru zapsána zlatým písmem. Jedním z nich byl právě Antonín Velebnovský.
Narodil se 15. dubna 1915 v Jablunkově nedaleko Frýdku-Místku vlakvedoucímu Antonínu Velebnovskému a jeho manželce Marii, rozené Macoškové. Měl čtyři sourozence, dvě mladší sestry a starší nevlastní sestru a bratra.
V roce 1921 zahájil školní docházku na nově otevřené české obecné škole, kde vynikal výborným prospěchem. Právě dobré hodnocení rozhodlo o jeho dalším studiu, které nastoupil na Státním reformním reálném gymnáziu v Českém Těšíně. I zde se projevoval jako velmi inteligentní žák. Kromě studijních výsledků také aktivně sportoval. Byl členem Sokola v rodném Jablunkově, v rámci manšaftu SK Český Těšín hrál fotbal, miloval ale i další sporty, kupříkladu běh, hokej, tenis nebo volejbal.
Mezi prvními v Normandii. Josef Spišák při invazi utrpěl vážné zranění, omylem ho postřelil spolubojovník |
V roce 1934 úspěšně složil maturitní zkoušku a dobrovolně se přihlásil ke službě v československé armádě, jelikož služba ve vojenském stejnokroji byla jeho snem. Po odvodu nastoupil k Dělostřeleckému pluku 54 na Slovensku, odkud ale záhy odjel do Josefova, kde byl zařazen do školy pro důstojníky lehkého dělostřelectva v záloze.
Po měsíci byl převelen k Pěšímu pluku 17 v Trenčíně. Na konci září 1935 nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1937 absolvoval Školu leteckého dorostu v Prostějově a byl jmenován letcem-pozorovatelem, načež v hodnosti poručíka odjel k Leteckému pluku 3 v Piešťanech. Krátce nato se znovu vrátil do Prostějova a procházel pilotním kurzem. I tento kurz na jaře 1938 zdárně dokončil a opět sloužil u jednotky na Slovensku, a to až do jejího rozpuštění.
Po březnové okupaci nacistickým Německem roku 1939 dostál Antonín Velebnovský vojenské přísaze zůstat věrný republice, v červnu utekl do Polska a v Krakově se přihlásil na československém konzulátu. Po krátkém pobytu v táboře Bronowice Małe odplul v červenci z přístavu Gdyně na lodi Kastelholm do Francie, načež v Paříži vyčkával na zařazení do Cizinecké legie.
V říjnu 1939 byl ale odeslán do výcvikového střediska na základně Chartres, kde procházel výcvikem na strojích francouzského vojenského letectva. Koncem května následujícího roku byl nejdříve převelen k operační jednotce Groupe de Chasse III/10, ale u té se příliš dlouho nezdržel a již o několik dní později se hlásil u Groupe de Chasse I/4.
Již 17. června 1940 odletěl z hroutící se Francie se skupinou dalších letců do severoafrického Oranu, odkud dále pokračoval různými prostředky přes Maroko, Casablanku, Gibraltar až do Velké Británie, kam dorazil v polovině července. Nedlouho poté byl přijat do dobrovolnické zálohy britského Královského letectva a zahájil přeškolení na britskou techniku.
Jmenován velitelem
První operační jednotkou, k níž byl v říjnu přidělen, se stala 85. stíhací peruť na bázi Church Fenton. Během svého ani ne týdenního působení u jednotky nestihl vykonat žádný bojový let a byl přemístěn k 1. stíhací peruti na základnu Wittering. Spolu s touto jednotkou zasáhl do posledních dní slavné Bitvy o Británii.
Život plný překážek. Co vše ovlivnilo dráhu příslušníka britského Královského letectva Františka Jirouška |
Operační lety a zkušenosti na kontě Antonína Velebnovského přibývaly, ve střetech s nepřítelem i při řešení vypjatých situací dokázal zachovat chladnou hlavu a jeho kvality důstojníka neunikly pozornosti jeho velitelů. Na základě uvedených skutečností byl začátkem června 1941 jmenován velitelem jedné z letek perutě.
Dne 16. července 1941 o půlnoci vzlétl Antonín Velebnovský ke cvičnému letu, jehož cílem bylo trénovat kooperaci s pozemními světlomety. Po 45 minutách požádal o vektor na domovskou základnu Tangmere, což opakoval znovu po sedmi minutách. Na letiště ale nedoletěl. Havaroval pět minut před jednou hodinou ranní poté, co zachytil o stromy na kopci v blízkosti obce Graffham. Jeho pohřeb proběhl 21. července na hřbitově v Chichesteru.
Po skončení války se dostalo Antonínu Velebnovskému celé řady poct a ocenění. Kromě vyznamenání a povýšení do hodnosti štábního kapitána mu byla v rodném Jablunkově odhalena v roce 1947 pamětní deska. Ulice, ve které se nachází jeho rodný dům, nese od roku 1968 jeho jméno. Začátkem 90. let byl na základě morální a politické rehabilitace československých letců povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
