Narodil se 31. srpna 1889 v Mladě Vožici na Táborsku, avšak domovsky příslušen byl v nedalekých Ratibořských Horách. Na střední školu docházel do Tábora, kde vystudoval na tamějším reálném gymnáziu.
Následně ještě absolvoval roční pomaturitní studium na Českoslovanské akademii obchodní v Praze a poté se rozhodl opustit Rakousko-Uhersko a vydat se do Srbska, kde začal pracovat v Bělehradě jako bankovní úředník.
V srbské armádě i legiích ve Francii a Itálii
Po vypuknutí první světové války se rozhodl přidat na stranu Srbska a na podzim 1914 vstoupil do jeho armády, v níž zpočátku sloužil jako velitel čety. Když bylo na podzim 1915 po kombinované německo rakousko-uhersko bulharské ofenzivě Srbsko poraženo a obsazeno nepřítelem, prodělal František Melichar společně s poraženou srbskou armádou extrémně náročný ústup přes zasněžené albánské hory na pobřeží Jaderského moře, odkud byl transportován do Tuniska, kde doléčoval těžké zranění, jež utrpěl při ústupových bojích.
Bojoval proti nacistům, komunisté ho uvěznili. Ladislav Skoupý už manželku s dcerou nespatřil |
Po svém zotavení byl v létě 1916 přesunut do Ruska, kde se v té době utvářela v Oděse Srbská dobrovolnická divize, mezi jejímiž vojáky a důstojníky bylo též mnoho Čechů. Zde působil jako pobočník velitele 7. srbského dobrovolnického pluku. V této funkci se zúčastnil i bojů divize v Dobrudži na rumunské frontě.
Poté byl v roce 1917 s většinou srbského vojska z Ruska přepraven opět na Balkánský poloostrov, tentokrát na Soluňskou frontu, kde byly srbské jednotky od roku 1916 v rámci tzv. Orientální armády nasazeny proti bulharským, německým a rakousko-uherských vojskům. Odtud se v roce 1918 rozhodl přestoupit do vojsk čs. legií, jež se tvořily ve Francii.
Zprvu zde sloužil u 21. čs. střeleckého pluku, později však byl z důvodu nedostatku českých důstojníků u čs. legií v Itálii převelen sem, kde v hodnosti nadporučíka od října 1918 velel u 35. čs. střeleckého pluku pěší rotě.
Po návratu se zapojil do odboje
Do vlasti se vrátil již jako kapitán a velitel praporu 35. pluku. V nové republice se se svým plukem prakticky ihned zapojil do obsazování Slovenska a v květnu a červnu 1919 se již jako velitel pluku zúčastnil i války s Maďarskem o Slovensko. Celkově dosáhl v čs. legiích nejvýše hodnosti majora.
Utekl za lepším životem. Josef Budlovský se věnoval zraněným i pod palbou odstřelovače |
Jako řada jiných legionářských důstojníků se i on rozhodl nadále sloužit v československé armádě, kde postupně stoupal v žebříčku hodností a funkcí. V březnu 1931 mu již byla udělena generálská hodnost a postupně se propracoval až na velitele divize. Za branné pohotovosti státu na podzim 1938 coby divizní generál velel 33. hraniční oblasti.
Po nacistické okupaci českých zemí byl penzionován, zapojil se ale do protinacistického odboje. Byl však odhalen gestapem a od roku 1943 vězněn. Po osvobození byl v září 1945 definitivně penzionován. Zemřel 23. června 1975 v Lounech.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
