Tak o mnoho let vzpomínal na boj s plameny v zasaženém stroji Hurricane stíhací pilot a člen
u Josef Koukal. Podobné utrpení a řada následných experimentálních plastických operací byly jedinou vstupenkou do tohoto klubu, jehož symbolem se stalo morče, jakožto typické pokusné zvíře. O členství v něm proto nikdo dobrovolně nestál.
Narodil se 6. května 1912 v obci Jenišovice u Luže, okres Vysoké Mýto, do početné rodiny manželů Jana a Emilie Koukalových. Šlo o tradiční sedláckou rodinu. Jeho otec byl soukromým zemědělcem a v obci spolu s manželkou vlastnili hospodářskou usedlost číslo popisné 22. Všechny děti se od útlého věku podílely na chodu statku a v usedlosti s nimi trvale žilo i služebnictvo.
Útěky, boje a štěstí jako hrom. Příběh Ivo Tondera, který byl během války sestřelen i zajat |
Po pěti třídách obecné a třech třídách měšťanské školy se na pokračovací škole v Chocni Josef vyučil automechanikem. Praxe absolvoval u choceňského mistra Josefa Pavlíčka. I přes nevůli otce se přihlásil do Školy leteckého dorostu v Prostějově, do které nastoupil v roce 1929. Už tam se projevoval jako budoucí výjimečný voják.
Po absolvování školy byl odeslán do Chebu, kde prošel stíhacím kursem. Od roku 1935 pracoval jako zalétávací pilot u choceňské firmy Beneš-Mráz. V této funkci zažil celou řadu nebezpečných situací, za jednu z nich v roce 1937 dokonce málem zaplatil životem, ale i díky svému nespornému nadání a osobní odvaze si vždy zachoval chladnou hlavu.
Po březnové okupaci v roce 1939 byl odhodlaný utéct do zahraničí a připojit se ke vznikajícímu odboji. Jeho manželka Františka, rozená Putnarová, byla tou dobou v jiném stavu. I přes tuto skutečnost, ale s vědomím manželky, v srpnu odjel s kamarády do Ostravy, kde společně překročili hranice s Polskem.
Tam se se stal příslušníkem polského vojenského letectva a byl přesunut na letiště Dęblin. Po jeho bombardování následoval jedenáctidenní přesun na trase Ruda Pulawska, Bełzyc u Lublinu, Bychawa, Kowel a Sarna, kde byl zajat Rudou armádou. Dále putoval do Českého Kvasilova na Volyni, odkud se pěšky a vlakem dostal až do vlakové stanice Zaležaky. Pak přeplaval řeku Dněstr do Rumunska, z Bukurešti odjel do Bejrútu, až konečně v lednu 1940 dorazil do francouzského Marseille.
Na frekvenci svobody. Příběh Miloslava Tausiga, příslušníka britského Královského letectva |
V táboře Agde se Josef stal členem letecké skupiny a byl odeslán na základnu Bordeaux-Merignac, kde se přeškoloval na francouzskou techniku. Do bojů však zasáhnout nestihl a spolu s dalšími letci byl v druhé polovině června evakuován do Velké Británie. Dne 12. července 1940 byl přijat do dobrovolnické zálohy britského Královského letectva a stal se příslušníkem 310. československé stíhací perutě, s níž zasáhl do bitvy o Británii.
Na své konto si připsal dva jisté sestřely nepřátelských letadel. Během operačního letu 7. září byl jeho letoun zasažen, přičemž mu za motorem explodovala nádrž a oheň pronikající do kabiny mu způsobil těžké popáleniny na rukou, nohou i v obličeji. V tu chvíli vybuchly i nádrže v křídlech a tlakem byl vymrštěn do vzdušného prostoru, kde se mu podařilo otevřít padák.
Získal Řád Bílého lva
Zázrakem přežil a kvůli vážnosti situace byl převezen do specializované nemocnice Queen Victoria v East Grinstead, kde se pod dohledem plastického chirurga Archibalda McIndoa léčil více než dva roky. Touha vrátit se zpět k operační službě jej koncem dubna 1943 přivedla k 312. československé stíhací peruti a účastnil se několika bojových letů.
Kvůli následkům válečných zranění mu však bylo doporučeno operačního létání zanechat a do konce války působil u Inspektorátu československého letectva v Londýně. Po návratu do vlasti od armády odešel a krátce znovu pracoval u firmy Beneš-Mráz. Po nástupu komunistického režimu se i on a jeho rodina ocitli v zájmu Státní bezpečnosti. Plukovník letectva in memoriam Josef Koukal zemřel 23. února 1980 v Luži. V roce 2020 mu byl udělen Řád Bílého lva.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
