Narodil se 28. listopadu 1919 na česko-německém jazykovém pomezí v obci Mukařov, která je dnes součástí Malé Skály v okrese Jablonec nad Nisou, v rodině učitele. Po vychození obecné školy ve svém rodišti pokračoval ve studiu na reálce v Turnově, které zakončil maturitou v roce 1937. Následně se zapsal ke studiu chemie na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po zavření vysokých škol 17. listopadu 1939 se rozhodl odejít za hranice.
Počátkem roku 1940 se dostal na Slovensko a dále „Balkánskou cestou“ přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii do libanonského Bejrútu, odkud pokračoval přes Středozemní moře do Francie. Dne 6. března 1940 byl prezentován jako vojín čs. zahraniční armády v jihofrancouzském Agde. V červnu 1940 se v řadách 2. čs. pěšího pluku zúčastnil těžkých ústupových bojů a následně byl evakuován s dalšími čs. vojáky do Velké Británie. Tam absolvoval záložní důstojnickou školu a na jaře 1942 zahájil také speciální výcvik, během nějž byl vybrán pro plnění zvláštních úkolů v týlu nepřítele.
Hrdý na svou uniformu. Český Němec Tittler stál v dobách okupace na správné straně |
Stal se radiotelegrafistou připravovaného výsadku s krycím označením CLAY, jehož členy byli ještě četaři aspiranti Antonín Bartoš (velitel) a Jiří Štokman (zástupce). V říjnu 1943 odjeli do jižní Itálie, kde následně vyčkávali na odeslání do akce.
K jejich vysazení došlo v noci z 12. na 13. dubna 1944 u Hostišova v okrese Holešov. CLAY patřil k jednomu z nejúspěšnějších výsadků ze Západu. Výsadkářům se podařilo zachytit v ilegalitě, navázat radiové spojení s Londýnem a na východní Moravě zahájit rozsáhlou zpravodajskou a organizační činnost, a to díky vybudování ilegální organizace mající několik set (!) spolupracovníků. CLAY však také prostřednictvím svého velitele Bartoše (po válce poslance parlamentu za národně socialistickou stranu) varoval Londýn před některými pochybnými praktikami komunistického odboje a sovětských zpravodajských skupin.
Výcvik čs. parašutistů ve Velké Británii v letech 2. světové války.
Po válce zůstal Čestmír Šikola v armádě. Ještě nějakou dobu zkoušel souběžně s tím dostudovat, ale od roku 1946 se věnoval výhradně vojenskému povolání. Před únorovým převratem působil v hodnosti kapitána u 2.oddělení hlavního štábu, tedy u vojenské zpravodajské služby. Již v polovině března 1948 byl tohoto místa zbaven a prozatímně jmenován velitelem III. praporu Spojovacího pluku 5 v Pardubicích. K 1. říjnu 1948 byl poslán na zvláštní dovolenou a 21. dubna 1949 zatčen.
Po dvou měsících ve vyšetřovací vazbě, během níž byl fyzicky i psychicky týrán, jej Vrchní vojenský soud v Praze odsoudil na dva a půl roku nepodmíněně. Důvodem byla především návštěva jednoho z mladých důstojníků, kterým se po únoru podařilo dostat do americké okupační zóny Německa. Později byl vyslán zpět se zpravodajským posláním a nabídkou Šikolova bývalého velitele mjr. Bartoše k odchodu za hranice.
Student za berany Liberatoru. Karel Novotný zahynul při návratu z operačního letu v roce 1944 |
Šikola, který měl v té době těsně před svatbou, odmítl, návštěvu však neohlásil. Kurýr byl později zatčen a o setkání se Šikolou vypovídal. Trest si „odseděl“ celý ve vojenských věznicích v Bratislavě a v Opavě. Na svobodu byl propuštěn 21. října 1951.
Během následujících let pak pracoval výhradně v nekvalifikovaných dělnických profesích. V roce 1963 se mu podařilo dokončit vysokoškolská studia a získat titul inženýra na pražské Vysoké škole chemicko-technologické. Pracoval pak ve Výzkumném ústavu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Ještě jako důchodce v polovině 80. let byl vyslýchán Státní bezpečností, protože udržoval písemný styk s Antonínem Bartošem, žijícím stále v emigraci. Plné občanské a soudní rehabilitace, včetně vrácení vojenské hodnosti a povýšení do hodnosti plukovníka AČR ve výslužbě, se dočkal až po státoprávních změnách v listopadu 1989. Zemřel 29. února 2008 v Malé Skále ve věku 88 let, jako jeden z posledních účastníků výsadkových operací z Velké Británie.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha.
