„A najednou to přišlo – bum, bum! Přesně, jako kdyby na mne někdo zblízka střílel kanonem. Podíval jsem se rychle do zrcátka a švihl hlavou napravo nalevo, abych zjistil, kdo je za mnou, koho jsem nepostřehl. Ale nikde nikdo! Když jsem otočil hlavu zpět do kabiny, byla plná kouře. Vše se odehrávalo ve zlomcích sekundy. V podvědomí byl oheň můj největší nepřítel. A to zafungovalo. Odepl jsem fofrem kurty, utrhl hadici kyslíku i kabel od rádia, a ještě než se mi podařilo začít myslet, otevřel jsem kabinu a vyskočil. Jak jsem se řítil vzduchem, uvědomoval jsem si, že bude lepší padák neotevírat příliš vysoko, protože v řídkém vzduchu bych byl bez potřebného kyslíku.“
Takto vzpomínal na chvíle svého sestřelení nepřátelským stíhačem ve své knize Na nebi i v pekle československý příslušník britského Královského letectva a generálmajor ve výslužbě Ivo Tonder. Podobně dramatických událostí mu osud nadělil ěkolik.
Velitel druhého praporu. Generál Miloš Kudrna bojoval na frontě za vznik Československa |
Narodil se 16. dubna 1913 v Praze jakožto prvorozený syn advokáta JUDr. Ferdinanda Tondera a jeho manželky Miloslavy, rozené Zátkové. Oba rodiče pocházeli z významných rodin, otec provozoval známou advokátní kancelář a rodina bydlela v samotném centru Prahy, jen kousek od Národního muzea. I díky společenskému postavení se dostalo jejich synům vyššího standardu vzdělání a vychování. Již během docházky na obecné škole Ivo navštívil Německo a Francii, později na reálce a Českém vysokém učení technickém i Slovinsko a Itálii. Mezi jeho veliké záliby patřil golf, ve kterém vynikali všichni čtyři členové rodiny.
I když měl těsně před státnicí, mnohem více ho lákala služba u letectva. Podařilo se mu přemluvit rodiče, ale cesta za knipl letadla nebyla přímá. Po nástupu vojenské prezenční služby v roce 1936 působil v Berouně, kde procházel školou pro důstojníky pěchoty v záloze. Začátkem roku 1937 byl přemístěn k letectvu a absolvoval pilotní výcvik. Poté byl zařazen k Leteckému pluku 1 „T. G. Masaryka“ a sloužil na letištích v pražských Kbelích, Hradci Králové, Malackách nebo Užhorodu. V listopadu 1938 byl propuštěn z činné služby a získal zaměstnání konstruktéra u letecké firmy Aero.
Smrt ve vlnách La Manche. Miroslav Ročovský se vytouženého konce války nedočkal |
Stále častější zprávy o odchodech letců a vojáků z Protektorátu Čechy a Morava se dostaly i k němu, načež začal s kamarády plánovat útěk takzvanou balkánskou cestou. V polovině prosince se vydali přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Bejrút, Haifu, Alexandrii a Alžír do francouzského Marseille. Tam byl začátkem ledna odveden do československé zahraniční armády a zařazen k letecké skupině.
Během pobytu ve Francii jej sužovaly zdravotní potíže, nejdříve žloutenka a poté zánět slepého střeva, kvůli čemuž málem zmeškal odjezd evakuačního transportu z přístavu v Port Vendres. Naštěstí jej stihl a na lodi Apapa odplul do Velké Británie, kde jej brzy čekalo zařazení do dobrovolnické zálohy britského Královského letectva. U jednotky operačního výcviku prošel přeškolením na britskou techniku, a poté byl na konci října 1940 zařazen k 312. československé stíhací peruti. S ní pak bojově létal až do 3. června 1942, kdy byl během doprovodu spojeneckých bombardérů na Cherbourg sestřelen.
Po několika hodinách strávených v záchranném člunu byl vyloven, zajat a umístěn do zajateckého tábora Stalag Luft III u Saganu. Zde se velmi aktivně zapojil do příprav velkého útěku, který se uskutečnil v noci z 24. na 25. března 1944. Mezi 76 letci uprchlými vykopaným tunelem Harry byli i tři Čechoslováci, včetně Ivo Tondera. Společně s Angličanem Johnem Stowerem byli však při kontrole chyceni ve vlaku do Liberce. Po následném převozu do liberecké věznice se setkali s dalšími čtyřmi již dříve chycenými útěkáři. Z šestice zajatců přežil pouze Ivo Tonder, ostatní byli zavražděni během údajného převozu zpět do zajateckého tábora příslušníky gestapa.
Na frekvenci svobody. Příběh Miloslava Tausiga, příslušníka britského Královského letectva |
Přes pankráckou věznici a zajatecký tábor v Barthu se koncem roku 1944 dostal do Colditz, kde byl v dubnu 1945 osvobozen americkou armádou. Krátce nato byl letecky dopraven do Velké Británie, kde se začátkem května oženil s příslušnicí britských Ženských pomocných leteckých sborů Jiřinou Ascherovou.
Po návratu do Československa až do roku 1947 sloužil u vojenského letectva, ze kterého odešel, aby mohl provozovat vlastní farmu. Usadil se v Závišíně u Mariánských Lázní. Přišel však únor 1948 a rodina se neúspěšně pokusila o útěk do zahraničí. Během přípravy druhého pokusu byl Tonder znovu zatčen a později odsouzen u brněnského oddělení Státního soudu. Z výkonu trestu společně s dalším vězněm utekli a dostali se až do Rakouska, odkud dále pokračoval do Velké Británie, kam se za ním později dostala manželka i děti. Začal podnikat v textilnictví, konkrétně v tisku, kde zúročil vědomosti ze studií.
Ivo Tonder zemřel 4. května 1995.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
