Narodil se 19. prosince 1920 jako prvorozený syn manželům Leopoldu a Marii Bednaříkovým. Na obecnou školu a měšťanku navázal studiem na pokračovací škole, aby se mohl stát klempířem. Praxe prováděl u holešovské firmy Sobota, avšak kvůli lékařskému nálezu, který u něj potvrdil tuberkulózu, docházku přerušil. Po vyléčení nicméně musel z firmy odejít a zůstal tak bez vyučení. Nastoupil tedy do zaměstnání, a to v instalačním závodě A. & F. Buchinger.
Situaci konce 30. let vnímal velice intenzivně, jelikož se jej dotkla i existenčně. Kvůli podpisu mnichovské dohody přicházel jeho zaměstnavatel o řadu zakázek, načež byl propuštěn. Získal nové zaměstnání, ale nestabilní situace po okupaci v březnu 1939 jej vedla k rozhodnutí přihlásit se na práci v Říši.
Začátkem května odjel do východního Pruska, kde pracoval na stavebních pracích v königsberských loděnicích. Na přelomu července a srpna téhož roku se během dovolené, kterou trávil u rodičů, rozhodl pro útěk do Polska.
Ve skupině několika dalších dělníků vystoupil cestou do Königsbergu ve stanici Tczew. Záhy nato odjeli na československý konzulát v Krakově, odkud dále pokračovali do tábora v Bronowice Małe. Z přístavu Gdyně Karel ještě v srpnu odplul do Francie, kde na něj čekala služba v Cizinecké legii, ke které se na pět let zavázal.
Po registraci v pevnosti Saint Jean dále pokračoval do výcvikového střediska v alžírském Sidi-bel-Abbès. Mezitím ale vypukla válka, což Čechoslováky vyvázalo ze služby. Ti pak čekali na návrat zpět do Francie, který přišel koncem září.
V táboře Agde byl zařazen do formující se československé armády. V jejím rámci sloužil jako telegrafista nejdříve u 1. pěšího pluku, od konce ledna 1940 pak u 2. pěšího pluku. S ním se zúčastnil ústupových bojů v červnu 1940, po kterých byl se zbytky jednotek evakuován do Velké Británie.
Karel Bednařík
Tři měsíce po příjezdu na ostrovy byl přijat do dobrovolnické zálohy britského Královského letectva a zahájil výcvik pro radiotelegrafisty a střelce. Od května 1941 nastoupil k 96. stíhací peruti, která plnila noční operační činnost na strojích Boulton Paul Defiant a kde utvořil osádku s pilotem Františkem Cháberou.
Návrat k soví jednotce
V září byli přeřazeni k 68. stíhací peruti, která též operovala v noci, a to na letadlech Bristol Beaufighter. Počátkem roku 1943 dokončil předepsaný turnus a další rok působil u výcvikových útvarů. Nedlouho po jeho návratu zpět k soví jednotce v roce 1944 došlo u perutě k přezbrojení na modernější stroje de Havilland Mosquito. S pilotem Miroslavem Štanderou pak vytvořil stabilní osádku až do konce druhé světové války.
V osvobozené vlasti z armády brzy odešel, v Holešově nejdříve spravoval kino a později se živil jako obchodní zástupce. Únorové změny roku 1948 ho přivedly k rozhodnutí odejít do zahraničí, byl však dopaden a na několik měsíců uvězněn. Poté až do důchodu pracoval jako dělník.
Plukovník letectva ve výslužbě Karel Bednařík zemřel 26. února 2011.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
