Narodil se 27. ledna 1897 na pražském Smíchově manželům Karlovi a Františce Lamačovým. Na obecné škole, kterou navštěvoval v Košířích, vynikal, načež pokračoval studiem na gymnáziu. První kontakt s kinematografií získal během letního studijního pobytu v Drážďanech, kde pracoval jako dobrovolník u firmy vyrábějící filmové kamery.
Když v roce 1914 vypukla první světová válka, stále si užíval studentského života. To se však změnilo o rok později, kdy armáda poprvé povolala čerstvě osmnáctileté mladíky jeho ročníku. S válečnou maturitou se mu nabízela možnost zařadit se k důstojnickému dorostu a také si vybrat, k jaké části vojska nastoupí. Zvolil si vozatajstvo, nebojovou týlovou složku zajišťující armádní logistiku. Nejprve jej poslali na Moravu k c. a k. vozatajskému divizionu č. 1 a v Hejčíně u Olomouce nastoupil do školy pro záložní důstojníky vozatajstva. Po jejím dokončení sloužil v pražských Vršovicích u vozatajského divizionu č. 8 a dle svého udání od dubna 1916 působil na frontě na nižších velících funkcích. Do konce války dosáhl hodnosti záložního poručíka. Po vyhlášení samostatného Československa sloužil i nadále u svého útvaru, ale brzy nato odešel do zálohy.
Pan pilot Jaroš. Velmi dobře si uvědomoval, jakou hodnotu bude mít odboj proti nacistům |
Ač studoval na univerzitě a složil dokonce jednu z lékárnických zkoušek, vydal se po válce cestou milovaného filmu. Jako technický ředitel nastoupil do společnosti Excelsiorfilm a získal svou první roli. Kromě toho v létě 1919 dobrovolně znovu nastoupil službu v československé armádě a sloužil u intendantstva v Nových Zámcích na Slovensku, kde právě probíhaly boje proti Maďarsku.
Role i možnosti režírování se v první polovině 20. let Karlu Lamačovi hrnuly a postupně se z něj stávala hvězda filmové scény. Ani přesto nepřerušil kontakt s armádou a s Vojtěchem Vyšínem položil základy vojenské kinematografie. V roce 1926 vykonal cvičení ve zbrani u vozatajského praporu 1 v Praze, v roce 1934 byl již jako nadporučík v záloze přemístěn k jezdeckému pluku 4 v Klatovech. Krizové období ohrožení republiky v roce 1938 jej zastihlo v Paříži, odkud se okamžitě vydal zpět do Československa, aby splnil mobilizační povinnost. Mimořádnou službu ve funkci evakuačního důstojníka konal u dělostřeleckého pluku 2 v Plzni.
Později emigroval se svým kameramanem Ottou Hellerem do Holandska, následně pak do belgického Bruselu. Tam se v listopadu 1939 dobrovolně přihlásil do československé armády, do které byl zařazen dne 12. června 1940 ve francouzském Agde. V rámci letecké skupiny však již za necelé dva týdny odplul v evakuačním transportu z přístavu Port Vendres do Velké Británie. Na začátku srpna 1940 byl přijat do dobrovolnické zálohy britského Královského letectva a od září působil u Ministerstva letectví. Již v červenci dalšího roku ze služby v hodnosti kapitána odešel jako externí pracovník filmové skupiny Ministerstva zahraničních věcí v Londýně. Jako válečný zpravodaj pak stál u vzniku řady dokumentárních filmů z armádního prostředí a několika celovečerních filmů.
Karel Lamač filmuje návrat československých letců v roce 1945. FOTO Archiv Milana Votavy
Po skončení války profesně pobýval ve Francii, Spojených státech amerických a Německu. V roce 1949 mu byla odňata vojenská hodnost, protože „neskýtal záruku spolehlivosti a oddanosti lidově demokratickému zřízení.“
Vojín Karel Lamač zemřel 2. srpna 1952 v Hamburku.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha
