Karel Vojan se narodil 30. července 1887 v Jičíně. Po absolvování místního gymnázia vystudoval filosofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a před vypuknutím první světové války působil ve svém rodném městě jako středoškolský profesor češtiny.
Po vyhlášení mobilizace a začátku bojů světové války byl povolán k c. a k. pluku pevnostního dělostřelectva č. 3 do Přemyšlu, důležité rakousko-uherské pevnosti v Haliči, která však byla již v září 1914 oblehnuta ruskou armádou a v březnu 1915 se vzdala.
Boje proti bolševikům
Karel Vojan se tak ocitnul v ruském zajetí. Následující období strávil v ruských zajateckých táborech, z nichž si v srpnu 1917 podal přihlášku do vojsk čs. legií. Žádosti bylo vyhověnu v říjnu téhož roku, kdy byl nejprve zařazen do záložního praporu a poté umístěn k 1. čs. dělostřelecké brigádě „Jana Žižky z Trocnova“.
Z pouští severní Afriky, přes Kyjev na povstalecké Slovensko. Ivo Pazderka měl za sebou trnitou cestu![]() |
Zde nejprve coby svobodník absolvoval důstojnickou dělostřeleckou školu zřízenou francouzskou vojenskou misí při rumunské armádě v Jassích. Následně byl povýšen do hodnosti důstojnického zástupce a sloužil u 1. baterie, s níž absolvoval i ústup čs. armádního sboru z Ukrajiny.
Boje legionářů proti bolševikům jej zastihly u nejzápadnější, tzv. Penzenské skupině čs. vojsk, s níž se zapojil do bojů u Lipjag, Samary, či Buzuluku. Na konci července se stal velitelem obrněného vlaku, s nímž aktivně zasáhl do střetů u Bugulmy, Antonovky, Simbirsku, Aksenova, Belebeje i jinde.
V červenci byl povýšen na praporčíka. V lednu 1919 opustil bojové jednotky, neboť byl ustanoven učitelem dělostřelby na čs. důstojnické škole v Kyštymu. Do vlasti se vrátil již v hodnosti kapitána.
Brigádním generálem
V armádě se rozhodl zůstat i po svém příjezdu do republiky. Nejprve působil jako důstojník na Inspektorátu dělostřelectva, později se od roku 1921 stal profesorem na Vojenské akademii v Hranicích. Od roku 1927 začal sloužit u dělostřeleckých útvarů: nejprve vykonával funkci zástupce velitele Dělostřeleckého pluku 108, od března 1928 pak velel Dělostřeleckému oddílu 258.
Z mechanika stíhacím pilotem RAF. Karel Stryk se propracoval od volantu do kokpitu Spitfiru![]() |
Od září 1930 byl velitelem Dělostřeleckého pluku 51. Od června 1934 velel 2. polní dělostřelecké brigádě, o rok později již dělostřelectvu celého II. sboru. Souběžně s kariérním postupem stoupal i v žebříčku hodností: v únoru 1929 byl povýšen již na plukovníka dělostřelectva, v březnu 1936 mu byla udělena hodnost brigádního generála. Během branné povinnosti státu na podzim 1938 působil jako velitel dělostřelectva XII. hraničního pásma.
Po nacistické okupaci českých zemí odešel do výslužby a v srpnu 1939 se stal oborovým radou na Ministerstvu školství a národní osvěty. Dle některých publikací se zapojil do čs. odboje a Pražského povstání. Do poválečné armády se však již nevrátil a zemřel 16. června 1978 v Hradci Králové.





















