Humbuk to byl přitom přinejmenším směšný, jenž by jistě pobavil i zmíněného Milana Kunderu. Na konci října získala Státní cenu za literaturu, a to nejen za Bílou Vodu, ale i dosavadní tvorbu, která otvírá málo známá historická a společenská témata.
A oheň byl na střeše: kritikům vadila spisovatelčina údajná společenská angažovanost; další zase chtěli, aby Státní cena představovala jakousi „cenu za celoživotní dílo“. Čerstvě dvaačtyřicetiletá Tučková se však snad na literární Slavín nechystá a další knihy bude psát dál. Zkrátka v celém tom povyku kolem Státní ceny málem zaniklo to hlavní: Bílá Voda je znamenitý román.
Které knihy doporučují Fiala, Klaus či geolog Cílek? Výsledky prestižní ankety Kniha roku LN jsou zde |
Ano, i v něm Kateřina Tučková otevírá bolestivé téma: akci Ř, komunistickou likvidaci ženských klášterů. Zároveň ale nejde jen o převyprávění historie, to bychom u této autorky ani nečekali: osudy řádových sester z minulosti proplétá se současností, mixuje historické prameny a literární fikci, popisuje znamenitého genia loci Bílé Vody, brilantně buduje postupné napětí... zkrátka dokázala to, co u nás jen málokdo: napsat světový román.
Lidovky.cz: Literatura, která se věnuje historickým událostem, kodifikuje historické události víc než odborná studie, již si přečte jen pár odborníků. Není to pro spisovatele příliš zavazující?
Závazek v tomto ohledu cítím hlavně sama k sobě – věnuju velké úsilí tomu, abych příběhy, které měly být zapomenuty, vykreslila podle svého nejlepšího svědomí, co nejplastičtěji a slovesně nejlépe, jak umím.
