Na okamžik, kdy se do Café Evropa znovu podívám, jsem se těšil dlouho: jedna z nemnoha secesních kaváren v naší metropoli byla dlouho nepřístupná, protože hotel, jehož je součástí, byl po léta v rekonstrukci. Nyní tedy můžeme konečně opět obdivovat ikonický prostor, jakých není ve světě mnoho. Pojďme si připomenout jeho historii.
Od druhé poloviny devatenáctého století v horní polovině Václavského náměstí v katastru Nového Města stávala na místě někdejšího zájezdního hostince U Bindrů neorenesanční budova hotelu, jejímž autorem snad byl architekt Josef Schulz. A nejen tuto stavbu, ale i tu v jejím sousedství po roce 1900 zakoupil známý pražský architekt a stavební podnikatel Quido Bělský (1855–1909).
Právě Bělský zde mezi lety 1903 a 1905 vystavěl hned dva nové hotely v secesním stylu. Ten větší se tehdy jmenoval Archiduc Etienne, tedy Arcivévoda Štěpán, ten užší v jeho sousedství nesl název hotel Garni (dnes Meran). Průčelí Štěpána, které vrcholilo Šalounovou plastikou tří světlonošek, navrhl tehdy již renomovaný architekt Bedřich Bendelmayer (1872–1932), žák Friedricha Ohmanna z pražského umprumu. A konečně fasádu hotelu Garni v poněkud rozevlátějším stylu projektoval Bendelmayerův spolužák Alois Dryák (1872–1932; oba pánové se skutečně narodili a zemřeli v témže roce).
Štěpán, Šroubek a Evropa
Na projektu hotelu Archiduc Etienne se podíleli vedle autora půdorysů Bělského a Bendelmayera ještě dva mladíci. Byli to Wagnerův žák z vídeňské umělecké akademie Bohumil Hübschmann (1878–1961) a také Kotěrův student Jan Letzel (1880–1925), později známý ze svého působení v Japonsku.
Tihle dva byli zřejmě autory části interiérového vybavení, z něhož se dodnes dochovala nejen kavárna, salonek a schodišťová hala, ale také dokonce jedna původní koupelna. Pokud srovnáme interiéry hotelu Archiduc Etienne s detaily Letzelova souběžně budovaného pavilonu v lázních Mšené, lze usuzovat, že Kotěrův žák byl autorem kovových prvků, jako jsou vstupní mříže, zábradlí ochozu kavárny a podobně.
Kavárna si brzy získala renomé, podobně jako další podniky z této doby. K nim patřilo bohužel již nedochované Café Arco od Jana Kotěry na rohu Hybernské a Dlážděné ulice, kam chodívali pražští němečtí literáti, dále třeba kavárna v hotelu Paříž od Kotěrova žáka Antonína Pfeiffera anebo později známý podnik v Obecním domě (architekti Antonín Balšánek – Osvald Polívka).
Kavárna jako vzpomínka na Rakousko-Uhersko i symbol návratu do Evropy |
Za první republiky byl hotel přejmenován na grandhotel Šroubek, a to podle svého nového majitele Karla Šroubka. Stále patřil k nejluxusnějším zařízením v Praze, až do stavby hotelu Alcron ve Štěpánské ulici. Platí to ale jen o budově do Václavského náměstí, staré zchátralé Schulzovo neorenesanční dvorní křídlo sloužilo spíš jako hodinový hotel. Teprve po roce 1948 získal podnik svůj dnešní název, tedy grandhotel Evropa.
Přesná rekonstrukce
Zatímco restaurace prošla různými přestavbami a v původní podobě se nedochovala, kavárna měla (navzdory tomu, že secesní styl byl dlouhé dekády v nemilosti) větší štěstí. Za bolševika tomu nebylo jinak, naštěstí ale na přestavbu nebyly peníze.
K tzv. rekonstrukci došlo až v průběhu sedmdesátých let, ale během ní byla řada unikátních prvků rozkradena, vzpomínám si, jak mi o tom s lítostí vyprávěl Bendelmayerův syn. Následně byly originální detaily nahrazeny novodobými kreacemi nevalné kvality. To bylo naštěstí během nedávné rekonstrukce napraveno, podle starých výkresů a fotografií vznikly přesné kopie. Můžeme tu také obdivovat dokonalé řemeslo: perletí intarzované ostění, mosazné lustry a lampy s opálovým sklem, vitráže, ozdobná zábradlí, vestavěný nábytek…
Není divu, že jsem se na znovuotevření proslulého podniku, kam jsem kdysi chodíval s přáteli nebo se zahraničními architekty, opravdu těšil. A výsledný dojem? Kávu i zákusky podávají výborné, personál je zdvořilý, ale češtinu tu zatím moc neslyšíte. Vadila mi jen hlasitá reprodukovaná hudba, která se svým popovým stylem do daného prostředí vůbec nehodí. Kdysi se tu přitom hrávalo na piano…
Kavárna Evropa je dnes součástí hotelu, který patří do mezinárodního řetězce „W“ hotelové sítě Marriott. Ve vnitrobloku zmizelo totálně zchátralé neorenesanční křídlo, jež nahradila novostavba na elipsovitém půdorysu – tedy motivu, který můžeme obdivovat už ve stropním ochozu kavárny. Projekt nové části hotelu je dílem renomovaného pražského studia DaM. Chcete-li zažít svébytné prostředí, spojené s osobnostmi, jako byli Franz Kafka, Jan Kotěra, sir Nicholas Winton nebo nedávno ještě Jan Kaplický, přijďte se podívat.
