Které knihy doporučují kardinál či bývalý prezident? Projděte si výsledky prestižní ankety Kniha roku LN

Proto najdete odpovědi Petry Hůlové i Dominika Duky, Zuzany Dostálové i Václava Klause, Terezy Matějčkové i Leoše Kyši.

Jak vznikala anketa Kniha roku LN

Lidové noviny letos oslovily přes 300 respondentů – umělce, intelektuály, spisovatele, vědce, lékaře, kritiky, překladatele, nakladatele, ekonomy, právníky i politiky – s tradiční prosbou, aby jmenovali jednu až tři letošní knihy, které považují ze své četby za nejhodnotnější.

Hlasování se uzavřelo v úterý 3. prosince 2024. Do té doby jsme obdrželi 150 odpovědí, jež zahrnovaly více než 250 soutěžních i nesoutěžních titulů.

Při sčítání odpovědí započítáváme pouze první tři jmenované knihy, přičemž každá získává jeden rovnocenný hlas.

Do konečných výsledků ankety zahrnujeme jen knihy, které byly vydány v roce 2024, případně na konci roku 2023 (protože je loňská anketa mohla opomenout, což by byla škoda). Hlas nepočítáme v případě, že se respondent jakkoli podílel na jejím vzniku, případně hlasoval pro knihu, která nevyšla v českém jazyce.

Komentáře musely být z kapacitních důvodů v některých případech zkráceny.

Ivan Adamovič, kulturní publicista

Miroslav Hlaučo: Letnice (Paseka). Radost z pomalého, požitkářského vypravěčství a imaginace.

Jaroslav Olša jr.: Miloslav (Miles) J. Breuer. Česko-americký spisovatel u zrodu moderní science fiction (Nová vlna, 2023). Objev zapomenutého česko-amerického průkopníka žánru.

Vladimír Prokop – Michal Moravec: Toužimský & Moravec. Příběh nakladatelství (Toužimský & Moravec). Velkolepé zmapování činnosti meziválečného nakladatele populární četby.

Kniha roku LN: anketu ovládla biografie básníka Nezvala od Krystyny Wanatowiczové

Michal Ajvaz, spisovatel

1. Petr Motýl: Život a dílo básníka Ivana Wernische (Malvern). Veselá a smutná kniha.

2. Michel Houellebecq: H. P. Lovecraft. Proti světu, proti životu (Vyšehrad). Překlad Alan Beguivin a Roman Tilcer. Esej zrozený z fascinace dílem autora, který viděl vesmír jako „změť mrzkých bodů skládajících se v bezcílné spirály“.

Ladislav Bareš, egyptolog

1. Tereza Boučková: Dům v Matoušově ulici (Odeon). Historie se skládá z bezpočtu „malých“ příběhů a příběhy obyvatel jednoho domu jsou svým způsobem jedinečným přehledem našich komplikovaných dějin v posledních sto letech.

2. Kolektiv autorů: Slova psaná do písku. Antologie současného arabského románu (Argo). Arabský svět vnímáme možná až příliš často pouze prizmatem politických událostí nebo masové turistiky; antologie s pečlivě vybranými úryvky z děl 11 současných arabských autorek a autorů ho ukazuje z úplně jiného pohledu.

3. Karel Žák – Jiří Ševčík – Václav Cílek – Martin Majer a kol.: Svatý Jan pod Skalou. Dějiny, genius loci a přírodní poměry (Dokořán). Kniha o jednom z míst, která nám ukazují, jak a proč je u nás dobře.

Miroslav Bárta, egyptolog

Na první místo letos řadím v říjnu vyšlou knížku Boba Woodwarda s názvem War (Simon & Schuster). Ta popisuje poslední rok administrativy Joea Bidena a její vyrovnávání se s konflikty na Ukrajině a na Blízkém východě. Fascinující čtení.

Z česky vyšlých publikací moc rád doporučuji titul Afrika přece není stát: Překonávání stereotypů o moderní Africe Dipa Faloyina (N media), která obsahuje vynikající texty k lepšímu pochopení současné Afriky, kontinentu, kde se bude z velké části rozhodovat i o budoucnosti Evropy.

Jako třetí mohu doporučit práci Heleny a Wolfganga Beltracchiových Autoportrét. Příběh největšího současného padělatele umění (Logos). Unikátní a zábavné svědectví o světě obchodu s obrazy a posedlosti specifické skupiny lidí vlastnit to, co existuje jen v originále.

Martin Baxa, ministr kultury

Veleslav Wahl – Petr Voříšek a kol.: Pražské ptactvo 1800–2020: Ptáci, město, příběh hrdiny (Revolver Revue/Česká společnost ornitologická). Skvostně vypravená kniha přibližuje meziválečnou i současnou ptačí populaci na území hlavního města a zároveň přináší portrét Veleslava Wahla, ornitologa a bojovníka proti nacistické a komunistické diktatuře.

Alena Machoninová: Hella (Maraton, 2023). Rusistka Alena Machoninová pátrá po okolnostech života Heleny Frischerové, předobrazu Ri, postavy z románu Jiřího Weila Moskva-hranice. Cesta do temné minulosti kombinovaná obrazem současného Ruska.

Marek Torčík: Rozložíš paměť (Paseka, 2023). Průmyslové maloměsto, dospívání, šikana, rasismus, homofobie, komplikovaná rodina, hledání vlastní identity a obtížné srovnávání se vzpomínkami. Člověku se od začátku chce zavolat: Kluku, vezmi nohy na ramena. Uteč!

Roman Bělor, poslanec, emeritní ředitel festivalu Pražské jaro

Michal Bystrov: George Voskovec a John Werich. Americká cesta (Pangea). Kniha shromažďuje fascinující množství dosud neznámých dokumentů a informací, kterými zásadně mění naše znalosti o činnosti a postavení V + W + J v období druhé světové války. Objevné dílo poskytuje celkový dobový obraz českého exilu a diaspory v USA.

Pavel Kosatík: Bedřich Smetana. Životopis (Universum). Autor nabízí svěží, moderní, od vlastenčení osvobozený a faktograficky spolehlivý pohled na Smetanovu osobnost i jeho dílo, a to v evropském kontextu. Kniha podtrhuje skutečnost, že Smetana vytvořil navzdory četným provinciálním protivenstvím české dílo světového významu. (Zajímavostí je, že knihu v audiopodobě načetl dirigent Jakub Hrůša!)

Pavel Kosatík: Podnikání pod Davidovou hvězdou (Práh). Publikace poskytuje komplexní pohled na zásadní podíl židovských podnikatelů na hospodářském a ekonomickém vzestupu českých zemí na konci 19. a v první polovině 20. století. Tyto výrazné osobnosti i jejich rodiny byly oběťmi nacistické i komunistické perzekuce a jimi vytvořené společnosti a firmy často zničilo socialistické hospodaření…

Zdeněk Beneš, historik

Četba za tento rok nebyla na první pohled jaksi soustředěná, nicméně přesto se mi odhaluje jako spolu související:

Timothy Garton Ash: Evropa, náš domov. Od vylodění v Normandii po válku na Ukrajině (Prostor, 2023), avšak s rychlým dotiskem v dubnu 2024. Což svědčí o její mimořádné aktuálnosti. Náš domov je totiž neklidný, je ve stavu, kdy jej charakterizují četné souběžné krize. A nikoli náhodně proto hledáme, především hodnotové, orientace.

A tak další dvě knížky, které mě upoutaly, jsou s tím spojeny: Jana Patočková: Svět na divadle ukázat, a celý… (Divadelní ústav, 2023) a Zuzana Čaputová – Erik Tabery: Neztratit se sama sobě (Respekt).

Výsledky ankety Kniha roku LN: alchymisté i ptáci, básníci i King Kong

Vladimír Birgus, fotograf, historik fotografie a vedoucí Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě

V závěru letošního roku vyšlo několik důležitých fotografických publikací a knih o fotografii. Rozhodl jsem se proto všechny favority vybrat z této oblasti.

Negativy z popelnice 1900–1945 (Martin Wágner). Fascinující výběr 211 fotografií ze sbírky Martina Wágnera, která zahrnuje téměř milion negativů od většinou neznámých autorů. Wágner je objevil v rodinném archivu, na bleších trzích, v antikvariátech, vetešnictvích, internetových aukcích. Spolu se svou ženou Světlanou a Josefem Mouchou z nich sestavil knihu, jež je obrazovou kronikou života ve střední Evropě v první polovině minulého století a která současně představuje mnohé tak kvalitní snímky, za které by se nemuseli stydět ani slavní fotografové té doby André Kertész nebo Jacques Henri Lartigue.

Jan Šibík: Severní Korea (Jan Šibík). Je jen málo států, v nichž je pro cizince obtížnější a nebezpečnější fotografovat než v Severní Koreji. Přesto se známému fotoreportérovi Janu Šibíkovi během tří nedlouhých návštěv této uzavřené země podařilo vytvořit silný, subjektivně pojatý dokument o systematickém kolektivním vymývání mozků, bizarních komunistických oslavách i nelehkém běžném životě. Mnoho snímků nepozorovaně pořídil z oken vlaků a autobusů, přesto nepostrádají výrazné vizuální kvality.

Jiří Pátek (ed.): Antonín Dufek. Fotografie v čase (Moravská galerie v Brně). Rozsáhlá antologie (1270 stran) textů dlouholetého kurátora fotografické sbírky Moravské galerie Antonína Dufka, který zásadním způsobem přispěl k odbornému zpracování dějin české fotografie i k jejímu prosazení v mezinárodním kontextu.

Jan Borovička, biogeochemik a mykolog

Václav Cílek – Jindřich Prach – Zdeňka Sůvová a kol.: Lesy středních Čech. Jejich přírodní bohatství, současný stav a budoucí směřování (Dokořán). Lesy od Prahy co by kamenem dohodil, ale přesto čarokrásné a bohaté.

Petr Kulhánek: Pokřivený svět (Aldebaran Group for Astrophysics). Pokud vás k té knize něco táhne, nejspíš to bude gravitace.

Stanislav Opluštil – Jaroslav Zajíc – Jiří Svoboda: Pralesy a jezera mladších prvohor. Když uhlí bylo ještě zelené (Academia). První vydání zmizelo z pultů, než jsem si ho stačil koupit. Je tu druhé a doplněné, tak honem pro něj!

Alžběta Bublanová, spisovatelka

Jako knihu roku bych nominovala román Pusťte světlo do tmavého večera od Jana Kholla (Host). Oceňuji autorovo umění popsat to důležité výstižně, ale přitom se spoustou nenápadných motivů a provázaných odkazů. Zdánlivě obyčejné příběhy se odehrávají ve stínu záhadné události, která udává tempo příběhu. Autorův styl je jemný a vyzrálý. Jan Kholl rozhodně patří mezi spisovatele, kteří umějí literárně vystihnout to, co je jinak skryto.

František Burda, kulturní a sociální antropolog a organizátor dílen Ars Poetica

Bono: Surrender. 40 písní, jeden příběh (Pangea, 2023). Strhující, literárně ambiciózní autobiografie člověka, který se stal celebritou, ikonou popkultury a mimořádně vlivným mužem s přístupem do Bílého domu, přesto udržuje při životě svou zdravě neústupnou duši. Jeho humanitární aktivity nabývají globálního významu, a přece nikdy nepřestal být klukem, který si klade radikálně existenciální otázky a má odvahu dívat se sám sobě do tváře s nesmlouvavou odvahou a upřímností, protože ho celoživotně provází ústřední zájem zůstat věrný v následování Krista.

Tomáš Ruller – Dušan Brozman – Pavel Liška (eds.): Perform-Made. Tomáš Ruller: Odolné okamžiky (Kant, Vutium, 2021). Reprezentativní průřez dílem nejvýznamnějšího představitele (nejen) akčního umění u nás. Knihou prostupují mimořádně kvalitní texty Hany Rousové, Zdenka Neubauera, Františka Šmejkala, Aleny Loučanské, Zdeňky Gabalové, Zygmunta Piotrowského, Norika Nashimota, Miloše Vojtěchovského, Ludvíka Hlaváčka, Petra Nedomy a dalších. Rullerovo dílo tak vystupuje na povrch ve veškeré rozmanitosti, plasticitě a nadčasovosti. Tato monografie je o to důležitější, že poukazuje na zásadní význam performance, která stále zůstává tak trochu popelkou českého umění i teoretické reflexe. Za pozornost stojí i unikátní obrazová dokumentace a skvělé grafické zpracování knihy.

Miroslav Hlaučo: Letnice (Paseka). Zapadlá vesnice na okraji světa. Píše se rok 1903, ale je to o současnosti. Svět se mění, magická imaginace zůstává. Jak se vyrovnat s proudem novot, který s sebou odnáší komunitní sounáležitost? Nikdo neví, jen tu a tam nápadně a tajemně ožívají polozapomenuté evangelní toposy i Odyssea. Kdo je tu divný? Že by bylo odpovědí zmrtvýchvstání?

Jan Burian, generální ředitel Národního divadla

Jiří Padevět: Český bestiář (Academia). Příběhy selhání jsou stejně důležité jako příběhy hrdinství.

Kniha roku LN 1. Nezval. Básník a jeho syn –Krystyna Wanatowiczová 2. Dům v Matoušově ulici – Tereza Boučková 3. Letnice – Miroslav Hlaučo 4.–6. Errol. Josefa Škvoreckého život první, 1924–1969 – Michal Přibáň Český bestiář – Jiří Padevět Reiner – Milan Ohnisko 7.–12. Drak na polní cestě – Jiří Hájíček Etologie: Mechanismy, ontogeneze, funkce a evoluce chování živočichů – Marek Špinka a kolektiv Jů a Hele – David Zábranský Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě – Erik Tabery Šikmý kostel 3 – Karin Lednická Totožnost – Milan Kundera

Václav Bůžek, historik

Hlas dávám knize brněnského historika středověkých dějin Martina Wihody Kosmas (Argo). Její zařazení do ediční řady Historické myšlení dávalo tušit, že autorovi půjde kromě jiného o zachycení dobových souvislostí ovlivňujících názorové postoje středověkého kronikáře, k jehož dílu obrací pozornost každá generace badatelů o počátcích českého státu. Martin Wihoda to učinil po dlouholeté přípravě, koncepčně novátorsky, interpretačně chytře a čtenářsky přitažlivě.

Václav Cílek, geolog

Jako vždy by si nominaci zasloužilo tak padesát knížek podle toho, co člověka zajímá. V tomto roce mě zaujala kniha historika Martina Wihody Kosmas (Argo) jako stručný, dobře napsaný příspěvek k počátkům české literatury, ale taky bych se někdy rád orientoval v Kristiánově legendě.

Z vlastivědných publikací jsem uvítal nádhernou monografii Vojtěcha Pavelčíka o jednom ze základních českých míst Výlet k Vltavě do Svatojánských proudů (Vojtěch Pavelčík), a to pro množství archivních fotografií, které autor sbíral nějakých dvacet let.

Z velkých knižních projektů mě potěšil zatím šestidílný komplet Praxis spagyrica,shromažďující často v nových překladech to nejlepší z alchymického lékařství, co díl, to skoro tisíc stran textu velkého formátu. Soubor vycházející v nákladu 50 kusů si nemůžete koupit ani objednat, ale možná vám jej vydavatel sám nabídne. O alchymické tradici si můžete myslet, co chcete, ale tento projekt vrací člověku úctu ke knihám tištěným na papíru. Odráží se to i na nákladu, který z 40 kusů pro velký zájem stoupl na 50.

Magdaléna Čechlovská, výtvarná publicistka

Abigail Favaleová: Zrození genderu. Křesťanská teorie (Kalich). Přeložil Štěpán Sirovátka.

Zbyněk Černík, překladatel

Tak jako si někteří konzumenti alkoholu občas dobrovolně udělají suchý měsíc (pravda, není jich moc), jsem si já letos udělal suchý rok, kdy jsem se (až na malé výjimky) dobrovolně vyhnul konzumaci knižních „špeků“ (které mají největší šanci vyhrát tuhle soutěž) a místo toho se soustředil na „marginální“ tituly (jež často projdou bez povšimnutí).

Vzhledem k zálibě v memoárové literatuře jsem mj. sáhl po vzpomínkách předčasně zesnulého Vladimíra Macury, které tvoří největší část publikace nazvané Dopijem a pudem (Academia). Na knihu roku aspirovat nebude, ale za přečtení stojí, už proto, že – jak říká sám autor – „byli jsme pokolení zvlášť naučené si nic nepamatovat, všechno zapomínat“.

Martin Černý, knižní redaktor

Jiří Padevět: Český bestiář (Academia).

Milan Ohnisko – Martin Reiner: Reiner (Torst).

Eva Střihavková: Seznam Evelíny B.(Rosier).

Jan Děkanovský, kulturolog

Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek). Jan Zábrana ve svých denících charakterizoval Vítězslava Nezvala na jedné straně jako geniálního básníka, na straně druhé jako bezcharakterní svini. Krystyna Wanatowiczová se v rozsáhlé monografii pokouší obsáhnout obě stránky básníkovy osobnosti, přičemž té negativní věnuje přece jen o něco větší pozornost.

Alena Machoninová: Hella (Maraton, 2023). Velmi promyšlený román o pátrání po životě hrdinky, která, jako řada lidí té doby, doplatila na víru v ideální svět budovaný ve Stalinově říši. Skvělý počin nakladatelství Maraton, které i v letošním roce vydalo řadu důležitých titulů.

Salman Rushdie: Nůž. Přemítání po pokusu o vraždu (Paseka). Přeložila Martina Neradová. Po Rushdieho pamětech Joseph Anton přichází vlastně druhý díl vyprávění o životě, do nějž už 35 let vstupuje banální, ale o to brutálnější nenávist, vycházející ze stupidní, nesnášenlivé ideologie.

Petra Diestlerová, ředitelka nakladatelství Euromedia

Michael Ignatieff: O útěše. Jak žít s nadějí v temných časech (Kalich, 2023). Překlad Jaroslav Hronek. Účinná útěcha z filozofie na příkladech jednotlivců, kteří v minulosti důstojně a odhodlaně čelili životním strázním, i když se nemohli uchýlit k náboženství. V současné době v podstatě svépomocná příručka.

Iva Hadj Moussa: Těžké duše (Host). Kniha nemusí být bezútěšná, aby byla dobrá, a příběh stárnoucího, životem otlučeného metalisty podává autorka svěžím a originálním způsobem.

Mohamed Mbougar Sarr: Nejzasutější vzpomínka na lidi (Argo, 2023). Přeložila Anežka Charvátová. Velký (ve všech ohledech) román tohoto pozoruhodného senegalského autora jsem už v jedné literární anketě zmínila, ale hodlám zopakovat, že je to kniha, která stojí za přečtení.

Tomáš Dimter, překladatel a šéfredaktor nakladatelství Mladá fronta

1. Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek). Pečlivě vyrešeršovaná kniha o skvělém básníkovi i „svini“, jak se o Nezvalovi vyjadřuje Jan Zábrana, je plná nových souvislostí a životních peripetií této neopominutelné postavy české literatury.

2. Kurt Schwitters: Anna Poupě (Rubato). Přeložil Pavel Novotný.

3. Peter Frankopan: Proměny Země. Dějiny člověka a klimatu (Vyšehrad).

Zuzana Dostálová, spisovatelka

Miroslav Hlaučo: Letnice (Paseka). Zajímavé vyprávění plné magického realismu, smutku, ale i humoru. Atmosféru děje podtrhuje klidné tempo a nebývale obohacující až starosvětský jazyk. To vše ruku v ruce s krásným grafickým zpracováním knihy.

Layla Martínez: Červotoč (Paseka). Sociální drama, které rozplétá potemnělou historii jedné španělské rodiny. Autorce se podařilo vykreslit jak místo, tak poměry mezi protagonisty. Dopady chudoby, bezvýchodnost, zděděná traumata a především dům, ve kterém se příběh odehrává, vyvolávají ve čtenáři neklid.

Dominik Duka, kardinál

Viktor Emil Frankl: Neuvědomovaný Bůh. Hledání nejvyššího smyslu (Cesta). Vychází s předmluvou Marka Orko Váchy.

Roman Brandstaetter: Biblický kruh (Triáda). Životní zpověď významného polského spisovatele židovského původu a vojáka Andersovy armády.

Dom. Jean Leclercq OSB: Láska k literatuře a touha po Bohu (Krystal OP, 2023). Výklad středověké duchovní literatury.

Otomar Dvořák, spisovatel

1. Martin Kuška: Až pak můžeme zapomenout (Machart). Syrový thriller z chátrajícího průmyslového předměstí bývalých Králodvorských železáren má v sobě gradující napětí, ale i zamyšlení nad generací odchovanou technohudbou a nad jejím hledáním životního cíle.

2. Petra Klabouchová: Ignis fatuus (Host). Hororový příběh z šumavských močálů, oživující dávné démony. Skupinka vědců, která má záhadným jevům přijít na kloub, se sama stává objektem ďábelského tajného experimentu. Jde o mrazivou sondu do nejtemnějších zákoutí lidských duší.

3. Karin Lednická: Šikmý kostel 3 (Bílá vrána). Závěrečný díl trilogie zachycuje konečnou fázi zániku staré Karviné. Autorka opět spojuje beletristickou složku s dokumentární, tentokrát připojenými životopisy zmiňovaných osobností a fotopřílohou.

Nezval byl génius i oportunista. Jako by měl dvě tváře, nádhernou i odpornou, říká autorka Knihy roku

Jiří Dynka, básník

Gian Marco Griffi: Zádrhely. Jako třeba ten, co s umírajícím jezevcem. A další povídkové zádrhely v překladu Sáry Rodové vydalo nakladatelství Meridione.

Aleš Berný: K Helmovskému jezu. Epická lyrika stejné síly jako Hrubínova Romance pro křídlovku. Vydalo Argo.

Jorge Teillier: Noční vlaky. Básně (psané po pěti pivech) o plechových lokomotivách odhozených na smetiště. Přeložil Petr Zavadil v nakladatelství Dybbuk.

Jiří Ellinger, historik a diplomat

Jiří Hájíček: Drak na polní cestě (Host). Tradiční Hájíčkova témata i hrdinové v dalším působivém a přesném podání.

Jiří Peňás: Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech (Echo Media). Vzpomínka na velkého muže, se kterým jsem měl čest pracovat. Poslední kníže.

Pavel Kosatík: Česká inteligence současnosti (N Media). Publicistika jako první hrubá verze historie – Kosatík skvěle mapuje dnešní české myšlení.

Miloslav Fiala, teolog

1. Marek Vácha: Láska tvoří krásu (Cesta, 2023). Kněz a přírodovědec, molekulární biolog a genetik, autor více než dvaceti knih, věnovaných především problematice etiky v biologii, se zabývá také obecnými problémy morálky v lidské společnosti. Navštívil řadu zemí, aby lépe poznal důvody lidského jednání v různých životních situacích. Přednáší na Masarykově univerzitě v Brně a na Lékařské fakultě Karlovy univerzity. Uvádí, že každý dobrý skutek je dotekem Božím.

2. Tomáš Halík: Dopisy papeži (NLN). Autor je nyní profesorem Karlovy univerzity, farářem akademické farnosti Praha a prezidentem České křesťanské akademie. V knize uvažuje o nových cestách, kterými by čtenáře dovedl k hlubšímu zaměření smyslu lidského života s ohledem na časté revoluce, o reálné podobě papežství a chápání autority v Církvi. Kniha zdůrazňuje zánik politické moci papežů, ale důsledkem je růst morální autority papežů ve 20. a dalším století a zároveň s tím jejich politický vliv. Současný papež František se stal patrně za celé dějiny papežství nejoblíbenější hlavou Církve a zároveň nejvíce napadaným papežem určitými kruhy katolíků.

Jan Fingerland, komentátor ČRo

Letos mě zaujaly tři tituly z oblasti literatury faktu, každá ve svém oboru nějak vykračuje novým směrem a vyniká originalitou zpracování.

1. Pavel Kosatík: Podnikání pod Davidovou hvězdou (Práh). Zabývá se dosud málo zpracovanou kapitolou českých hospodářských dějin, totiž přínosem židovských podnikatelů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Nezaměřuje se na jednotlivce, ale dynastie. Jejich příběh většinou začíná v 19. století a končí mezi lety 1939 a 1945, emigrací nebo vraždou. Vedle známých jmen, jako je Petschek nebo Kolben, jsou možná zajímavější ta opomíjená. Přitom se tyto rodiny hluboce zapsaly do vzezření českých měst (Bondy) nebo vývoje našeho filmového průmyslu (Auerbach).

2. Luboš Palata: Elbe (Argo). Můj novinářský kolega se zabývá evropskou politikou, a jak vidno, i historií a také krajinou a jejími příběhy. Tisícikilometrové Labe jich nabízí hodně. Také nás spojuje s našimi sousedy, Němci, s nimiž jsme se tisíc let „stýkali a potýkali“, kteří „naše“ (?) Labe považují za své. Cestou narazíme i na své fantomové souputníky, polabské Slovany. Autor cestu využívá jako příležitost uvažovat o naší (i cizí) minulosti, současnosti i budoucnosti. Není to první kniha o kulturní historii nějaké řeky, ale tahle o Labi stojí za to.

3. Pavlína Šulcová – David „Kakalík“ Kalika: Talmud do kapsy (Pražské příběhy). Knih o talmudu není mnoho ani ve velkých jazycích, natož v češtině. Tahle je možná jediná, která je komiksová. Podává dvacet důležitých rabínských příběhů a vyprávění o jejich odborných i lidských sporech – z těch mnoha set nebo tisíc jsou to ty, které mohou mluvit i k dnešku a k lidem, kteří by jinak za rabínem pro radu nešli.

Petr Fischer, publicista

Michel Houellebecq: H. P. Lovecraft. Proti světu, proti životu (Vyšehrad). Zřejmě vůbec první román autora, který zvedá západní čtenáře z globálního gauče, je vyznáním autorovi podivně děsivých textů, člověku, jenž nenávidí svět, ve kterém žije, což mu paradoxně otevírá dveře k jeho lepšímu proniknutí a vidění. Není asi třeba dodávat, v čem se francouzský spisovatel u Lovecrafta inspiroval, každopádně zde opět dokazuje, jak moc se umí do věcí a lidí zanořit a zcela je „přečíst“.

Jiří Kolář – Vladimír Karfík (ed.): Nalezený deník. Záznamy z let 1957–1958 (Novela Bohemica / Památník národního písemnictví). Naprosto výjimečný vhled do utváření obrazů v mysli jednoho z nejuznávanějších českých umělců 20. století. Na zapomenutém deníku není nejpřitažlivější hra postav tehdejší české i zahraniční historie, ale hustota a vrstevnatost Kolářovy inspirace od literatury, malířství, sochařství až po všudypřítomnou hudbu, která nakonec rezonuje celým dílem.

Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek). Svině, nebo génius? Otázka, která se vždy vynoří, když na sociálních sítích připomenu poezii Vítězslava Nezvala. Odbíhá se od díla k životu a zas zpět. V této knize obojí běží donekonečna spolu, jako by se v geniální osobnosti téměř nutně objevovala černá díra coby kompenzace za přemíru „básnického“ daru. A kolik takových Nezvalů ještě najdeme… Povinná četba nejen pro gymnázia.

Kurt Gebauer, sochař

Ondřej Kundra: Izrael ve stínu 7. října. Rozhovor s Irenou Kalhousovou (Respekt).

Josef Greš, editor Salonu, literární přílohy deníku Právo

Karin Lednická: Šikmý kostel 3 (Bílá vrána). Opus magnum, který s každým dílem nabírá na velikosti. Kéž by následovala čtyřka!

Milan Kundera: Totožnost (Atlantis). A teď už zbývá jen Pomalost.

A jedna mimo soutěž, protože vyšla už v roce 2022, ale zaznamenal jsem ji bohužel až letos. Štěpán Kučera: Gablonz / Jablonec (Druhé město). Kronika pojatá jako literární vitráž. Dílky skládají obraz tak působivý, že i náhodného listujícího vtáhne a už nepustí, třebaže v městě sklářů nikdy nebyl a neměl k němu žádný vztah. Nemůže už ale říct, že by ho neznal a nezačal mít rád.

Dana Hábová, překladatelka

Virginie Despentesová: Život Vernona Subutexe 3 (Garamond). S přihlédnutím k celé trilogii a obdivem k vynikajícímu překladu Petry Zikmundové má Michel Houellebecq skvělou literární partnerku.

Virginie Despentesová: Teorie King Konga (Garamond). Kniha jistě vyděsí mnohé čtenáře více než samotný King Kong.

Mimo soutěž doporučuji Americkou elegii (paměti J. D. Vance jasnozřivě vydalo Argo r. 2018). Jak chudý chlapec z děsivé rodiny v příšerném Zapadákově ke štěstí přišel a proč Donald Trump už podruhé vyhrál.

Uvědomme si, jak dobře se máme, říká autorka románu Dům v Matoušově ulici

Radan Haluzík, vysokoškolský pedagog

Marek Špinka – Jan Havlíček – Iveta Štolhoferová – Daniel Frynta (eds.): Etologie. Mechanismy, ontogeneze, funkce a chování živočichů (Academia). Slýcháme o světových úspěších českého tenisu, počítačových her či egyptologie, budeme mít možná i dalšího kosmonauta, ale málokdo tuší, jak skvěle si vede česká biologie. Tisíce impaktovaných článků v mezinárodních časopisech každý přehlédne, ale knihu Etologie už přehlédnout nelze. Událost nejen v oboru je dost možná jedna z největších učebnic/kompendií etologie, co kdy kde vyšla (téměř 700 s.), dost možná jedna z nejhezčích (s kresbami J. Hoška a P. Procházky) a dost možná s největším autorským kolektivem (45 věhlasných jmen). Škoda že vše je na tlustém křídovém papíře a kniha je zbytečně těžká.

Jan Hasenöhrl, zakladatel Českého národního symfonického orchestru

Miloš Doležal: 1945. Léto běsů (Host, 2022).

Mikael Lindnord a pes Arthur: Nezlomní (Universum).

Zuzana Dostálová: Karneval zvířat (Paseka, 2023).

Markéta Hejkalová, ředitelka Podzimního knižního veletrhu

1. Milan Ohnisko – Martin Reiner: Reiner (Torst). Obsáhlý rozhovor s Martinem Reinerem, jehož nakladatelství Petrov a Druhé město, romány Lucka, Maceška a já a Básník a další aktivity výrazně utvářely podobu české literatury od 90. let do současnosti.

2. Jiří Hájíček: Drak na polní cestě (Host). Elegie po mizejícím světě nadšení a energie 90. let.

3. Michal Viewegh: Obyčejná laskavost, Neobyčejná nestoudnost (Ikar). Groteskní příběhy současných všedních dní, možná banální, ale výborně napsané.

Filip Hladík, šéfredaktor non-fiction literatury, Euromedia

Vyberu pouze z beletristických titulů, které se nekryjí s mým profesním zaměřením. Dům v Matoušově ulici Terezy Boučkové (Odeon). Jde o její doposud nejlepší knihu. Autorsky zraje Kateřina Surmanová a její Tři Sekery (Kalibr) považuji za to nejlepší, co doposud napsala. A velmi milým překvapením pro mě byla próza Rozložíš paměť Marka Torčíka (Paseka, 2023).

Jakub Hladík, redaktor

Letos se urodilo skutečně mnoho zdařilých a zajímavých prozaických debutů. Vybírám čtyři takové, které nejvíce zalahodily mým znaveným očím, a srdečně je doporučuji každému, pokud mu na přesyceném knižním trhu dosud unikaly.

Miroslav Hlaučo: Letnice (Paseka).

Dorota Ambrožová: Poslední léto (Listen).

Jonáš Zbořil: Flora (Paseka).

Emma Kausc: Narušení děje (Host).

Radkin Honzák, psychiatr

Renata Kalenská: Zamrzlé duše (N media).

Klára Mandausová: Vietnamské srdce, český domov (Mladá fronta).

Michal Horáček, textař

Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek). Faustovský příběh básníka a jeho ochoty platit za úspěch mincemi z pokladnice svědomí.

Petra Klabouchová: Ignis fatuus (Host). Bludičky, beztělci – a vědci, kteří se vydali je zkoumat. Pro Klabouchovou je Šumava tím, čím je pro Stephena Kinga Maine.

Mefisto z onyxu: výbor překladů anglisty Viktora Janiše (Nová vlna).

Pavla Horáková, spisovatelka

Miroslav Hlaučo: Letnice (Paseka).

Petra Klabouchová: Ignis fatuus (Host).

Opět se omezím pouze na domácí beletrii, protože soustavně nestíhám sledovat nic jiného. Letnice Miroslava Hlauča a Ignis fatuus Petry Klabouchové mi letos přinesly přesně tu rozkoš z četby, kterou znám z dětství a kterou kvůli skoro třicetileté profesní deformaci zažívám tak zřídka.

Zázraky jsou všude kolem nás, stačí se dívat, říká autor románu Letnice

Lucie Hromková, publicistka, cestovatelka a vysokoškolská pedagožka

1. James Norbury: Kocour, který učil zen (Pragma). Překladový titul staví na kouzelných ilustracích a hlubokém filozofickém rozjímání o hledání zenu v životě každého z nás.

2. Pavel Svoboda: Horští tuláci. Sedm dobrodružných cest (BWT Books). Publikace na pomezí cestopisu a fotografické knihy zavede čtenáře do odlehlých oblastí napříč světem od Orientu až do polárních oblastí.

3. Libor Dušek: Afghánistán. Váchánci pod nadvládou Tálibánu (Green Mango). Zdařilá etnografie doplněná o autentické fotografie pojednává o životě a aktuálních problémech v oblasti Váchánského koridoru.

Miroslav Hřebecký, programový ředitel EDUin, o. p. s.

Marek Šálek: Turistická značka. 44 tisíc kilometrů tradice (nastole). Takový fenomén, jakým je naše turistické značení, si zasloužil svoji monografii. Že se toho ujal profesionální redaktor Marek Šálek, kvituji dvojnásob.

Aleksander Kaczorowski: Czechy. To nevymyslíš (N media). Reflexe národa pohledem zvenku je vždy podnětná. Vedle známé trilogie Gottland a spol. (Mariusz Szczygiel) tu máme dalšího polského autora s hlubokým vhledem do našeho jazyka i reálií. Vsadím se, že i v kapitole o české hospodě a pivu se většina našinců dozví něco nového. A velkým bonusem je část shrnující historii českých zemí od Velké Moravy do současnosti na pouhých 50 stranách.

Marek Hudík, ekonom

Bryan Caplan – Ady Branzei: Build, Baby, Build. The Science and Ethics of Housing Regulation (Cato Institute). Bryan Caplan tvrdí, že drakonické regulace v oblasti bydlení jsou hlavní příčinou vysokých cen bydlení v Americe, obhajuje radikální deregulaci, která by umožnila hustou a vysokou výstavbu, a ukazuje, jak by tato změna mohla snížit náklady na bydlení i pomoci řešit řadu dalších společenských otázek.

Nate Silver: On the Edge. The Art of Risking Everything (Penguin Press). Autor proniká do světa profesionálních riskérů, jako jsou hráči pokeru, manažeři hedgeových fondů a kryptoměnoví nadšenci. Odhaluje jejich myšlení, zkoumá toleranci k riziku a nabízí cenné poznatky o orientaci ve stále nejistějším světě.

Daniel Susskind: Growth. A History and a Reckoning (Belknap Press). Ekonomický růst vymanil miliardy lidí z chudoby, avšak přinesl škody na životním prostředí a nárůst nerovnosti. Susskind tvrdí, že místo toho, abychom se růstu vzdali, měli bychom ho přesměrovat tak, aby lépe reflektoval hodnoty společnosti.

Petra Hůlová, spisovatelka

Handa Gote Research and Development (Jedefrau.org). Myslím, že umění směřuje k tělesnosti, a Handa Gote to věděli už dávno. Kniha shrnující 20 let tvorby mimořádně zajímavé umělecké skupiny na pomezí divadla, performance, tance a života.

David Zábranský: Jů a Hele (Větrné mlýny). Kdyby honorář za členství v porotě ceny Magnesia Litera za prózu nebyl pouhých 5000 Kč, za který se bohužel této činnosti nemohu věnovat, a tak jsem tuto nabídku musela letos s lítostí odmítnout, toto by byla moje volba na letošního vítěze v kategorii próza.

S. d. Ch: Filmařská trilogie (Rubato, 2023). Můj muž miluje trilogie a já miluju svého muže. Další kolekce jeho divadelních her je ještě lepší než ta předchozí.

Lukáš Hurník, hudební skladatel

Jiří Ramba: Osudná hra Bedřicha Smetany (Togga, 2023). Nezvyklá kombinace pohledů historického, hudebního a lékařského na život Bedřicha Smetany.

Karel Hvížďala, rozhlasový novinář

1. Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek). Portrét génia, který – ač dostal dárek od Boha – se choval celý život jako prase, se soustřeďuje hlavně na méně známé období, kdy se z Homo poeticus stává Homo politicus.

2. Michal Bystrov: George Voskovec a John Werich. Americká cesta (Pangea). Dokonale a zcela nově zpracované období exilu V + W + J na základě dlouhodobé badatelské činnosti a pátrání ve světových archivech pánů Filipa Šíra a Martina Mejzra.

3. Milan Ohnisko – Martin Reiner: Reiner (Torst). Autoterapeutický rozhovor, v němž zpovídaný, stejně jako v próze, hledá a odvažuje své myšlenkové interakce.

Šikmý kostel, Dům v Matoušově ulici, Aristokratka. Cena čtenářů zná své vítěze

Radovan Charvát, překladatel

1. Hans Joachim Schädlich: Kokoschkinova cesta (Opus). Příběh bostonského profesora botaniky Kokoschkina, který podnikne v srpnu 2005 v doprovodu svého pražského přítele Hlaváčka cestu do Prahy, Berlína a Petrohradu. Ta pro něj nepředstavuje pouze výlet, nýbrž setkání s vlastní minulostí i minulostí kontinentu.

2. Lubomír Martínek: Ironie osudu (Pulchra). Autor ve své bilancující knize rozdělil život protagonisty do pěti barevných období. Jim předchází „soukromý pravěk“, tj. část dětství, na kterou si člověk neuchoval vlastní vzpomínky. Závěrečná část je tvořena objevy, které alter ego autora v průběhu putování učinilo.

3. Marie Klimešová – Hana Rousová (eds.): Tak blízko, tak daleko. České umění 1947–1960 (Arbor vitae societas). O českém výtvarném umění mezi lety 1947–1960 nebylo dosud nikdy uvažováno v tak širokém evropském kontextu. Text doložený 450 reprodukcemi vede nepochybně k uvědomění si stmelující síly základních hodnot evropské kultury.

Alena Jelínková, knihkupkyně, Vinohradské knihkupectví

1. Daniela Hodrová: Co přichází aneb Cesta na Kouzelný vrch (Malvern). Bohužel jde o poslední knihu výjimečné spisovatelky, která mi chybí nejen jako autorka, ale hlavně jako blízký člověk.

2. Dorothy B. Hughesová: V osamění (Maraton). A musím vyzdvihnout nejen tento psychologický román s detektivní zápletkou, ale i ostatní tituly nakladatelství.

3. Bára Dočkalová: Kost (Labyrint). Laskavá, napínavá i vtipná kniha pro děti, se kterou jsem strávila nádherný páteční večer. Na chvíli jsem se cítila zase jako malá holka, co je naprosto ponořená do příběhu.

Roman Joch, Občanský institut

1. Jan Pergler – Jan Dražan (eds.): 7. říjen. Fauda – izraelská apokalypsa (Zeď). Sborník příspěvků či rozhovorů s patnácti osobnostmi, domácími i zahraničními. Bolestné, leč fascinující čtení. Každý příspěvek stojí za to. Některé jsou více emocionální, jiné více analytické. Žádnému nechybí morální jasnost, průzračnost a realismus v otázce, kdo je vrah a kdo se brání.

2. Jan Horník: Západ musí být zničen. Putin naplňuje Duginovy mesianistické vize (Argo/ÚSTR). Analýza myšlení ruského mystika a ideologa, který je označován za konzervativce, ale jak autor ukazuje, coby heideggerián je kulturním a civilizačním relativistou, tedy člověkem postmoderní levice. A zároveň Putinovým Rasputinem; Putin sleduje jeho cíl zničit západní civilizaci založenou na hodnotovém a morálním univerzalismu.

3. Satoši Jagisawa: Dny v knihkupectví Morisaki (Kontrast). Výběr mé letos dvacetileté dcery Jany Marie; v její úsudek a dobrý vkus mám velkou důvěru.

Marcel Kabát, publicista

Milan Kundera: Totožnost (Atlantis). Poprvé oficiálně česky v převodu Anny Kareninové je tu dílo Milana Kundery ve vynikající formě: kompaktní, podnětné a provokující i po čtvrtstoletí od svého prvního francouzského vydání.

Tereza Boučková: Dům v Matoušově ulici (Odeon). Zdánlivě známá, ale ochotně zapomínaná historie likvidace a ponižování zdejších elit v osudech skutečných obyvatel jednoho domu, předestřená s obdivuhodnou upřímností, osobním nasazením a odhodláním neuhnout ani vlastní bolesti.

Miloš Urban: Dr. Alz (Argo). Téma potměšilého „alzáka“, který nejednomu z nás dříve či později rozleptá mentální schopnosti, je čím dál frekventovanější, v zápiscích Urbanova smutně groteskního hrdiny se ale zjevuje opravdu tady a teď. Možná i tomu, kdo nikdy nebydlel v Praze 7.

Pavel Kalina, historik umění a architektury

Abú al-Qásim al-Qušajrí: Qušajrího pojednání o nauce súfismu (Academia). Editor a překladatel Bronislav Ostřanský. Za nakladatelský a překladatelský čin roku považuju první svazek Qušajrího traktátu o súfijském učení, základní zprávy o rané islámské mystice, která se tak po staletích konečně dostává k českému čtenáři.

Lenka Karfíková, filozofka

Simone Weilová: Očekávání Boha (Kalich). Přeložil Martin Pokorný. Dopisy a eseje francouzské filozofky (1909–1943) týkající se jejího náboženského hledání, ale také témat pozornosti, lásky, soucitu s bídou, umění či krásy.

Pavel Hošek: Evangelium podle Bohumila Hrabala (CDK). Zamyšlení nad náboženskými motivy v díle Bohumila Hrabala, které se opírá mj. o nedávno nalezené záznamy jeho adventních promluv na evangelické faře v Libici nad Cidlinou v 80. letech 20. století.

Gilles Kepel: Holokausty: Izrael, Gaza a válka proti Západu (Bourdon). Přeložili Barbora Šůchová a František Kalenda. Kniha je složena ze dvou posledních publikací francouzského politologa a arabisty s českými kořeny, který vnáší světlo do probíhajícího tragického konfliktu na Blízkém východě a zároveň varuje před jeho dopady na západní společnosti i celosvětové uspořádání.

Vladimír Karpenko, fyzikální chemik

Čtenáři se nabízí výjimečná příležitost seznámit se s upřímnou zpovědí vrcholné političky v knize Zuzana Čaputová – Erik Tabery: Neztratit se sama sobě (Respekt), zvlášť když rozhovor vedl výtečný novinář Erik Tabery. Po odchodu paní Čaputové z funkce slovenské prezidentky se tamní politická scéna dala do dramatického pohybu.

Na rozdíl od politiky je v přírodě běžný velmi různorodý pohyb, jak to poutavě podává kniha Jaroslava Petra Desatero pohybů (Argo/Dokořán).

Jedním z možných pohybů je útěk, občas v přeneseném smyslu – třeba před vlastní minulostí, což nám připomíná kniha Jiřího Padevěta Český bestiář (Academia).

Navržené knihy lze číst i v jiném pořadí; všechny jsou kvalitní.

Václav Klaus, bývalý premiér a prezident

Letos si dovoluji připomenout knihy dvě. Jedna je překladová, druhá originální dílo českého autora. V dubnu 2024 byla v nakladatelství Academia vydána kniha Arthura Koestlera (jehož kniha Tma o polednách by měla být povinnou literaturou pro všechny nové generace) Příslib a naplnění: Palestina 1917–1949. Knihu v původní verzi napsal tento významný a slavný autor v roce 1949. Každý, kdo chce trochu pochopit dnešní tragickou situaci v Gaze, by si tuto knihu měl přečíst.

Zásadním faktorem naší budoucnosti je tzv. Zelený úděl, lépe opravdu ono anglické Green Deal. Pro IVK napsal originální knihu s tímto názvem Tomáš Břicháček. V češtině neexistuje srovnatelný podrobný, detailní, pečlivě vyargumentovaný text o tomto naši ekonomiku ničícím plánu.

Pavel Klusák, hudební publicista

Michaela Kukovičová – Magdalena Rutová: Kniha roku (Baobab). Dvě kreslířky zachytily den po dni svůj rok, tedy 2 x 365 obrázků nelítostných, nesmírně zábavných, smutných, partneři, rodiče, děti, vysoká škola, jídlo, únava, osobní je politické, soucit, odhalování, sebeodhalování. Kronika našeho teď a tady přišla z nečekané strany.

Karolína Skučková: To je cirkus! (Host). Permanentně překvapivá orální historie českého cirkusu má sílu i čistě literárně. Jak viset za vlasy, jak naučit medvědici jezdit na motorce, jak to chodilo s artistkami, když měly své dny. Karolína Skučková nečekala, že kdy napíše knihu, a elá hop – vystřihla dílo fantaskní i realistické.

Emma Kausc: Narušení děje (Host). Jaká asi bude pátá kniha autorky, když už v první próze se umí suverénně radovat z ponoru do živlu psaní a z vědomí jedinečných možností literatury?

Tomáš Knoz, historik

1. Jan Županič: Habsburská šlechta. (Agentura Pankrác, 2023). Předkládaná kniha Jana Županiče je rozsáhlým dílem charakterizujícím postavení šlechty v době, kdy již vlastně vyklízí společenské pole ve prospěch měšťanstva. Kniha se vyznačuje systematičností a jasně danou strukturou. Silnou stránkou práce je nepochybně snaha o jasnost a přehlednost, znalost věci a interpretační schopnosti. Zároveň je nutné ocenit autorovu schopnost bravurním způsobem propojovat řeč právních dokumentů s řečí osobních pamětí jednotlivých aktérů, popřípadě výklad obecných formulí se svědectvím jednotlivých konkrétních lidských příběhů.

2. Jiří Němec: Odcizené dějiny. Protektorátní politika dějin a konstrukce říšské myšlenky (Matice moravská, 2023). Celá řada současných autorů popisuje vojenské dějiny druhé světové války, jiní se zase zabývají politickými zvraty tohoto tragického období v dějinách moderní Evropy. Jiří Němec zvolil zcela ojedinělý přístup: ve své knize Odcizené dějiny analyzuje nacistický pokus o konstrukci říšské myšlenky a její implementaci na území protektorátu, kde se na konstituování nové ideologie „říšského češství“ podíleli i mnozí kolaboranti. Kniha Jiřího Němce je excelentním projevem intelektuálně pojímaných „dějin idejí“ a zároveň i jejich poutavým, až dobrodružným výkladem.

3. Maggie O’Farrellová: Portrét novomanželky (Argo, 2023). Vyprávění dějinné látky nemusí být jen strohým převyprávěním a interpretací historických pramenů či přesně vymezenou literaturou faktu. Jak dokládá překlad knihy známé autorky Maggie O’Farrellové Portrét novomanželky, i v dnešní době má své místo historický román, jehož cílem je v kulisách dávno uplynulé historické epochy líčit stále aktuální zákoutí mezilidských vztahů. Čtivost knihy ještě podtrhuje kvalitní překlad Terezy Markové Vlasákové.

Michal Kolezsar, šéfredaktor nakladatelství Baronet

Michal Přibáň: Errol. Josefa Škvoreckého život první, 1924–1969 (Host). Letos mě nejvíce zaujal první díl biografie Josefa Škvoreckého. Michal Přibáň se chronologicky zabývá autorovým životem a dílem, které se vzájemně prolínají a doplňují, neboť to často vypadá, že spisovatel pro psaní svých příběhů potřeboval využívat reálných situací a předobrazů, nikoli vše „fabulovat z čisté hlavy“. Vrcholem knihy jsou pak Zbabělci a všechno, co se odehrálo po jejich vydání. S Josefem Škvoreckým (a jeho manželkou Zdenou Salivarovou) se loučíme v okamžiku, kdy je již jasné, že se z Kanady zpět do Československa nevrátí. A já osobně jsem velmi zvědavý na druhý díl této mimořádně povedené knihy!

Stanislav Komárek, katedra filosofie PřF UK Praha

Eliška Fulínová – Anna Kvíčalová (eds.): Antropocennosti (Academia). Neobyčejně zajímavý sborník esejů o mnoha spektrech antropocénu, to jest věku, kdy se člověk stal doslova geologickým činitelem.

Marek Špinka – Jan Havlíček – Iveta Štolhoferová – Daniel Frynta (eds.): Etologie. Mechanismy, ontogeneze, funkce a chování živočichů (Academia). Obsáhlá a všestranná učebnice etologie početného autorského kolektivu s bohatými ilustracemi; dílo, které vznikne, zejména v minoritním jazyce, jako je čeština, jednou za mnoho dekád.

Šikmý kostel zůstane trilogií. Je to románová kronika ztraceného města, říká vítězka Ceny čtenářů

Petr Komers, překladatel

Stvořit nový literární útvar je událost sama o sobě. Podařilo se to ruskému historikovi Alexandru Tamanskému v jeho románu Prezidentova archa (Zakázané vzdělání). Začíná vraždou, vede přes opravy a nové interpretace světových dějin a nakonec přes zasvěcené geopolitické a ekonomické debaty celý příběh vyústí záchranou amerického dolaru. Neopakovatelná záležitost. A kupodivu čtivá.

Jan Konvalinka, biochemik

Ke své hanbě se musím přiznat, že jsem toho letos mnoho nepřečetl. Z toho, co se mi přečíst podařilo, nominuji knihu Aleše Palána Tahle kniha ti změní život (Host), rozhovory s obyčejnými lidmi, kteří zažili to, co se přihodilo i některým šťastlivcům mezi námi: potkali knížku, která jim změnila život. Snad na vás taková čeká taky.

Další skvělá knížka, kterou chci nominovat, je soubor úvah Terezy Matějčkové Bůh je mrtev, nic není dovoleno (Echo Media), vydaný na konci loňského roku. Brilantní eseje docentky z Filozofické fakulty UK, které mnoho kolegů nemůže odpustit, že píše o důležitých věcech atraktivně a srozumitelně pro pouhé laiky, jako jsem já. Laik je jí za to naopak vděčný.

Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik

Tereza Boučková: Dům v Matoušově ulici (Odeon). Nejlepší kniha, co kdy autorka napsala. V hlavní roli dům, který si pamatuje – ty, kdo v něm žili, stejně jako dějiny, co šly kolem. A který dokáže díky autorce suverénně aktualizovat, vtáhnout minulé rovnou do přítomnosti.

Michel Houellebecq: H. P. Lovecraft. Proti světu, proti životu (Vyšehrad). Ideová základna, z níž vyrostl jeden z nejpozoruhodnějších spisovatelů posledních dekád. Hodně osobní, magická příprava terénu.

Benjamín Labatut: Maniac (Paseka). Strhujícím způsobem vymalovaný portrét Jánose Neumanna, génia a šílence v jednom. Průkopníka všech cest, co šly po druhé válce prokopat: k počítačům, umělé inteligenci, teorii her – a taky vodíkové bombě.

Blanka Kostřicová, spisovatelka

Tomáš Mazal: Spisovatel Bohumil Hrabal (Torst).

Pavel Hošek: Evangelium podle Bohumila Hrabala (CDK).

Tomáš Břicháček: Green Deal. Zelený úděl (Institut Václava Klause).

Jakožto hrabalofilka a hrabaloložka velice oceňuji vydání prvních dvou uvedených knih.

Jakožto člověk, který je denně v přírodě, velmi odmítám, až odsuzuji zelenou ideologii, reprezentovanou především tzv. Green Dealem.

Vojtěch Kotecký, environmentální vědec

Marek Torčík: Rozložíš paměť (Paseka, 2023). Pohled do života velké části našich sousedů. Téměř snové vzpomínky na noční můry, jak říká moje žena.

Leo Vardiashvili: Hluboko v temném lese (Argo). Přeložila Lenka Sobotová. Magický realismus pod Kavkazem. Divoká jízda taxíkem, hroch si vyšlapuje po ulici a tygr i vlastní minulost číhají v botanické zahradě.

Veleslav Wahl – Petr Voříšek a kol.: Pražské ptactvo 1800–2020: Ptáci, město, příběh hrdiny (Revolver Revue / Česká společnost ornitologická). Úplně striktně vzato sice tato kniha vyšla v roce 1944, ale úplně nové a krásné vydání je vlastně spíš pomník původní knize a hlavně autorovi. Rozšířené o současná data, doplněné o rozsáhlé expozé do urbánní ornitologie a hlavně vylíčení legendárního autorova příběhu.

Pavel Kotrla, básník a kritik

Miroslav Hlaučo: Letnice (Paseka). Svébytné románové vyprávění ze světa, kde zázraky jsou ještě možné.

Vojtěch Štěpán: Vlčencům na setměnou (Dobrý důvod). Básnický debut laureáta 50. ročníku Literární soutěže Františka Halase, který stojí za pozornost.

Karel Srp – Zdeněk Sklenář (eds.): Toyen. Knihy bez hranic (Galerie Zdeněk Sklenář). Monografie, která mapuje fascinující propojení surrealistické a imaginativní tvorby Toyen s knižní ilustrací.

Karina Kottová, historička umění

Za mě je to jednoznačně Gabor Maté: Mýtus normálnosti, v českém překladu vydaný nakladatelstvím Peoplecom (2023). Je to kniha, která nesvádí zdravotní problémy, závislosti a další těžkosti na selhání jednotlivců, ale naopak poukazuje na neduhy celého systému, ve kterém žijeme. Zkoumá, jak se jeho toxické projevy, jako jsou rasismus, nerovnost, násilí apod., propisují do našeho fyzického a duševního zdraví, a navrhuje cesty, jak začít vycházet ze začarovaného kruhu.

Šikmý kostel od Karin Lednické? Román s duší, který se stal fenoménem

Petr Koubský, informatik

1. Miroslav Hlaučo: Letnice (Paseka).

2. Franz Kafka: Dopisy Mileně (Kavka).

3. Pavel Klusák: Suchý a Šlitr. Semafor 1959–1969 (Host).

Pavlína Kourová, historička

Michal Přibáň: Errol. Josefa Škvoreckého život první, 1924–1969 (Host).

Vojtěch Pavelčík: Výlet k Vltavě do Svatojánských proudů (Vojtěch Pavelčík).

Marek Toman: České sklo (Akropolis).

Martin Kovář, historik a publicista

1. Michal Přibáň: Errol. Josefa Škvoreckého život první, 1924–1969 (Host). Nejen milovníci knížek Josefa „Errola“ Škvoreckého musí být nadšení. Obrovské množství práce, knížka velkého záběru a plná detailů, často nových informací i pro Škvoreckého „pokročilé čtenáře“, pokud jde o některé lidské osudy, o precizní znalosti dobového kontextu a o schopnosti zachytit dobovou atmosféru ani nemluvě, a to nejen v případě autorova rodného Náchoda a Prahy. Doporučuji všem i jako vynikající české poválečné dějiny svého druhu.

2. Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek). Výtečná dvojmonografie o geniálním básníkovi, o svodech komunistické moci i o tom, jak těžké bylo být synem a obecně dítětem takto výjimečného muže. Strhující kniha, nejen pro ctitele Vítězslava Nezvala, ale pro všechny zájemce o českou literaturu a československou především poválečnou společnost.

3. Jaroslav Rudiš: Vánoce v Praze (Labyrint). Další Rudišův „majstrštyk“, tentokrát o zprvu osamělém a poté ve společnosti nových přátel či „přátel“, jak chcete, putování autora vánoční Prahou. Naše metropole, jak ji známe i neznáme, se skvělou, rozjařenou náladou i – dost možná hlavně – melancholická a magická jako třeba od Ripellina... Čtenář se hned začne těšit na Vánoce a vůbec bych se nedivil, kdyby se o letošních svátcích nejeden z nich vydal v Rudišových stopách. Skvělé, fakt skvělé to je.

Petr Kukal, básník a spisovatel

Abigail Shrierová: Nevratné poškození (Bourdon). Víc než pro vlastní obsah je pro mě Nevratné poškození knihou roku proto, za jakých okolností a že vůbec u nás vyšla. Pokládám to minimálně za důležitý signál o dosud trvající autonomii knižního trhu, limitech sociální cenzury a o svobodě projevu vůbec.

Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek). Více než sedmisetstránková kniha rozhodně netrpí nudným akademismem; novinářské tvůrčí postupy jí zaručují živost a spád. Daní za přístupnost je někdy trochu povrchní pohled a ani množství věcných nepřesností není zanedbatelné. Přesto je nesmírně záslužné, že největší český básník všech dob má znovu po letech svou velkou monografii!

Milan Ohnisko – Martin Reiner: Reiner (Torst). Obsáhlý rozhovor přátel neztratil ani přenesením na tiskové stránky nic z půvabu spontánního dialogu. Ohnisko není kladeč připravených dotazů a Reiner zpovídaná hvězda; role se občas vymění, témata se vracejí v kruzích, je vám, jako byste seděli u téhož stolu. Martin je chodící kronikou posledních 40 let literárního života u nás a mluví o něm formou, která nenudí.

Mirka Kundratová, historička a bibliofilka

Tereza Boučková: Dům v Matoušově ulici (Odeon).

Pavel Kosatík: Bedřich Smetana. Životopis (Universum).

Jiří Peňás: Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech (Echo Media).

Jaroslav Čechura: Kronika jednoho šílenství. Čarodějnice na severní Moravě v 17. století (Vyšehrad, 2023).

Leoš Kyša, spisovatel

1. Nelze jinak než prostě znovu a znovu říkat: Je jenom jedna kniha roku a tou je třetí díl Šikmého kostela od Karin Lednické (Bílá vrána). Bývalá nakladatelka vletěla do české literatury jako tornádo a přinesla autentické a silné příběhy s důležitým regionálním podtextem. K tomu prostě není moc co víc dodat. A také díky obřím prodejům prakticky zachránila letošní knižní trh. Díky, Karin, za vše.

2. Neviditelný muž Biancy Bellové (Host) je další povedená kniha této ostřílené autorky. Tentokrát trochu jiné téma, ale opět vynikající jazyk, práce s charaktery a zajímavým dějem o tom, že staré křivdy nikdy nezmizí a to, čím a komu jsme se narodili, nás nakonec dožene.

3. Český bestiář Jiřího Padevěta (Academia) je důležitá kniha o tom, že nejen hrdinové tvořili naše dějiny, ale v mnoha případech to byli právě zrádci. Neveselé, ale poučné čtení o lidských slabostech, které jsou stále stejné a nakonec se znovu a znovu objeví i v dobách nových, stejným způsobem, jenom v jiných dějinných kulisách a s novými jmény.

Lenka Lanczová, spisovatelka

1. Evžen Boček: Aristokratka v Československu (Druhé město). Kniha má bavit, těšit a vyvolat dobrou náladu – a to pan Boček svými díly opravdu umí.

2. Juraj Červenák: Lovec čertů (Argo). Historická detektivka aneb šestnácté století bez romantických příkras.

3. J. D. Barker – James Patterson: Smrt pod kůží (Kniha Zlín). Špionáž, agenti, akce, napětí... prostě thriller.

Jan Lukavec, kulturolog

Eliška Fulínová – Anna Kvíčalová (eds.): Antropocennosti (Academia). Inspirativní eseje nevšedně přibližují různé kontexty současného globalizovaného, antropocénního světa. Ve svém přístupu jsou autoři široce rozkročeni: od mytologičnosti až k jakési cynické přízemnosti, od apokalyptičnosti k hravosti. Knihu můžeme označit i jako oslavu lidského poznávání, které dokáže být sebeironické a místy i hravé. Překračuje hranice vědních disciplín a pohybuje se napříč mnoha odlišnými vrstvami reality.

Linda Kudrnovská a kol.: Identita. Příběh českého grafického designu (Paseka). Přepychově upravená a invenčně sepsaná kniha komplexně mapuje dějiny českého grafického designu, jeho současnost i vyhlídky, a to i v oblastech, kde jeho přítomnost běžně nevnímáme, například na náhrobních kamenech. Čtenáře poučí, proč se vyhýbat designu, který manipuluje nebo zbytečně zahlcuje, a naopak jak smysluplně číst ten užitečný.

Tara Isabella Burtonová: Self-Made: Vytváření naší identity od Da Vinciho po Kardashians (Bourdon). Český překlad má jisté mouchy, ale kniha i tak pozoruhodně předvádí sebeutváření novověkého Euroameričana. A také ukazuje, že všechny soudobé celebrity, o jejichž úspěchu píše, pocházely z nějak privilegovaného prostředí, takže příběh jejich úspěchu není možné vykládat tak, že by podobná cesta byla automaticky otevřená každému. Ironicky také varuje před demonstrativně ukazovanou, ale zpravidla dosti iluzorní „autenticitou“.

Eva Lukavská, romanistka

1. Arthur Koestler: Příslib a naplnění. Palestina 1917–1949 (Academia). Zasvěcený pohled do minulosti, který zčásti osvětluje kořeny současného konfliktu.

2. Pierre Hillard: Comprendre l’empire Loubavitch. Une dynastie royale et messianique (The Book Edition). Cesta zcela neznámým prostorem.

Kniha roku 1928: Nic mě nenapadá, odpověděl prezident Masaryk v prvním ročníku ankety LN

Lubomír Machala, vysokoškolský pedagog, literární historik, šéfredaktor časopisu Bohemica Olomucensia

Ivana Gibová: Babička© (Vlna, 2023). Tuto knihu, vydanou ještě v roce 2023, už v loňské Knize roku stihl tipovat Zdenko Pavelka. Přidávám se k němu po roce, protože jde o zcela mimořádnou prózu, zprostředkovávající rodinné poměry zcela jinak než idylizující Božena Němcová, a to do detailu promyšleným, dynamickým a pod kůži se vrývajícím způsobem. Ne nadarmo získala letošní slovenskou nejprestižnější cenu Anasoft literu, ne nadarmo se připravuje český překlad.

Jana Machalická, Divadelní noviny

Gian Marco Griffi: Zádrhely (Meridione). Překladatelka z italštiny Alice Flemrová si založila vlastní nakladatelství Meridione, aby mohla vydávat knihy svého srdce. A tak českým čtenářům objevila velice originálního autora Giana Marca Griffiho, který dokáže vynalézavě i vtipně vystihnout nikdy nekončící hořkosměšnosti života. V malých příbězích umí vylíčit smutná témata s drsností, až surovostí, jež zároveň osvobozuje a smutky tak umenšuje. Praštění hrdinové jeho „povídkového románu“ se vyskytují v Piemontu, v kraji Monferrato na východ od Turína, a jsou to ukázkoví outsideři plašmuškové, kteří podnikají pošetilé aktivity a dostávají se do bizarních situací, v nichž pobývají se samozřejmostí postav absurdního dramatu.

Jana Patočková: Svět na divadle ukázat, a celý… (Divadelní ústav). Kniha je výborem z textů naší přední teatroložky a je věnována především dramatu. Je to skvělé čtení, skoro by se dalo říct manuál divadelní kritiky pro začínající i pokročilé. Jde o mimořádně inspirativní způsob myšlení a psaní o divadle, který čtenáři nezřídka otvírá nový pohled na divadelní tvorbu; i když má vlastní zkušenost s inscenačními výsledky, při četbě tak pronikavé analýzy zjistí, že mu leccos uniklo nebo to nepochopil. Platí to zejména pro statě věnované Patočkové celoživotním tématům, jako byla tvorba Otomara Krejči, Jana Grossmana i Václava Havla. Její studie jsou také psány barvitým jazykem a v živých glosách a polemikách se odráží i autorčin smysl pro ironii a absurditu.

Martin Machovec, literární historik

1. Matěj Klíma: Ladislav Klíma v české kultuře (FF UK). Touto literárněhistorickou studií navazuje autor na svou antologii Čtení o Ladislavu Klímovi (2022); jejím rovněž velmi dobrým protějškem je studie Vojtěcha Kintera Český Nietzsche? K dílu Friedricha Nietzscheho a Ladislava Klímy a jejich dnešnímu významu (FF UK, 2023).

2. Veronika Bendová: Konec sezóny na koupališti Úštěk (Host). První Veroničina kniha, Nonstop Eufrat, vyšla před dvanácti lety, druhá, Vytěženej kraj, v roce 2019, tohle je třetí. Autorka netrpí nadprodukcí, což je jen dobře. Konec sezóny tvoří cyklus dvanácti povídek. Mistrná práce s jazykem, hořkosměšné portréty lidí této doby, trapnosti partnerských vztahů – a hlavně je všechno trochu jinak, než si myslíme.

3. Tereza Boučková: Dům v Matoušově ulici (Odeon). Osudy tří generací lidí v jednom pražském činžáku. Od antisemitismu nacistického k antisemitismu dnešnímu. Od zločinů stalinismu ke zločinům putinismu. Poznání minulosti nás asi nezachrání, ale může pomoci.

Jan Royt – Vojtěch Pokorný: Ikonografie Karlova mostu (Muzeum Karlova mostu). Skvělá umělecko-historická, bohatě ilustrovaná monografie (nejen) o sochařské výzdobě (nejen) Karlova mostu. Významný příspěvek k pragensiím.

Jiří Málek, chemik

Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek).

Yuval Noah Harari: Nexus. A Brief History of Information Networks from the Stone Age to AI (Vintage Publishing).

Radek Malý, básník

Co přichází aneb Cesta na Kouzelný vrch Daniely Hodrové (Malvern).

Pavel Mandys, zakladatel literárních cen Magnesia Litera

R. F. Kuangová: Nažluto (Host). Přeložila Daniela Orlando. Jízlivá, sžíravá a velmi zábavná sonda do newyorského literárního provozu. Neúspěšná mladá bělošská spisovatelka dopíše, upraví a pod svým jménem vydá rukopis své už dávno mnohem úspěšnější, ale náhle tragicky zemřelé asijsko-americké kamarádky. Úspěch se dostaví, ale záhy také potíže – a obojí líčí Kuangová s podmanivým nadhledem a sarkasmem.

Ajelet Gundar-Gošen: Kde číhá vlk (Garamond). Přeložila Magdalena Jehličková. Izraelská autorka se opakovaně pohybuje na hraně vážné a žánrové literatury a i tady začíná s ožehavou výchozí situací – černošský islamistický útočník napadne synagogu v poklidném kalifornském městě. Nedlouho nato zemře na školním večírku jiný Afroameričan a v podezření je syn vypravěčky, radikalizující se židovský mladík. A je z toho psychologická noirová kriminálka s nečekaným závěrem.

Kazuo Koike – Góseki Kodžima: Šógunův popravčí (Crew). Přeložila Anna Křivánková. Ukázka, že manga nemusí být jen triviální zábava pro náctileté. Klasika ze 70. let vyniká precizní realistickou perokresbou bez obvyklých klišé mangy, vypráví několik baladických příběhů, které končí u kata, a kromě toho čtenáře seznamuje s každodenním životem japonského hlavního města v 18. století.

Miroslav Masák, architekt

Václav Havel – Anna Freimanová (eds.): Péče o stát (Knihovna Václava Havla). Dnes znovu aktuální souhrn myšlenek. A výborná grafická úprava Kristýny Šlajchrtové.

Tereza Matějčková, filozofka

Alena Lochmannová – Miroslav Šafr: Ti, kteří se rozhodli (Academia). V mnoha ohledech temná kniha, která rozkrývá nejrůznější souvislosti sebevraždy – psychologické, lékařské, sociologické, filozofické. Přinejmenším při debatě o jedné temné události v roce 2024 jsem si říkala, jak důležité je si tyto souvislosti promyslet.

Dimitri Verhulst: Mít a být (Odeon). Už dlouho mě žádný autor nezaujal tak, že jsem si obratem objednala vše ve mně dostupných jazycích. Novela i filozofická úvaha zároveň, mimořádný výkon překladatelky Veroniky ter Hamsel Havlíkové.

Simone Weilová: Očekávání Boha (Kalich). Kniha o to podstatnější, oč se zdá být době a „našim tématům“ vzdálenější. Vyzdvihnout je třeba skvostný překlad Martina Pokorného a vůbec péči nakladatelství o tuto výjimečnou autorku.

Jan Mattuš, překladatel

Linda Kudrnovská a kol.: Identita. Příběh českého grafického designu (Paseka).

Erich Kästner: Cesta do záhuby (Argo).

Vladimír Merta, písničkář

Tereza Boučková: Dům v Matoušově ulici (Odeon). Lehkou rukou psaná autobiografie domu, kolem něhož se obtáčely kruté dějiny. Šokující vpád současných válek zastihne autorku nenadále – a Tereza bojuje srdnatě a s ženskou nadrzlostí s nutkáním vidět svět černobíle. Přidává se tak do řady autobiografických románů-reportáží, okořeněných autofikcí.

Ondřej Kundra: Izrael ve stínu 7. října. Rozhovor s Irenou Kalhousovou (Respekt). Výjimečný souzvuk otázek a odpovědí, srozumitelně a nezaujatě vyprávějící o pozadí dějinného střetu odvěké civilizace s dotírajícím barbarstvím. Velké varování pro profesionální humanisty a mezinárodní spiklence, skrývající se za legalizaci teroru.

Eva Turnová: Turnový háj 11 (Eturnity). Pokračování neskutečně vtipných, úsporných a veskrze originálních postřehů, které multižánrově nadaná autorka chrlí každý pátek rok co rok do éteru. Slyšené stává se literou. Homér redivivus!

Které knihy doporučují premiér, bývalý prezident či arcibiskup? Projděte si výsledky prestižní ankety Kniha roku LN

Radek Mikuláš, geolog

1. Jaroslav Petr: Desatero pohybů (Argo/Dokořán). O chování a myšlení jiných živočichů, než jsou lidé, víme dosud velmi málo. Kniha Jaroslava Petra to čtivě dokumentuje.

2. Karel Altman: Dědictví českého trampingu (Academia). Češi mají vynikající schopnost užívat si volného času. Asi i proto u nás vzniklo tak bizarní a současně přirozené chování, jaké se skrývá za pojmem tramping.

3. Stanislav Komárek: Stíny v našich duších. Kronika virového šílení (Academia). Virovým šílením myslí autor samozřejmě pandemii koronaviru a způsoby, jakými se s ní lidstvo vypořádalo. Nesouhlasím téměř s ničím, co je v knize psáno, ale i opačný názor je cenný, když je podán výstižně a důkladně.

Jaroslav Miller, historik, náměstek MŠMT a bývalý rektor Univerzity Palackého v Olomouci

Mám pocit, že v roce 2024 jsem mohl vybírat z výrazně bohatší nabídky pro mne zajímavých titulů. Volím tedy hned tři knihy a na první místo jasně řadím Errol. Josefa Škvoreckého život první, 1924–1969 od Michala Přibáně (Host). Když jsem kdysi v Hooverově archivu objevil Škvoreckého pozůstalost, pohrával jsem si s myšlenkou podobného projektu. Kolega Přibáň ale napsal nepochybně lepší text, než bych dokázal já. Těším se na druhý díl.

Letos zjevně inklinuji k častější četbě (auto)biografií, neboť na druhé místo stavím vzpomínky generačně staršího kolegy profesora Miroslava Hrocha Jak jsem to tenkrát viděl (Karolinum). Text lze chápat jako svého druhu kroniku dramatických zápasů českého dějepisectví i každodenního nejednoduchého provozu historických pracovišť v širším kontextu dějin Československa ve 20. století. Vzhledem ke generačnímu rozdílu i odlišné rodinné historii vnímám rozhodování jednotlivců i kolektivů v zásadních momentech československých dějin jinak, ale vysoce oceňuji autorovu celoživotní snahu o kultivaci české historické vědy i ve strastiplných podmínkách totalitního státu. Jde o poctivý a v mnoha ohledech inspirující text.

V polovině roku jsem se začetl do sice útlého, avšak svou vypovídající hodnotou výborného díla Martina Wihody stručně a jasně nazvaného Kosmas (Argo). Řadím tedy do první trojice mých knih roku.

Ladislav Nagy, překladatel

Bianca Bellová: Neviditelný muž (Host). Nový román Biancy Bellové se opět věnuje tématům, jichž se autorka dotýkala už v předchozích dílech, přičemž všechna tato témata se točila kolem lidských práv, nenávisti, lásky, předsudků, zrady a odpuštění. Její nová kniha tyto otázky rozpracovává v geograficky i časově neurčeném prostředí, čímž jen zvyšuje jejich nadčasovost.

Jiří Nedvěd, překladatel, politik a předseda OSS

1. Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek).

2. S. d. Ch.: Havlováclavská trilogie (Rubato).

3. Michal Hruška: Legendy světové cyklistiky (CPress).

Jan Nejedlý, publicista

Karel Veselý: Hudba srdce (Paseka). Studie o milostných písních v pop-music nabízí mnohem víc než přehled lovesongů. Autorova erudice plus odvaha být osobní dělají z textu velmi silnou a hlubokou záležitost. Taková kniha o lásce u nás ještě nevyšla.

Pavel Klusák: Suchý a Šlitr. Semafor 1959–1969 (Host). Na rozdíl od monografie o Gottovi, kde Pavel Klusák věnoval značnou pozornost zpěvákovu životu, se tady zabývá téměř výhradně tvorbou obou protagonistů. Precizně a zároveň poutavě. S úctou, přesto kriticky. A hlavně s velkým kulturně-historickým rozhledem.

Bohumil Hrabal – Pavel Hošek (ed.): Bohové jste vy (Biblion). Nový Hrabal v roce 2024! Nově objevené autorovy promluvy o víře kolážované s úryvky z jeho knih. „Člověk, který usiluje o poznání, má povědomí o propasti, ze které hovoří Bůh,“ říká autor v této nečekané čítance.

Zdeněk R. Nešpor, historik a sociolog

Wolf B. Oerter – Zuzana Vítková (eds.): Rukopisy z Nag Hammádí VI. (Vyšehrad, 2023). Dokončení rozsáhlé edice koptských papyrů (první díl připravil Petr Pokorný v roce 2008), odkrývající gnostické a starokřesťanské prameny a poskytující obrovský materiál k přemýšlení.

Daniela Tinková: Osvícenství v českých zemích II. Formování veřejnosti a informační revoluce (1740–1792) (NLN). Monumentální syntéza, ale přitom skvělá analýza. Lituji, že jsem nestačil nominovat první díl, který vyšel už před dvěma lety; také by si to zasloužil.

Georg Trakl – Tomáš Vítek: Básně / Gedichte (Herrmann a synové, 2023). Klasických básní s kulturněhistorickými komentáři u nás v posledních letech vyšlo několik, takto má po mém soudu poctivá edice vypadat.

Lukáš Novosad, redaktor Týdeníku Echo, Slovanský ústav AV ČR, předseda Společnosti přátel Lužice

Můj příspěvek neaspiruje obsadit vítězné pozice v soutěži; jsou to tipy na dobrou četbu, u nichž bych rád, aby nezůstaly přehlédnuty. Naopak mě potěší, budou-li přijaty jako vhodné nápady na vánoční dárky. Čili dodržuji regule ankety, zároveň nechci zastírat osobní spřízněnost – leč bez ní bych něco z uvedeného neznal. Pořadí není podstatné, setkání knih téhož nakladatele je náhoda.

1. Rajko Grlić: Neodvyprávěné příběhy (Klenov, 2023). Přeložil Jakub Novosad. Paměti klasika jugoslávského a evropského filmu, napsané formou lexikonu snímků, jež nenatočil. Knihu lze číst od začátku nebo na přeskáčku, ale tak či tak je to příběh umělce, který jako student zažil pražské jaro a sovětskou okupaci v Praze, na vrcholu sil války na Balkáně, emigraci, úspěch v zámoří. Prostě osud, o jakém si my Češi myslíme, že patří minulosti, i když je výsostně aktuální.

2. Michal Bystrov: Variace na texty starých bluesmanů (Galén). Vlastně těžko říct, co je to za texty: autor dvacet let překládal, ale de facto – jak přiznává v titulu – pouze varioval texty starých či klasických blues. Výsledkem je obrovská básnická sbírka (jednoznačně česká sbírka roku), která žánru, jemuž se věnovali i Škvorecký či Kainar, dává chuť současné češtiny i obraz nynějšího světa. Lze číst odkudkoli, jakoukoli část, broukat si v hlavě k textům vlastní melodie… Je to ryzí krása.

3. Vojtěch Kouba: Řemeslo má zlaté DNA (Galén). Novinka primáše uskupení Lidová muzika z Chrástu, který každou svou desku a knihu pojímá jako průzkum jedné přehlížené linky bohatého českého folkloru. Po hledání souzvuku české a lužickosrbské lidové písně, písní svatebních a pohřebních či písní z Plzeňska přišel na písně o práci. Dokládá dlouhou tradici žánru v českém prostředí a objevuje mnoho zmizelého – rovněž za podmanivého hudebního doprovodu své kapely.

Vojtěch Novotný, entomolog

1. Jindřich Chrtek – Zdeněk Kaplan – Jitka Štěpánková (eds.): Květena České republiky 9. (Academia). Poslední díl první podrobné květeny na našem území. Znalost vlastních rostlin je známkou civilizovanosti.

2. Leopold Pospíšil – Jaroslav Jiřík – Martin Soukup (eds.): Obchodníci z „doby kamenné“. Papuánští Kapaukové z Nové Guineje (Pavel Mervart). Fascinující objevy nejvýznamnějšího českého antropologa posledních sta let.

Josef Opatrný, historik a iberoamerikanista

Martin Kovář: Amerika ve válce. USA v letech 1961–1978/79 (CMI News, 2023). Kniha je zasvěceným pohledem na americkou realitu inzerovaného období v její ekonomické, politické i kulturní dimenzi s rozsáhlými historickými exkurzy. Umožňuje pochopení dalšího vývoje v USA, kdy se Spojené státy podstatně proměnily a dále se mění.

Miroslav Hroch: Jak jsem to tenkrát viděl. Vzpomínky (Karolinum). Kultivovaně napsané vzpomínky jednoho z předních reprezentantů české historiografie posledních desetiletí 20. a prvních desetiletí 21. století nabízejí osobní svědectví o podobě historické vědy ve sledovaném období a cílech, jichž chtěl autor publikací výsledků svého studia dosáhnout.

Jan Oulík, genealog

Julie Růžičková – Jitka Jandáková: Až na kraj světa. Prapůvodní cestou do Santiaga a ještě dál (Brána). Na pouť do Santiaga de Compostela už se vydal kdekdo a vydal o tom svědectví, natočil film nebo sepsal cestopis. Tato kniha je barvitým popisem společné cesty tří zralých žen, využívajících k navigaci technických vymožeností 21. století, a nechybí proto ani velmi užitečné praktické rady na cestu.

Knižní rozhovor Žehnám veškeré Boží havěti, který s Matúšem Kocianem, přírodovědcem a knězem v jedné osobě, vedl redaktor Lukáš Senft, vydalo Karmelitánské nakladatelství v roce 2023. Kocian vnímá veškeré stvoření jako velké Boží dílo, ukazuje na současný neradostný stav přírody způsobený člověkem, ale přesto je závěr knihy plný naděje.

Václav Pačes, biochemik

Jiří Padevět: Český bestiář (Academia). Kniha faktu o lidské povaze, která se projeví v těžkých dobách.

Ivana Karásková: Tajemná řeč genů (Triton). Rozhovor s českým genetikem Eduardem Kejnovským. Skvělá popularizace moderní genetiky.

Jiří Grygar: Dvě století v životě pozorovatele (Academia). Autor si celý život vedl deníky. A z nich vznikla kniha, kde se mimo jiné pojednává o zapomenutých událostech naší historie a samozřejmě zejména o astronomii.

Jiří Padevět, ředitel nakladatelství Academia

Jakub Bachtík (ed.): Jan Blažej Santini a svět jeho architektury (Národní technické muzeum / Karolinum). V krajině zanechala stopy celá řada géniů, ale Santini je jen jeden.

Vladimír Prokop – Michal Moravec: Toužimský & Moravec. Příběh nakladatelství (Toužimský & Moravec). Takovou monografii by si zasloužila řada dalších nakladatelů působících do roku 1949. Snad se tato stane vzorem.

Milan Ohnisko – Martin Reiner: Reiner (Torst). Knižní rozhovor s básníkem, spisovatelem a nakladatelem Martinem Reinerem. Oběma aktérům patří dík za nadhled, vtip i syrovost a také za vhled do normalizace a nakladatelského podnikání v devadesátkách.

Michal Pařízek, hudební publicista, Full Moon

Juan Gabriel Vásquez: Ohlížení (Paseka). Vásquez tradičně přesně, elegantně a náruživě. Skvělý vypravěč přináší téměř neuvěřitelný příběh z druhé poloviny 20. století. Aneb o křehkých vztazích mezi rodiči a dětmi na pozadí revolučního boje.

Alena Machoninová: Hella (Maraton, 2023). Magnesia Litera hovoří za vše, román, který vychází jednou za dekádu. Pohnutý a suverénně napsaný příběh, který ovlivnil i samotnou autorku, navíc získává odlišný rámec prostřednictvím aktuálních událostí.

Karel Veselý: Hudba srdce (Paseka). Milostné písně v hlavní roli převyprávěné historie popu, společnosti i vlastního milostného vzplanutí.

Lenka Pastorčáková, spisovatelka

1. Šikmý kostel 3 od Karin Lednické (Bílá vrána). Kniha má obrovský a hluboký přesah. Autorka do ní promítla dlouhodobý a upřímný zájem o hornický region, kterému tak navrací identitu. Své si však v ní najde (a možná si i popláče) každý čtenář, na region nehledě. Červenou nití vyprávění je varování před rychlými a snadnými soudy.

2. Labuť a lovec od Jiřího Březiny (Vyšehrad). Obrovské a milé překvapení od autora proslulého detektivními příběhy. Jednoduchý, lyrický příběh vyprávěný nádherným jazykem. Naprosto výjimečná kniha, kterou těžko přirovnat k jiné.

3. Krajina roztavených zvonů od Jana Štiftera (Vyšehrad). Povídky fungují samostatně i jako celek. Navíc Štifter vládne jedinečným stylem. Čtivé, dojemné. A pak ty ilustrace, nádhera!

Jan Paulas, novinář a spisovatel

1. Filip J. Scherf: Ztracená země (Host). Příběh moderního Ruska od rozpadu sovětského impéria po začátek války proti Ukrajině, jenž je zároveň příběhem západních iluzí o tomto národě, který stojí na jiných hodnotách a idejích než Západ. Povinná četba do dnešních dnů.

2. Pavel Kosatík: Podnikání pod Davidovou hvězdou (Práh). Kolbenové, Bondyové, Petschkové, Popperové, Tugendhatové, Waldesové a další známé židovské rodiny podstatně přispěly (nejen) k průmyslovému rozkvětu naší země. Za jejich úspěchem stálo odříkání a dřina, než je pak smetl vichr historických událostí.

3. Jaroslav Šebek: Hrdinou se člověk nerodí, ale stává. Kardinál Tomášek, církev a stát, 1965–1992 (Karmelitánské nakladatelství). První kritický životopis člověka, který se z bázlivého biskupa stal statečným kardinálem hájícím nejen náboženskou svobodu proti totalitní zvůli. Autor čerpal i z archivů bezpečnostních složek bývalého režimu.

Zdenko Pavelka, publicista a zakladatel nakladatelství Novela bohemica

Jan Antonín Pitínský: Domácí potřeby (Větrné mlýny).

Jiří Hájíček: Drak na polní cestě (Host).

David Zábranský: Jů a Hele (Větrné mlýny).

Nespravedlivě k mnoha dalším vydaným knihám autorů českých i světových a genderově i žánrově nekorektně nominuji tři zástupce letošní české prózy. Protože autoři těmito díly, ač každý jinak a také dekádami oddělenou generační zkušeností, představují pro mne shodně kromě zjevného (už dříve vícekrát stvrzeného) literárního nadání tvorbu opřenou o bravurně zvládnuté a náležitě odpracované řemeslo. Jinak řečeno: umějí.

Jiří Pehe, politolog

Fareed Zakaria: Věk revolucí (Prostor). Překlad Martin Pokorný. Jeden z nejznámějších amerických politických myslitelů nabízí fascinující pohled na vznik a vývoj industriální modernity a globalizace. Dílo s obdivuhodným záběrem.

Martin Wolf: Krize demokratického kapitalismu (Prostor). Překlad Martin Pokorný. Hlavní komentátor deníku The Financial Times napsal „opus magnum“ na téma udržitelnosti demokracie ve věku globálního kapitalismu a rostoucího populismu.

Tomáš Klvaňa: Svět podle Trumpa (Bourdon). Zasvěcený a čtivý pohled na znovuzvoleného amerického prezidenta, který může být neobyčejně užitečný pro každého, kdo bude chtít porozumět politickému dění v příštích několika letech.

Iva Pecháčková, nakladatelka, Meander

Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek). „Nezval byl sněhová koule. Když valíte sněhovou kouli, nabaluje se na ni všechno. Střepy i zlato, bláto i diamanty.“ Tak charakterizoval dávného přítele Jan Werich. Když Nezval vyplňoval v roce 1953 kádrový dotazník, do kolonky životopis nadutě napsal: „Je všeobecně znám z literárních příruček. Nepřikládám jej.“ Tato superstar poezie 20. století se konečně dočkala portrétu nikoli v malé literární příručce, ale v objemném, 700stránkovém veledíle Krystyny Wanatowiczové, líčícím postupný přerod talentovaného básníka v oddaného slouhu stalinistického režimu i tragický konec jeho mladičkého syna.

Tereza Boučková: Dům v Matoušově ulici (Odeon). Asi nejlepší kniha Terezy Boučkové, mapující na obyvatelích domu, v němž se narodila (a kde už zas bydlí), celé naše šílené 20. století, ale i poslední dějiny – války na Ukrajině, v Izraeli i střelbu na FF UK před rokem. Je to zas velmi osobní psaní, a když pátrá po osudech nájemníků v domě, dostane se nechtě až ke jménům donašečů na vlastní rodinu. Nikdy je nechtěla znát a špinit si tím život. Teď už ale ví, kdo se pod krycími jmény skrývá, a je v šoku – všichni ti oddaní přátelé, kteří se nebáli s rodinou Kohoutových přátelit, pilně pomáhali ničit jejich životy… Václava Havla a další disidenty tu za dramatických okolností sebrali a odsoudili na 4,5 roku. „Masoví vrazi a teroristi se nikdy nemají jmenovat, aby nebyly jejich strašné činy glorifikovány. Ale právě po masových vrazích a teroristech jsou donašeči udavači práskači nejodpudivější podobou člověka.“

Ester Stará – Jiří Franta: Aliance udatných (65. pole). Zkušená autorka dětských knih se rozhodla pro digitální psaní. Aliance udatných je počítačová hra, kterou hraje třináctiletý Tomáš. Utíká se do virtuálního světa před otravnými spolužáky, kteří ho nenechají na pokoji. Brzy se mu reálný svět s tím počítačovým propojí a jeho život nabere zcela jiný směr. Ester Stará vypráví svým textem Tomášův skutečný život a Jiří Franta úžasným a výtvarně precizním způsobem ztvárňuje svými komiksovými pasážemi počítačovou hru.

Eva Pelikánová, básnířka

Bohužel mi osobní záležitosti nedovolovaly příliš volného času pro čtení, ale i z toho mála bych za sebe navrhla knihu Co tě nezabije od Ani Geislerové (Ikar, 2023).

Jaroslav Petr, biolog

Marek Špinka – Jan Havlíček – Iveta Štolhoferová – Daniel Frynta (eds.): Etologie. Mechanismy, ontogeneze, funkce a evoluce chování živočichů (Academia). Unikátní dílo čtveřice českých biologů vyniká komplexním přístupem k problematice chování živočichů, jaký není běžný ani v mezinárodním srovnání. Kniha je vynikající nejen po obsahové, ale i po grafické stránce.

Jan Pikna, emeritní ředitel festivalu Smetanova Litomyšl

Pavel Kosatík: Bedřich Smetana. Životopis (Universum). Smetana konečně jinak, než jak jej vysochal Zdeněk Nejedlý. Knížka se čte jako román a krásně se poslouchá v audioverzi načtené Jakubem Hrůšou.

Tomáš Halík: Dopisy papeži (NLN). Halíkovy knihy jsou čím dál tenčí, tato už má formát skoro modlitební. Ale k večerní poklidné kontemplaci se nehodí, vzrušuje jiskřícími tématy, jejich logickým vysvětlením a nabízenými východisky.

Bedřich Smetana: Vltava (Bärenreiter Praha). Mimořádný počin k Roku české hudby, faksimile autografu ikonické symfonické básně. Ještě jsem neměl v ruce, ale dovedu si představit. Tohle bych chtěl pod stromeček!

Markéta Pilátová, spisovatelka

Marek Toman: České sklo (Akropolis). Román názorně ukazuje, jak funguje a jak nebezpečná může být česká rusofilie, a bohužel je čím dál aktuálnější.

Anjet Daanje: Píseň o čápu a velbloudovi (Bourdon). Pozoruhodný bestseller současné nizozemské autorky, který dokazuje, že i hluboká témata mohou rezonovat jak u čtenářů, tak u přísných literárních kritiků.

Michaela Piňosová, anglistka a amerikanistka

Sally Rooneyová: Intermezzo (Argo). Jeden z nejvýraznějších hlasů současné irské literatury se vrací s novým románem o bratrech, kteří se vyrovnávají se ztrátou otce a zároveň se nacházejí v jakémsi životním „mezidobí“. Rooneyová je mistryní ve vyobrazování nejistoty a nekonečného optimismu a s každým novým románem prokazuje, že její literární jízda rozhodně neskončila u Normálních lidí.

Patrik Hartl: Andulka Andula (Bourdon). V tomto případě o tom, jaká kniha je nejhodnotnější, rozhodli moji žáčci. Momentálně u nich „frčí“ milé vyprávění o andulce Andule, které zvládnou přelouskat sami – i ti, kterým čtení nic moc neříká.

Jan Pirk, kardiochirurg a senátor

Jelikož jsem hodně pracovně vytížený, těch přečtených knih není za rok zase tolik anebo nejsou zcela nové. Ale ta, o níž bych se rád zmínil, se jmenuje Hrom do palice aneb Jak najít svůj život (Universum), u které jsem byl rovněž před nedávnem kmotrem. Napsaly ji matka s dcerou Denisa Vostrá a Adléta Hanžlová a můj kolega lékař Radkin Honzák. Je to úžasná knížka, kterou by si měli přečíst všichni ti, kdo se cítí být v životě nespokojeni, nešťastní a nebaví je život. Kniha ukazuje a nabízí nápady, jak se těšit i z drobných každodenních maličkostí a jak se vyrovnat s nepřízní osudu. Přitom se nejedná o naučnou literaturu ani chmurné povídání, kniha je velice čtivá s vtipným podtextem.

Jiří Poláček, literární historik

Petr Málek (ed.): Čtení o Vladislavu Vančurovi. Kritické rozepře (1923–1969) anebo „Pravda se zle oře“ (Institut pro studium literatury). Ač tato objemná publikace má vročení 2023, v knihkupectvích se objevila až letos. K tvorbě Vladislava Vančury mám blízký vztah a ledacos jsem o ní také napsal. Proto jsem soubor reflexí Vančurových děl, jejichž autory jsou známí i méně známí kritikové, literární vědci a spisovatelé, velice uvítal.

Milan Kundera: Totožnost (Atlantis). Od Vladislava Vančury k Milanu Kunderovi není daleko, neboť Kundera v roce 1960 vydal osobitou vančurovskou monografii Umění románu. Román Totožnost v rámci příběhu Chantal a Jeana-Marca zahrnuje opět typické autorovy obecné úvahy a sentence. K jeho většímu pochopení přispívá poznámka překladatelky Anny Kareninové a brilantní doslov Jakuba Češky, jakož i obsáhlá recenze Sylvie Richterové, otištěná v časopisu Kontexty 4/2024.

Florence Noivilleová: Milan Kundera. Psát, jak směšný nápad! (Host). Kniha francouzské novinářky a spisovatelky vyšla v pařížském nakladatelství Gallimard v roce 2023 a již o rok později se v překladu Nory Obrtelové dostala k českým čtenářům. Představuje osobní a přitom informačně bohatý Kunderův portrét, dotvářející dosavadní obraz jeho života, osobnosti a tvorby; za zmínku stojí též reprodukce jeho fotografií a kreseb.

Martina Polánská, knihkupkyně, Vinohradské knihkupectví

1. Daniela Hodrová: Co přichází aneb Cesta na Kouzelný vrch (Malvern). Autorčina poslední kniha, která završuje její zcela mimořádné dílo, jež mne provází od mládí a je pro mne velmi osobní. Bude mi chybět nejen jako spisovatelka, ale i jako velmi blízký člověk.

2. Irene Solá: Zpívám já a hora tančí (Euskaldun, 2023). Kniha, která pro mne byla objevem, výjimečně vystavěný román.

3. Judith Hermannová: Všechno bychom si řekli (Větrné mlýny). Autorčina nejlepší kniha v krásném provedení.

Jiří Pospíšil, politik

Ladislav Heryán: Exotovy zápisky (Portál). Další knížka ze série Exotových děl od „pastýře undergroundu“. Ladislav Heryán v ní mimo jiné mluví laskavým slovem o tom, jak doprovázel na poslední cestě moji přítelkyni paní Medu Mládkovou.

Terezie Tománková: Rozhovory Terezie Tománkové (nastole). Vynikající moderátorka Terezie Tománková přináší zajímavé příběhy devíti úspěšných žen. Mám rád silné ženské příběhy, proto mě tato kniha zaujala.

Lenka Vrtišková Nejezchlebová: Zvířata v éře lidí (N media). Myslím si, že my lidé zvířata silně podceňujeme a nechováme se k nim tak, jak by si zasloužila. Proto doporučuji tuhle knihu. Pokud chceme více porozumět (nejen) divoce žijícím zvířatům, měli bychom se na věci a na člověka podívat více z jejich pohledu. Rozhovory s vědci, kteří se přírodou a zvířaty zabývají, můžou spoustu věcí laikovi odkrýt lépe než třeba přírodopisný dokument.

Jiří Přibáň, právní teoretik, soudce Ústavního soudu

Christopher Long: Adolf Loos. Význam, kontext, recepce (Kant). Zasvěcené eseje přibližující dílo brněnského rodáka a jednoho z nejvýznamnějších architektů minulého století, bez kterého si modernismus vůbec nelze představit.

Miroslav Hroch: Nebyl jen národ (Karolinum). Studie uvádějící do širších souvislostí historické formování moderních národů. Lze s nimi polemizovat, ale nelze je přehlížet.

Fernand Braudel: Kolem Středomoří (Academia). Kniha, která je důležitá nejen pro historiky, ale každého, kdo je oslněn sluncem, krajinou, mořem i kulturou Středozemí.

Alena Radoušová, Kniha Českého ráje Turnov

Tereza Boučková: Dům v Matoušově ulici (Odeon). Autorka byla tak pečlivá, že do velikosti 200 stran dokázala propsat nejen nacismus a komunismus, ale také reflektovat nynější tragédie ve světě.

Martin Reiner, spisovatel a nakladatel, Druhé město

Hle situace, která se v mém případě opakuje rok co rok: knihy, které vyšly v tomto roce, které jsem četl, které jsou výborné a rád bych je tu zmínil (nový Ajvaz, Třešňák, Stančík, sbírky Jaroslavy Oválské a Lukáše Motyčky), zmínit nemohu, protože jsem je vydal. Další knihy, jako Uhdeho Rozpomínky, Pištorova Země přibližných nebo třeba Hořavova Pálenka, jsou už pro anketu příliš vousaté. Naštěstí se mezi dvěma kousky, které se do vymezení ankety vejdou, nachází nová sbírka Martina Švandy Nevinnosti (Odeon). Ta je opravdu skvělá a má můj hlas!

Miloš Rejchrt, farář, bývalý mluvčí Charty 77

Knihou roku je pro mne jednoznačně Dům v Matoušově ulici od Terezy Boučkové (Odeon). České dějiny 20. století vtěsnané do jednoho domu. Fascinující!

Maciej Ruczaj, diplomat a publicista, bývalý ředitel Polského institutu v Praze

Zbigniew Herbert: Mám klepátko od nehlídaných zahrad (Protimluv). Přeložil Josef Mlejnek. Nové překlady stovky vybraných básní jednoho z velikánů světové poezie minulého století, připravené ke 100 letům od jeho narození. Poezie přesně taková, jakou potřebuje naše doba – nesmlouvavá a tvrdá v obhajobě věcí křehkých a neuchopitelných, ale nezbytně nutných pro přežití jednotlivců a společnosti.

Pavel Rychetský, bývalý předseda Ústavního soudu

1. Andrea Sedláčková: Toyen (Prostor). Rozsáhlý portrét významné malířky a současně období surrealismu, publikovaný sice již koncem roku 2023, ale dominující letošnímu knižnímu trhu. Strhující životní příběh „královny“ českého výtvarného umění.

2. Lubomír Kaválek – Jan Novák: Rozehraný život (Argo, 2023). I tato kniha je datovaná rokem 2023, ale na knižní trh dorazila též na přelomu let 2023 a 2024. Autentické vzpomínky šachového velmistra na prostředí šachového světa u nás i ve světě.

3. Pavel Kosatík: Zápasy slepého muže (Universum, 2023). Historie významné osobnosti našich dějin po 2. světové válce a zejména v období tzv. pražského jara a následné normalizace.

Martin Rychlík, etnolog a vědecký novinář

1. Letos v „mém“ oboru nelze jinak než nominovat františkána Bernardina de Sahagún (1500–1590), jenž záhy po conquistě zpracoval Dějiny starého Mexika, jak se jmenuje český výbor jeho monumentální práce Obecná historie Nového Španělska (Argo). Díky němu – a teď i překladateli Jiřímu Suchardovi – se dozvídáme tolik o kultuře, obřadech či filozofii Aztéků.

2. V době, kdy ve světě houstne napětí, je důležité připomínat, jak strašidelně lehce se rodí zlo a genocida. Kolektiv vedený Michalem Řoutilem se v antologii Křesťanská Golgota v Malé Asii (Mervart) vrací k zabíjení Arménů, Asyřanů/Syřanů a Řeků na území Osmanské říše před sto lety. Je to strašné čtení; hrůza vyprávěná konkrétními lidmi, kteří měli jména a vše viděli.

3. Zatímco experti přírodovědci by preferovali Květenu ČR 9 (Academia), která po 36 letech (!) uzavírá olbřímí botanický projekt, coby příležitostný houbař laik uvedu přístupnější a krásně 1207 obrázky vybavený Přehled hub střední Evropy (Academia). Ač je to dotisk z roku 2017, zaslouženě patří mezi knihy uplynulého roku. Kupujte, nebudou!

A mimo soutěž: všechna díla spojuje enormní práce jim věnovaná. To platí též pro nedávno (a naráz) vydaný čtyřsvazkový opus Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu 1–4 (Academia/ÚSTR). Tým vedený Petrem Mallotou připravil profily desítek lidí zavražděných komunisty v Československu z politických důvodů. Důkladná práce má souhrnných 3656 stran, takže by si v roce 2025 měla Kateřina Konečná se svými soudruhy vyhradit každý den čas pro čtení deseti stran.

Dominika Rýparová, skandinavistka

Annie Zimmermanová: Váš kapesní terapeut. Nastavte si nové vzorce myšlení a žijte radostněji (Jan Melvil Publishing). Je to sice další z řady příruček, jak na instantní štěstí, ale autorkou je tentokrát zkušená psychoterapeutka, která svá doporučení opírá nejen o vlastní zkušenosti, ale i vědecké studie a případy svých pacientů. Výsledkem je velmi lidská kniha, která nezůstává jen u dnes neustále omílané mindfulness.

Tor-Hakon Gabriel Havardsen: Post Mortem. S pohřební službou v terénu (Pangea). Jakkoli morbidně to může znít, tohle je ideální čtení na temné zimní měsíce. Jejím autorem je norský pohřební agent, který popisuje svou denní rutinu. Tedy přesně to, na co se většina lidí stydí zeptat, ale umírá zvědavostí to vědět. Nadchne zejména milovníky detektivek, protože kromě obskurních situací popisuje i posmrtné procesy v těle, které mohou napovědět leccos o čase a způsobu smrti, a čtenáři se pomalu vkrádá myšlenka, že šikovný pohřebák ví leckdy víc než běžný policista. Havardsen ostatně neustále opakuje, že pracovníci pohřební služby vidí všechny mrtvé. Patolog či kriminalista jen některé.

Malin Maria Stehn: Až na věky (Kalibr). Přece jen přidám svůj tip na knížku, které jsem měla tu čest provést redakci. Svým způsobem patří k severské krimi, ale nejde o klasický zvrácený krvák, ale o pravověrnou severskou společenskou studii s vraždou v pozadí. Román z různých perspektiv skládá dohromady příběh rodiny, kterou zničila dávná autonehoda. Na konci se čtenář musí nutně ptát, kdo je tu vlastně vrahem a kdo obětí – skutečně se to shoduje s osobou mrtvého na trávníku a odhaleného pachatele?

Alena Scheinostová,novinářka a publicistka, redaktorka Katolického týdeníku

Kiba Lumberg: Černý motýl (Kher). První díl vzpomínek významné výtvarnice (nar. 1956) z ultrakonzervativní romské skupiny finských Kale o dětství ve trojím vyloučení, jako Romka, jako žena a jako lesba. Skvělý překlad Violy Parente-Čapkové a vynikající grafická úprava studia Čumlivski & Horváth s využitím vlastní tvorby Lumbergové.

Jan Hauer: Moji lidi (Kher / Ústav pro soudobé dějiny AV ČR). Jak se vytváří paměť? Jedinečné svědectví potomka přeživších romského holocaustu z extrémně uzavřené skupiny tzv. německých Romů – Sintů. Výsledek celoživotního bádání o osudech jednoho rodu, který zmizel v lágrech, dokumentovaný ve fotografiích a vzpomínkách.

Bohumil Hrabal – Pavel Hošek (ed.): Bohové jste vy (Biblion). Editor, teolog a spisovatel Pavel Hošek představuje nedávno objevené Hrabalovy adventní promluvy na faře v Libici. 70letý spisovatel v nich odhaluje svou neznámou tvář i duchovní rozměr, který ho vedl k celoživotnímu příklonu k věcem a lidem na dně.

Miroslav Singer, ekonom

1. Joachim B. Schmidt: Kalmann (Prostor, 2023). Nic lepšího v žánru jsem dlouho nečetl, a nejen v žánru. Jsem nadšený a ještě vím, jak se nakládají žraloci. Na Islandu jsem letos byl, podruhé, ta země je nádherná a tentokrát jsme zvládli zajet na ten sever. I čerstvě ze sušárny přineseného žraloka jsme prubli. Fantastická detektivka!

2. Dalibor Vavruška: Život v době robotů (Grada). Četl jsem toho v oblasti AI dost, exploze titulů na dané téma, zdá se mi, zas tak moc kvality nepřinesla, ale tohle doporučuju všem, kdo se chtějí zamyslet nad naším soužitím s AI. Fakt zajímavé, včetně definice toho, proč bychom se my lidi neměli tak odepisovat.

3. Martin Brabec – Eduard Stehlík: Češi proti Hitlerovi (Vyšehrad, 2021). Dlouho jsem se k tomu nemohl dostat, jsou to ale příběhy, které je dobré znát. A úvahy na téma, zda byl Hitler skutečně připraven zaútočit, mě donutily se zamyslet, jak hluboko i do mě ještě za bolševika dokázali ve škole dostat jako jistotu něco, co jistotou zdaleka není.

Martin Soukup, antropolog

Miroslav Huptych: Zvyky, obřady a slavnosti u různých národů světa (Práh). Jedná se o dílo pečlivě sestavené z citací, které autor vybral z knih a časopisů a uspořádal, také knihu doplnil pozoruhodným obrazovým doprovodem. Kniha je působivá nejen svým rozsahem, nýbrž také výpravností a knihařským zpracováním.

Na knihu roku LN dále nominuji publikaci uspořádanou pro vydání Michalem Řoutilem, kterou pod názvem Křesťanská Golgota v Malé Asii vydal Pavel Mervart. Jedná se o mimořádný soubor dokumentů a očitých svědectví obětí či jejich potomků, co se dělo při likvidaci křesťanských komunit na území někdejší Osmanské říše v době od první světové války až po vznik novodobého Turecka.

Posledním tipem na knihu roku je za mě Úsvit všeho (Jan Melvil Publishing), kterou napsali David Wengrow a předčasně zesnulý antropolog David Graeber. Autoři v ní nabídli neotřelý výklad zrodu, podstaty a vývoje lidské kultury, který nabourává vžité představy o aliterárních společnostech i moderních civilizacích.

Jan Spousta, sociolog

Peter Turchin: Poslední dny. Elity, kontra-elity a cesta k politickému rozpadu (Argo). Další kniha z řady „naše civilizace se blíží zániku“, ale tentokrát podložená statistickými argumenty. Riziková je prý majetková nerovnost a chudnutí (což se dá čekat) a hlavně nadprodukce elit (což se zmiňuje méně často). Nemyslím, že dávná minulost by se musela opakovat v době, kdy je toho tolik jinak, ale argumenty i metodologie knihy stojí za zamyšlení.

David Storch, ekolog a biolog

Marek Špinka – Jan Havlíček – Iveta Štolhoferová – Daniel Frynta (eds.): Etologie. Mechanismy, ontogeneze, funkce a chování živočichů (Academia). Asi nejkrásnější učebnice, co u nás kdy vyšla, zároveň velmi zevrubná, autoritativní a moderní.

Peter Turchin: Poslední dny: Elity, kontra-elity a cesta k politickému rozpadu (Argo). Svěží a neobvyklý pohled na původ a dynamiku politických a sociálních krizí, založený na statistické analýze dat o celé lidské historii. Ukazuje, že možná hledáme příčiny současných světových problémů jinde, než ve skutečnosti jsou.

Jan Zrzavý – Vojtěch Novotný: Jak to chodí u opic (Dokořán). Jedna ze dvou knih skvělých esejů původně publikovaných coby sloupky v Lidových novinách, komentujících náš svět lépe než většina odborných monografií.

Eva Střihavková, spisovatelka

Agota Kristofová: Včera (Akropolis). Kristofová knihu Včera nepovažovala za svou nejlepší, já si myslím, že se jejímu Velkému Sešitu, Důkazu a Třetí lži vyrovná. Málo slov, hodně myšlenek, žádný balast.

Richard Erml: Pejskaři (65. pole). Ta kniha je krásná, vybočující ze současné produkce. (Vždycky mě zajímalo, co jsou zač ti opilci se psy v hospodě pod našimi okny. Po přečtení Pejskařů je vidím o něco víc romanticky, i když včera večer hajlovali a vrátili mě zase na zem...)

Jan Zábrana: Excerpce (Torst). Pozoruhodný vhled do autorových myšlenek.

Jaroslav Šebek, historik

1. Eva Vybíralová: Skrytá církev a tajná svěcení. Analýza situace v Československu v letech 1948–1989 pohledem kanonického práva (CDK/ÚSTR). Autorka se věnuje zajímavému fenoménu podzemní církve a tajných svěcení, které byly uskutečňovány v katolickém prostředí v době komunistického režimu. Současně však připomíná, že problémy kvůli své nekonformnosti měli členové tohoto společenství i po roce 1989.

2. Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek). Pozoruhodné vyprávění o významném básníku, které velmi dobře ukazuje jak jeho nejednoznačnost a rozpolcenost mezi poezií a oslněním komunistickou mocí, tak i jeho intimní zákulisí.

3. Martin Schulze Wessel: Prokletí impéria. Ukrajina, Polsko a scestí ruských dějin (Maraton). Kniha předního německého historika se na základě historických peripetií a stýkání a zejména potýkání Polska, Ukrajiny a Ruska pokouší vysvětlit kontext současného rusko-ukrajinského konfliktu a protizápadní rétoriky putinovského režimu.

Vladimír Šebek, knihkupec, Knihkupectví Ostrov

Arthur Koestler: Příslib a naplnění. Palestina 1917–1949 (Academia). Skvělá práce skvělého Arthura Koestlera!

Dara Hornová: Lidé milují Židy mrtvé. Zprávy z děsivé přítomnosti (Kalich, 2023). A je to tady zase...

Jelena Kosťučenková: Moje Rusko. Zprávy ze ztracené země (Argo). Kniha zasáhne i značně „otrlé“ čtenáře...

Ladislav Šerý, spisovatel a překladatel

Ivana Dobrakovová: Pod sluncem Turína (Větrné mlýny). Zatím poslední svazek záslužné edice Česi, čítajte. Místy obscénní příběh nevěry v italských kulisách, hodně realistický, neodvratně sebezničující.

Tereza Semotamová: Radikální potřeby (Argo). Fňuky fňuk, ale čte se to dobře. Těším se na pokračování.

David Zábranský: Jů a Hele (Větrné mlýny). Další ukňourané psaní, autor je občas na zabití. Nicméně píše jako Thomas Bernhard a to se počítá – sice bez jeho naléhavosti, zato odlehčeným stylem a s humorem.

Petr Šilhavý, knihkupec

Zuzana Čaputová – Erik Tabery: Neztratit se sama sobě (Respekt).

Jan Šindelka, farní knihovník

Abigail Favaleová: Zrození genderu. Křesťanská teorie (Kalich). Fakta místo dojmů, relevantní informace namísto signalizování ctností a zaujímání postojů.

Paul Glynn: Píseň pro Nagasaki (Paulínky). Aneb proč má stále smysl neodmítat suši a mít rád wasabi.

Jan Šotkovský, dramaturg

1. Michal Přibáň: V různosti je síla. Exilová nakladatelství Sixty-Eight Publishers a Index nejen ve vzájemné korespondenci (Academia, 2023). Co vypadá na první pohled jako silně specializovaná historická studie, se čte jako velmi napínavý, takřka detektivní epistolární román.

2. Barbara Schmitzová: Jaký život je hoden žití? (Karolinum). Přeložila Tereza Matějčková. Otázky života a smrti filozofie zkoumá často, tady jdou opravdu na tělo. Zejména tím, jak obecné úvahy jsou spojeny s bolavě konkrétními příběhy a rostou z nich.

3. Chetna Maroo: Western Lane (Prostor). Přeložila Alena Dvořáková. Tři sestry dospívající samy s otcem, hodně squashe a málo dialogů – připomenutí, jak málo z toho, po čem opravdu toužíme, umíme vyjádřit slovy.

Barbora Šťastná, spisovatelka

Miroslav Hlaučo: Letnice (Paseka). Román, který se odehrává na pomezí reálného a fantastického světa, mě potěšil svou hravostí i nostalgickou atmosférou. Příběh městečka Svatý Jiří, kde tak docela neplatí přírodní ani jiné zákony, je jako vzpomínka na idylické časy, které jsme nikdy nezažili, přesto se nám po nich může stýskat.

Marek Švehla, novinář

1. Simon Shuster: Zelenskyj. Ako zblízka vyzerala invázia, ktorá otriasla svetom (N Press). Za to, jak detailně dokázal autor popsat začátek katastrofy, která definuje naši dobu.

2. Zuzana Čaputová – Erik Tabery: Neztratit se sama sobě (Respekt). Za to, jak citlivě, ale výmluvně se povedlo zachytit dilema ženy političky, která bojuje za liberální demokracii a zároveň svým rozhodnutím přispívá k její zkáze.

3. Bianca Bellová: Neviditelný muž (Host). Za to, jaká je to radost číst.

Robert Tamchyna, rozhlasový novinář

Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek). Nezvalovský příběh a faustovské téma osudu velkého talentu v soukolí doby v životě básníka, který dokázal být s Janem Werichem řečeno: nosorožcem i vlaštovkou.

Michal Bystrov: George Voskovec a John Werich. Americká cesta (Pangea). Nevšední, originální pohled na umělecké (ne)úspěchy a válečnou americkou anabázi Voskovce a Wericha na základě pečlivého studia nově objevených archivních materiálů.

Aleš Palán: Tahle kniha ti změní život (Host). Palánovy rozhovory dokazují, že některé knihy neztrácejí základní a jedinečnou sílu změnit svým čtenářům život.

Filip Tomáš, nakladatel, Akropolis

Jiří Charvát: Jak se stát nikým (Novela Bohemica).

Příruček, které slibují, jak být lepším, zdravějším, šťastnějším a kdovíjakým, jsou dnes celé knihovny, neřkuli celé obory, přesto je poučený Jiří Charvát strčí s přehledem i čtivě do kapsy. Pro mne šlo o čtení srovnatelné s Bondyho Útěchou z ontologie s tím, že fokus zde míří více na naše ego a jeho rozpuštění než společenské či filozofické zodpovězení systémových otázek.

Jiří Trávníček, literární vědec

Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek). Výborná monografie, napsaná sice s mírnou kritickou tezí, ale nikoli podle teze; to nejlepší a nejúplnější o Nezvalovi, co bylo kdy napsáno.

Eva Vežnavec: Pro co si jdeš, vlku? (Pavel Mervart, 2023). Běloruský magický realismus a zároveň historie 20. století optikou jedné vesnice; takové Žítkovské bohyně v noirové verzi.

Petra Procházková: Cesta Rusů k válce (N media). Opravdu bohatá paleta těch, koho se autorka ptala; respekt k šíři záběru i k autorčině důslednosti.

Hana Třeštíková, radní pro oblast kultury, výtvarnictví a cestovního ruchu

Pro mne byla kniha roku Vyhoření od Petra Šestáka (Host, 2023). Taková jednohubka, trochu hořká, protože to je obžaloba společnosti, kterou i já tvořím, a života, který i já žiju. Mikrozpověď kurýra, co vozí na kole po Praze jídlo, byla pro mne fakt zajímavá zpětná vazba.

Milan Uhde, spisovatel

Knihou roku se pro mě stala monografická studie Krystyny Wanatowiczové Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek). Autorce se podařilo podat skutečně vyčerpávající a nelítostně pravdivý portrét velkého básníka a člověka uprostřed proměn první poloviny dvacátého století. Kniha je zároveň širokým a hlubinným záběrem společnosti, plným živě zaznamenaných a politicky i lidsky výstižných detailů, které provázejí titulního hrdinu, jeho vítězství a pády a dávají čtenáři jedinečnou příležitost seznámit se zároveň s osudem lidí nejbližších básníkovi, především s příběhem syna Roberta. Tragický konec jeho života představuje otřesné finále celé skladby, která tím nabývá významu přesahujícího rozměry dokumentu.

Veselin Vačkov, novinář, bývalý šéfredaktor a ředitel Lidových novin

1. Georgi Gospodinov: Časokryt (Argo). Vskutku evropský román bulharského spisovatele o kontinentu nořícím se do selektivního vzpomínání. Přiznávám, že jsem silně zaujatým čtenářem, protože Gospodinov je nejen mým krajanem, ale také kamarádem. Bookerova cena z loňského roku a už více než třicet vydaných překladů – naposledy do čínštiny – budiž ale důkazem, že Georgi opravdu napsal dílo, které překračuje hranice. Překladu do češtiny se skvěle zhostil David Bernstein.

2. David Zábranský: Jů a Hele (Větrné mlýny). Zábranský se už párkrát pokoušel vyvolat rozruch na českém literárním pískovišti. Tentokrát se mu to povedlo. Doba si žádá autenticitu a autor ji dodává v brutální míře.

3. Boris Johnson: Unleashed (HarperCollins). Je to v podstatě tip mimo soutěž, protože memoáry politiků mají zpravidla blíž k propagandě než k literatuře. Také „Nespoutaný“ Boris Johnson se věnuje ospravedlnění vlastních chyb a poklesků. Přesto je v knize hodně okamžiků pozoruhodné upřímnosti. Například o pandemii, kterou prožíval jako premiér i jako pacient v těžkém stavu.

Každopádně toto dílo ukazuje, že autor byl a je nadaným novinářem, možná nadanějším, než byl politikem.

Jana Vahalíková, grafická designérka, Studio Marvil

Linda Kudrnovská: Identita. Příběh českého grafického designu (Paseka). Obsáhlá publikace editorky Lindy Kudrnovské vznikala sedm let. Nabízí pohled do světa grafického designu a typografie a představuje více než stoletý vývoj těchto oborů. Od obalů přes filmové plakáty, loga měst až po navigační systém pražského metra. Rozhovory s pamětníky i současnými předními tvůrci doplňují eseje teoretiků grafického designu, ale i sociologů, kulturních antropologů a dalších odborníků z Česka i zahraničí. Součástí obsáhlé monografie jsou také dosud nepublikované obrazové materiály, originální skici, makety, fotografie a dokumenty ze soukromých i veřejných sbírek.

Veronika Veberová, knihovnice v knihovně Augustina Dubenského v Borovanech

Jan Štifter: Krajina roztavených zvonů (Vyšehrad). Román ze zapadlého městečka v jižních Čechách, které teprve nedávno proslulo jako rodiště Emila Háchy, zde ožívá v rodinné historii lékaře. Příběh z času cholery, zpracovaný na základě archivních dokumentů, skvěle zachycuje epidemickou atmosféru, s níž máme z nedávné minulosti mnoho společného.

Petra Klabouchová: U severní zdi (Host, 2023). Mistrné propojení detektivky a nedávných zločinů minulosti řadí Klabouchovou mezi dnešní vynikající detektivkářky, ale i prozaičky, které dokážou pracovat s archivními dokumenty a vytvořit zajímavý příběh.

Vladimíra Valová: Ptáci jsou dosud nečitelní (Vyšehrad). Soubor krátkých povídek zachycujících vnímání člověka v různých vyhrocených životních situacích ukazuje, jak křehká je lidská duše a kolik utrpení musí snést, aniž by o něm mohla komukoli říct, a zůstává tak dosud nečitelná...

Jaroslav Veis, překladatel

Anne Applebaumová: Autocracy, Inc. The Dictators Who Want to Run the World (Random House). Slovensky Autokracia, s. r. o. O diktátoroch, ktorí chcú vládnuť svetu (N Press). Stejně jako je celý svět jedenadvacátého století hodně komplikovaný, nejsou už dávno jednoduché ani autokracie a diktatury, kterým se dnes, obávám se, zase daří. Vynikající americká novinářka a politoložka Applebaumová analyzuje jejich kleptokratickou strukturu i provázanost.

Michal Přibáň: Errol. Josefa Škvoreckého život první, 1924–1969 (Host). Vynikající biografie spisovatele a překladatele Josefa Škvoreckého, mapující první část jeho života, je napsaná tak, že se člověk okamžitě začne těšit na tu druhou. Michal Přibáň předvedl, že je literární vědec i autor par excellence.

Miroslav Verner, egyptolog

Tony Judt: Zapomenuté 20. století. Osobnosti, události, ideje (Prostor). Přeložil Jan Petříček. Rychle bylo zapomenuto: Ukrajina, Izrael, Gaza ...

Max Brod: Pražský kruh (Akropolis). Z němčiny přeložila Ivana Führmann Vízdalová. Opravdu skvělý průvodce česko-německo-židovskou předválečnou literární Prahou.

Petr Vizina, novinář a teolog

Philippe Lefebvre: Jak zabít Ježíše? Zneužití moci, zneužívání a násilí v Bibli (Krystal OP). Přeložil Hyacint Ullman. Brilantní biblická studie fenoménu násilí, vztažená k situacím, které zůstávaly dlouho skryty.

Ian Urbina: Oceán mimo zákon (Absynt). Přeložil Jan Škrob. Upozornění, že bezmála dvě třetiny zemského povrchu, tedy moře a oceány, jsou často světem bez zákonů a pravidel.

Pavel Hošek: Evangelium podle Bohumila Hrabala (CDK). Kultura a náboženství se navzájem nemusí mít v lásce, ale měly by o sobě vědět. Hošek na stopě tuzemského objevu roku.

Viktor Vondra, šéfeditor Aktuálně.cz

1. Jiří Hájíček: Drak na polní cestě (Host).

2. Michal Bystrov: Hvězdy v polostínu. Písničkáři z šedesátých aneb Dylan, Cohen – a kdo dál? (Galén).

3. Bohdan Holomíček: Album 1958–1977 (Torst).

Jarka Vrbová, překladatelka

1. Michaela Keroušová: Dvě sovy v nízkém letu (Argo). Obdivuhodně hluboký a zralý debut mladé autorky.

2. Marek Orko Vácha – Renata Kalenská: Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně (Mladá fronta). Renata Kalenská se jako vždy dobře ptá a dostává odpovědi zajímavé pro nás všechny.

3. Eva Turnová: V zimě se u nás netopýr (Eturnity, 2023). Jako vždy vtipné a chytré textíky, tentokrát povídky.

Stanislav Wimmer, spisovatel

1. Cormac McCarthy: Pasažér (Argo, 2023). Poslední McCarthyho opus nabízí čtenáři vše, na co je u tohoto světového autora zvyklý. Napětí, humor a neotřelý pohled na stav současného světa.

2. Avraham B. Jehošua: Osvobozená nevěsta (Pistorius & Olšanská). Autor podává hluboký vhled do izraelsko-palestinských vztahů přímo zevnitř dění.

3. Salman Rushdie: Nůž. Přemítání po pokusu o vraždu (Paseka). Autorovo mnohdy vtipné přemítání nad odvahou, zbabělostí a schopností překonávat životní překážky nabízí vhled nejen do jeho překonávání těžké životní situace, ale často i do čtenářovy duše.

Erika Zlamalová, publicistka a produkční

Sofi Oksanenová: Do stejné řeky. Putinova válka proti ženám (Odeon). Stejně jako ve svých románech, i v tomto knižně vydaném eseji se Sofi Oksanenová noří do temných vod východoevropské zkušenosti. Upozorňuje na nebezpečí bagatelizace východoevropského chápání Ruska a apeluje, abychom na pozadí války na Ukrajině nebyli lhostejní a neodvraceli zrak. Silné svědectví o Rusku, které nezná vlastní hranice.

Krystyna Wanatowiczová: Nezval. Básník a jeho syn (Kodudek). Monumentální postavu Vítězslava Nezvala následovala publicistka Krystyna Wanatowiczová řadu let a stejně jako v případě filmového magnáta Miloše Havla vytvořila plastický obraz nepřehlédnutelného charakteru. Faustovský příběh autora tvořícího s nesmírnou lehkostí, zároveň člověka rozporuplného charakteru a bezbřehé poživačnosti, lze číst jako bildungsroman.

Michal Přibáň (ed.) – Václav Havel – Josef Škvorecký: Ostýchaví přátelé. Dopisy Josefa Škvoreckého a Václava Havla (Books and Cards). K připomínce sta let od narození Josefa Škvoreckého vyšla letos řada knih: K těm, co se rozsahu týče, skromnějším patří Škvoreckého korespondence s Václavem Havlem. Přestože ti dva nebyli „srostlicemi, nýbrž různicemi“, v podstatných otázkách našli společnou řeč a byli stejně oddáni své věci. K vydání uspořádal literární historik Michal Přibáň, který je podepsán i pod letos vydaným prvním dílem Škvoreckého životopisné monografie, též hodné pozornosti.

Jana Zoubková, překladatelka

Nguyen Phan Que Mai: Dítě prachu (Jota). Z anglického originálu přeložila Bronislava Grygová. Zasvěcené románové zpracování osudů lidí za vietnamské války i současných důsledků z pera vietnamské autorky.

Přemysl Houda: Nohavica a (jeho) naše malá válka (Rybka Publishers, 2023). Vhled do myšlení a tvorby známého barda na základě mnoha dokumentů a výpovědí, mj. i Nohavicou poskytnutých deníků.

Jiří Žáček, básník

Michal Černík: Pointa (Kmen). Tahle poezie nechce oslnit čtenáře ohňostrojem metafor, autor netouží po blahobytu ani po slávě, nestěžuje si na život ani na své bližní, a přece umí čtenáře vyprovokovat k přemýšlení. K přemýšlení hlavou i srdcem. Kongeniální jsou i Černíkovy fotografiky, které s verši skvěle souzní.

Jakub Železný, televizní novinář a vysokoškolský pedagog

Jan Zábrana: Excerpce (Torst). I drobky spadlé se stolu velikána mohou být (v tomto případě jsou) výjimečné. Nadto když je k tisku pečlivě připraví Jan Šulc…

Salman Rushdie: Nůž. Přemítání po pokusu o vraždu (Paseka). Autor ví, že má v bi(bli)ografii větší díla. Ale líčí zde nuance vlastní fyzické bolesti a strachu tak, že je přenáší na čtenáře způsobem literárně nebývalým.

Milan Kundera: Totožnost (Atlantis). Nechci se opakovat, ale směrem ke (kon)genialitě překladu Anny Kareninové ve vztahu k (předpokládané) kvalitě originálu opět smekám chapeau!

Po uzávěrce dorazil ještě jeden příspěvek. Bohužel jsme hlasy již nemohli započítat, nicméně nám přišlo škoda jej neuveřejnit, proto jej mimo soutěž uvádíme zde.

Martin Nodl, historik a editor

Z české prózy mne zcela jednoznačně nejvíce oslovil Drak na polní cestě (Host) Jiřího Hájíčka. Je to návrat k rurálnímu způsobu psaní a uvažování, návrat k Rybí krvi. Vážně skvělá kniha. Zapadnout by ale neměl ani David Zábranský a jeho Jů a Hele (Větrné mlýny), i když Hájíček je Hájíček.

Z beletristických překladů byl pro mne nejsilnějším zážitkem Pozdní život Bernharda Schlinka (Odeon), i když to je těžké čtení.

Z historických knih po dlouhém přemítání kniha Jakuba S. Beneše Dělníci a nacionalismus. Česká a německá sociální demokracie v Předlitavsku 1890–1918 (Academia), v níž autor skvěle ukázal, že v moderní době vše neovládal jen nacionalismus a že stejně živá byla i nacionální lhostejnost a apatie.