Nastalo nám opět období hrubínovských „srpnových nedělí“, kdy vše už spíše usychá, a když už něco kvete, je to především voda. Dny a prázdniny se krátí a ve vzduchu se pomalu začínají ozývat důvěrně známé vůně popadaného ovoce.
Což je ten správný čas pro Poslední léto debutující Doroty Ambrožové, neboť její hlavní hrdinka a vypravěčka v jednom pomalu vstupuje do světa dospělých. Že už jste o něčem takovém četli? A že už mnohokrát? Ostatně, ani ten název není nijak originální. V nabídce knižního distributora najdeme aktuálně Posledních lét hned několik a v literární historii ještě víc.
Navíc dobu této prudké změny – vyběhnutí z vrátek dětství do víru dospívání, kdy je člověk někým jiným než předtím i než potom, a přesto je to pro život nejpodstatnější období – bychom asi nechtěli opakovat, byť vůči ní trpíme nenapravitelnou nostalgií. Jsou zde ale dávno mistrovská díla, jejichž autoři dokázali bravurně definovat ono vykročení do velkého neznáma, odkud není cesty zpět.
