„Robert Walser věděl, že psát, že nelze psát, také znamená psát.“ To je citát z knihy Bartleby a spol. (2000) barcelonského prozaika Enriqueho Vily-Matase, do níž se švýcarský prozaik dostal proto, že posledních více než dvacet let života nic nenapsal.
Zároveň ale, když ještě tvořil, psal velmi snadno a rychle. I proto, že se v nouzi živil jako písař. Z tohoto důvodu do knihy pojmenované po novele Písař Bartleby Hermana Melvilla jednoznačně patří – jinak se v ní španělský spisovatel věnuje těm, kteří se náhle odmlčeli, nebo dokonce ani nikdy nic nenapsali, případně nepublikovali.
Takže na jednu stranu profesionální písař, což je patrné na samotných Walserových textech, na druhou stranu naprosté odmlčení na konci života.
To je jen první důkaz toho, že Robert Walser (1878–1956) byl hraniční případ. Těchto paradoxů nám ale zbývá ještě řada.
