Začnu čtením na nočník. Knih pro děti vychází velké množství, ne vždy však pečlivě ošetřených. U poezie se občas setkávám s kulhajícím rytmem a skřípajícími, sotva přibližnými rýmy. Někdy se autoři uchýlí i k módní floskuli. „Po řece plují si lodě, není to o rychlosti, ale o svobodě,“ četl jsem tuhle v jednom leporelu a ježily se mi chlupy na rukou. To, že se anglická vazba „je to o tom“ běžně používá, ještě neznamená, že patří do češtiny. A do knížek pro děti.
Další autorka, přesvědčená feministka, upozorňuje v poznámce k souboru pohádek, že zásadně odmítá generické maskulinum, kdy se mužský rod užívá jako neutrální pro obě pohlaví.
Volíme Knihu roku LN. Zapojte se do hlasování, vyhrajte poukazy na nákup knih |
A tak úmorně vyjmenovává trpaslíky i trpaslice, obry i obryně, vodníky i vodnice – a dodává, že u ohýnku „seděly děti – jeden vedle druhé“. Zřejmě ani střední rod už neprošel genderovou prověrkou. To mohla autorka rovnou použít i tzv. pražský akuzativ typu „Hráli jsme si na agenti!“ – v tomto případě spíš na dementi.
Inspiruje pasáž o přezdívkách
Raději z jiného soudku. Nedávno vydané memoáry literárního vědce Vladimíra Macury Dopijem a pudem ukazují, že i intelektuál je jenom člověk. Lingvisticky inspiruje třeba pasáž o přezdívkách, jimiž dovádiví vědátoři častovali za normalizace své kolegy.
Švejkolog Radko Pytlík byl zván Pytko Ratlík, historikovi Felixi Vodičkovi se říkalo Kocour Felix, normalizátor dr. Vítězslav Rzounek si vysloužil zkratku Drzounek. Ortodoxní marxistce Haně Hrzalové, jež nastoupila do vedení Ústavu pro českou literaturu po smrti obávaného Ladislava Štolla, se říkalo Poštolka. A doslova mládežnická rozvernost čiší z přezdívek Paty a Muky pro filozofa Patočku a strukturalistu Mukařovského.
Značné oblibě se dnes těší žánr true crime. Zevrubné kazuistiky skutečných zločinů vesměs americké provenience bývají precizně zpracované a neobsahují žádné šestákové lapsy typu „detektivovy kulky se zavrtaly do stěny“. Na jejich stylu oceňuji, že nehodnotí, jen rozsévají výmluvné detaily.
Tak třeba v knize Zabiják od Zelené řeky čteme příběh sériového vraha Garyho Ridgwaye, jenž byl po dohodě s vyšetřovateli odsouzen na doživotí. A tento sadistický nekrofil, co uškrtil padesát žen, hned první noc v cele použil nouzové tlačítko, aby si stěžoval dozorci, že má díru v dece. Ani „vraždící klaun“ John Gacy, který sprovodil ze světa třiatřicet hochů, se nedal na pokání. Jeho poslední slova před popravou na elektrickém křesle zněla jasně: „Polibte mi prdel.“
Korunu všemu nasadila americká spisovatelka Lisa Gardnerová, jejíž detektivky končí výzvou Zabij přítele, zmrzač kamaráda. Oč jde? Když jí pošlete jméno svého milého či kámoše a budete vylosováni, v příštím románu bude postava s tímto jménem zavražděna, či alespoň zmrzačena. Zajímavý vánoční dárek. A pořád lepší než mrzačení knih.
Autor je učitel a publicista
