Většinou se mračím, když někdo lacině a silácky mluví o návratu komunismu (nebo když zjednodušeně porovnává dnešní Evropskou unii s třicet let neexistující moskevskou Radou vzájemné hospodářské pomoci). Přesněji řečeno, mračíval jsem se.
Václav Klaus jako Nohavica: Museli by mě vést na popraviště, abych ruské vyznamenání vrátil |
Autory těchto výroků jsem považovával za nehluboce myslící jedince, za zplošťovatele dějin, za povrchně uvažující. Pomalu však začínám svůj postoj měnit. Ne proto, že bych jakkoli měnil své názory na komunismus. Zásadně se totiž – proti učebnicovému ideálu, proti situaci před několika desetiletími, proti tomu, jak vypadal zpoza komunistických hranic – proměnil Západ. To se tvrdit odvažuji.
