Nedávno jsem na tomto místě připomněl dva římskokatolické kostely, které vznikly na Moravě v těžkých časech tzv. normalizace, tedy v období 1969–1989 (“Světlo v temnu totality“, Orientace 21. září). V textu jsem také zmínil, že byl postaven ještě třetí kostel, který se nachází v hornickém městě Most v severozápadních Čechách. A dnes se na tuto stavbu podíváme podrobněji.
Světlo v temnu totality. Farářovi se během normalizace podařil pozoruhodný čin |
Most (německy Brüx) bylo významné starobylé město, které se dočkalo rozkvětu za vlády Přemysla Otakara II. Právě koncem třináctého století sem přicházejí minorité a staví se také farní kostel. V šestnáctém století je Most nadále významné centrum hornictví a v letech 1515–1597 tu vzniklo vrcholné dílo pozdní gotiky, kostel Nanebevzetí Panny Marie. Nicméně po třicetileté válce nastává období stagnace a k dalšímu rozmachu dochází až v souvislosti s vybudováním železnice na počátku 70. let devatenáctého století. I proto je na prahu století dvacátého Most jedním z nejkrásnějších historických měst v Čechách a může se chlubit půvabnými náměstími a řadou cenných staveb.
Zmizelé město
Jenže těžba uhlí se nakonec tomuto městu stala osudnou. Hned po druhé světové válce tu sice vzniká nové sídliště Podžatecká, ale v šedesátých letech je osud starého Mostu definitivně zpečetěn – musí ustoupit těžbě hnědého uhlí, kterého se tu mělo nacházet na sto milionů tun. Chátrající centrum se ještě stalo ponurou kulisou pro válečné filmy, poté ovšem v průběhu sedmdesátých let následovalo bourání téměř celé struktury.
Naštěstí byl zachráněn alespoň cenný gotický chrám, který byl v roce 1975 přesunut do nové lokality, nicméně byl odsvěcen a po třináctileté anabázi oprav proměněn na muzeum umění severozápadních Čech, takže přestal sloužit věřícím coby svatostánek.
Nový Most, stavěný dle racionálních zásad Athénské charty, tedy v pravoúhlé osnově, to byly především paneláky, ale vzniklo tu také nové velké divadlo podle projektu architekta Iva Klimeše, hotel a další stavby. V šedesátitisícovém městě však chybělo místo pro jakoukoli kontemplaci, a tak díky iniciativě mosteckého děkana Stanislava Česlíka nakonec národní výbor povolil stavbu kaple pod patronací litoměřické diecéze a mosteckého farního úřadu.
Komunisté ale pro stavbu stanovili tvrdé podmínky: kostelík nesměl mít věž a výška jeho římsy nesměla přesáhnout římsu původního sousedního farního domu.
Místní výtvarník Bořivoj Rak doporučil páteru Česlíkovi jako projektanta pražského architekta Michala Sborwitze, který nový Boží stánek také navrhl.
Středomořská tradice
Kostel má lehce postmoderní nádech, ale vychází z tradice středomořských bazilik. Jedná se o prostou trojlodní stavbu s chórem, přístupným točitým schodištěm z boční lodi. Sborwitzovi se také navzdory zákazu podařilo vytvořit i „věž“ – jde o nárožní prvek, tvořený rámem se symbolem kříže.
Konstrukčně se jedná o zděný objekt s ocelovou věšadlovou konstrukcí střechy, kterou kryje měděný plech. Fasáda je obložena leštěným vračanským vápencem, z téhož materiálu je i podlaha, vnitřní stěny jsou z bílé vápenné omítky. Hlavní loď přisvětluje velké kruhové okno, interiérové prvky jsou pak z modře mořeného dubu. Oltář a křtitelnici navrhl Bořivoj Rak, detaily jsou opět laděny do modré a stříbrné.
Fanta v plné kráse. Východní křídlo budovy hlavního pražského nádraží ukrývá prostory se secesní dekorací |
Po smrti pátera Česlíka se bohužel nepodařilo dotáhnout některé další motivy původního projektu, jako třeba bylo propojení s farním domem. Později též došlo k dalším nevhodným zásahům do interiéru (hlavní lustr, nový oltář), což původní autoři už nemohli ovlivnit. Stavba se protáhla na devět let, vznikala svépomocí v rámci tzv. akce Z a dokončena byla krátce před pádem totalitního režimu v roce 1989.
Letošní jubilant
Již zmíněný architekt Michal Sborwitz (* 1944 v Praze) je absolventem pražské techniky. V sedmdesátých letech zaujaly jeho postmoderní realizace, tehdy první u nás. Z nich vyniká zejména dnes už neexistující interiér prodejny Domu techniky mládeže na pražské Národní třídě, který vznikl ve spolupráci s výtvarníkem Vratislavem Karlem Novákem.
Z dalších Sborwitzových realizací vybírám dostavbu Muzea umění v Olomouci, rekonstrukci Müllerovy vily Loosova žáka Paula Engelmanna tamtéž, rekonstrukci lovecké chaty v lánském polesí, opravu Gočárovy kubistické Bauerovy vily v Libodřicích, úpravy náměstí v Nové Bystřici nebo rekonstrukci dřevěné Tančírny v Račím údolí u Javorníku. Vynikající český architekt Michal Sborwitz se dožil v září tohoto roku významného jubilea – 80 let.
