Kotěru a Plečnika zařadil už roku 1899 vídeňský kritik Ludwig Hevesi mezi nejpozoruhodnější z mladých středoevropských architektů – vedle Josefa M. Olbricha, Josefa Hoffmanna a Leopolda Bauera. Oba tvůrci se potkali ve škole architektury Otto Wagnera na Akademii výtvarných umění ve Vídni.
Zatímco měšťanský synek Kotěra měl za sebou studium stavitelství na průmyslové škole v Plzni, Slovinec Plečnik se vyučil stolařem v otcově dílně a pak se v tomto řemesle zdokonaloval na průmyslovce ve Štýrském Hradci. Lišili se také temperamentem. Mladší z nich byl plachý introvert, kdežto sebevědomý Kotěra se stal středobodem společenského života ve Wagnerově škole. Přes rozdíly povah i rodinné anamnézy se oba mladíci spřátelili a blízký osobní vztah udržovali i v době, kdy se jejich životní dráhy rozdělily.
