Krev od počátku světa lidi fascinuje svým dichotomickým charakterem, jak píše v knize Míza života. Kulturní dějiny krve historička Gudrun Schuryová: může znamenat život nebo naopak smrt podle toho, jestli v prvním případě řádně kolovala v těle, nebo z něj v případě druhém naopak proudila jako znamení unikající vitální síly (neboli na jedné straně symbolizuje život a energii, na druhé její nedostatek nebo prolití přináší/vyjevuje smrt).
Krev nevinně zabitých má přitom v archaických vyprávěních moc sama promlouvat: „volá do nebe“ v příběhu biblického Kaina, případně začne v přítomnosti vraha sama od sebe prýštit z rány oběti, aby pachatele usvědčila (případ Sigfrieda/Sigurda z germánské mytologie).
Nasycení, záchrana a spása
Ovšem zranění či smrt jednoho a jeho prolitá krev současně mohly představovat nasycení, uzdravení či záchranu pro druhého, v extrémním případě dokonce pro celé lidstvo.
Konspirační teorie QAnon tvrdí, že tajný spolek satanistů zabíjí děti, aby z jejich krve získávali látku sloužící jako elixír věčného mládí! Jde přitom jen o variaci na čachtickou paní.
„U mnoha etnik byla krev spojována s pojmem síly, a tak byla požívána s masem nepřátel, aby síla zabitého přešla do toho, kdo ji požil,“ uvádí Jitka Junková. Nikoli náhodou podle východního obyčeje prý ještě za 2. světové války pili při velkých ztrátách krve partyzáni králičí krev.
Zmíněný Sigfried/Sigurd zase nejprve zabil draka Fáfnira a poté se vykoupal v krvi nestvůry, což mu mělo zajistit neporazitelnost. Podařilo se: jeho kůže skutečně ztvrdla jako brnění, tedy až na jedno osudové místo, kde této impregnaci zabránil spadlý lísteček.
