Když odhlédneme od faktu, že portugalská výslovnost daného místního jména je poněkud odlišná (např. koncové s se zde čte jako /š/), takže daná slovní hříčka je tím omezena na psaný text, potenciální dezinterpretace spojení veselme se zde jde vyloženě proti tomu, jak obvykle funguje ve skutečnosti. V písních se totiž spíše setkáváme s výrazy, jejichž význam nám nedojde či jej vůbec neznáme, a proto si je všelijak domýšlíme a upravujeme na nám známá slova, čímž mohou texty nabýt zcela nečekaných a mnohdy zábavných významů.
Na jedné besídce se místo Ježíška objevila opice, když v písni Tisíc andělů bděli andělé nad paviánem, jehož na rozdíl od povijanu děti znaly.
V jazykové poradně Ústavu pro jazyk český AV ČR jsme třeba nedávno vysvětlovali, že nářeční slovo bulatý, které zaznívá ve skladbě s pastýřským vánočním námětem od choceňského kantora Tomáše Norberta Koutníka s názvem Hej, hej, jeden i druhej, opravdu existuje a znamená ‚buclatý‘, respektive ‚tlustý‘. V této pastorele se totiž mimo jiné zpívá: to kozlátko strakatý a jehně kudrnatý, dva berany chlupatý a bulatý, boubelatý, což děti interpretovaly tak, že pastýři nesou Ježíškovi berany bambulatý. Podobně se na jedné besídce objevila místo Ježíška překvapivě opice, když v písni Tisíc andělů bděli andělé nad paviánem, kterého na rozdíl od slova povijan vystupující děti dobře znaly.
O podobná přeslechnutí čili tzv. mondegreeny není nouze zejména ve skladbách cizojazyčných a jde o vděčné téma. Ve facebookové skupině Hlášky žáků hudebních škol se objevil dokonce celý příběh o písni Santa Lucia, v jejímž českém textu hráč na akordeon slyšel bílá je parka má, parketa míja (místo bílá je bárka má, barchetta mia) a dohadoval se, zda může existovat bílá parka, tedy dlouhá bunda bílé barvy, načež svou produkci završil refrénem Santa (ano, představil si Santu Clause) Lučina!
Také se vypráví, jak kostelní akustikou poznamenaná skladba Pie Jesu evokovala větu pije v jezu, rovněž latinské spojení Dona nobis pacem znělo jako do nádoby spad’ sem a úsek Rex tremendae majestatis z rekviem při nedbalé realizaci počáteční souhlásky dokonce jako exkremente majestatis. Na ten jsme si s kolegy z pěveckého sboru vzpomněli na nedávné generálce vánočního koncertu filmové hudby v situaci, kdy nás dirigent žádal o přesnější výslovnost začátku textu písně z filmu Harry Potter a vězeň z Azkabanu, aby místo shakespearovského Double, double toil and trouble nebylo slyšet jen Double, double toilet trouble.
Vědci rozluštili vzkazy z místa, kde naposledy večeřel Kristus. Jsou i z českých zemí |
Kdo ví, zda se tomuto „toaletnímu humoru“ nechtěl vyhnout i Jiří Suchý, když složil v písni Pramínek vlasů verše A na bílém polštáři do kroužku stočený zbude tu po tobě pramínek vlasů. Od možné varianty zbyde tu je totiž ke spojení z bidetu opravdu jen nepatrný krůček.
Autorka působí v ÚJČ AV ČR.
