Při studiu reálky se vyučil kameníkem a podílel se na vedení kamenického podniku svého otce, jehož zdravotní stav se vinou tuberkulózy rapidně zhoršoval. Po jeho předčasném úmrtí se o fungování rodinného kamenictví od svých pouhých dvaceti let musel postarat sám.
Rotný Bolek prošel Tobrukem, Dunkerkem i zajetím. Nakonec získal Bronzovou hvězdu![]() |
V letech 1935 až 1937 absolvoval vojenskou prezenční službu, kde získal hodnost podporučíka pěchoty v záloze. V Březině byl aktivní v Sokole jako náčelník, posléze jako pokladník a starosta. Zajímal se o motorismus a v roce 1937 se zúčastnil motoristické soutěže Malou dohodou jako člen týmu MNO na motocyklu ČZ 175. V krizovém roce 1938 byl povolán k pluku útočné vozby 1 v Milovicích. Při částečné mobilizaci v květnu 1938 působil v praporu tanků 8, za mobilizace v září a říjnu 1938 pak v praporu lehkých tanků 1. V listopadu 1939 se oženil s Marií, rozenou Vítkovou, jež mu byla v následujících těžkých dobách více než oporou.
V odboji působil zpočátku jako kurýr. Díky svému výtvarnému talentu vytvářel padělané osobní doklady, mimo jiné pro skupinu Marie Cibulkové. Od přelomu let 1940 a 1941 se manželé Holasovi zapojil do ukrývání generála Františka Slunečka, jednoho z posledních generálů Obrany národa, přežívajících ve vlasti v ilegalitě. Vítězslav Holas se postupně stal jeho výkonným a obětavým pobočníkem. Při navazování kontaktů s paraskupinou BARIUM nebezpečnou cestou do Jižních Čech osobně ověřil identitu parašutisty četaře Tomáše Býčka. V létě 1944 provedl neméně riskantní cestu na slovenské hranice při rekognoskaci trasy pro zvažovaný odchod generála Slunečka na Slovensko, a na jaře 1945 sehrál klíčovou roli při propojení generála Slunečka s ilegálním štábem pplk.gšt. Raymunda Mrázka a vzniku velitelství ALEX.
Voják s fotoaparátem v ruce. Adolf Sacher se dostal k letectvu a zachytil život v RAF![]() |
Po osvobození byl za svou odbojovou činnost vyznamenán. Po roce 1948 byl naopak perzekvován zabavením majetku. Vytrvale usiloval o očištění jména a právní rehabilitaci generála Slunečka, což se mu po roce 1989 podařilo. V roce 1998 přebíral z rukou prezidenta republiky Václava Havla dekret Řádu Bílého lva, uděleného in memoriam generálu Františku Slunečkovi. Nadporučík v záloze Vítězslav Holas zemřel 29. března 2004.





















