Jak název koncertu napovídá, čerstvě sedmdesátiletý Al Di Meola bude hlavně vzpomínat na tu část své kariéry, kdy byla jeho doménou hra na elektrickou kytaru, kdy patřil k předním světovým exponentům fusion a obohacoval ji svým vlastním nezapomenutelným vkladem. Doprovodí jej Philippe Saisse na klávesové nástroje, Elias Tona na baskytaru, Luis Alicea na bicí a Gumbi Ortiz na perkuse.
Na začátku 70. let studoval prestižní bostonskou Berklee a už v roce 1974 nastoupil do klíčové kapely Return To Forever, již vedl vizionářský klávesista a skladatel Chick Corea. Natočil s nimi tři alba, Where Have I Known You Before (1974), No Mystery (1975) a Romantic Warrior (1976), která pomohla formovat celý žánr jazzrockové fúze.
Al Di Meola
|
Ihned po razantní proměně sestavy Return To Forever, po níž Al Di Meola odešel, vydal svoje první sólové album Land of the Midnight Sun, kde mu jako sidemani posloužili mimo jiné i členové jeho bývalé kapely včetně Chicka Corey. Di Meola se na něm projevil jako extrémně technicky disponovaný kytarista, což v druhé půli 70. let v tomto stylu bylo absolutním předpokladem k úspěchu.
Ten stvrdil už o rok později druhým sólovým albem Elegant Gypsy, k jehož spolutvůrcům patřil mimo jiné Jan Hammer z „konkurenčních“ Mahavishnu Orchestra, nejúspěšnější z českých jazzových posrpnových exulantů. Spolu s ním mimochodem v roce 1983 Al Di Meola na albu Scenario prozkoumával možnosti zapojení elektroniky v jazzu.
Do bitvy o Oscara jdou Mádlovy Vlny, podzimní hit kin |
Al Di Meola je významný jednak svou fenomenální hráčskou technikou na elektrickou i akustickou kytaru, jednak skladatelským stylem, ve kterém se mu podařilo na svoji dobu unikátně spojit jazzovou podstatu s hudebními prvky Středomoří a Latinské Ameriky a vytvořit svébytný hudební jazyk – v tomto smyslu vykonal v kytarovém jazzu podobné dílo jako Carlos Santana v kytarovém rocku.
Po většinu své kariéry patří Al Di Meola k velmi produktivním a aktivním hudebníkům, jen jeho sólových alb je kolem tří desítek a jsou mezi nimi velmi slavné tituly, jako například několikadílná World Sinfonia. Velmi podstatné a populární jsou ovšem také nahrávky, ve kterých je Di Meola partnerem dalším kolegům. Jednoznačně nejčastěji citovaným albem z tohoto ranku je Friday Night in San Francisco (1980), kde v dechberoucím akustickém triu Ala Di Meoly s Johnem McLaughlinem a Pacem de Lucíou vznikla patrně vůbec nejslavnější akustická kytarová nahrávka všech dob.
Mezi dalšími hudebníky, s nimiž Di Meola navázal rovnocenné partnerství, pak byli například kytaristé Larry Coryell, Biréli Lagréne, basista Stanley Clarke, houslista Jean-Luc Ponty nebo pianistka Aziza Mustafa Zadeh.
