Alain Delon, svého času symbol mužské krásy, si zahrál v téměř stovce filmů, diváci ho znají třeba ze snímků Černý tulipán, Dva muži ve městě či Borsalino.
„Alain Fabien, Anouchka, Anthony a také (pes) Loubo s nezměrnou bolestí oznamují odchod otce. Zemřel pokojně ve svém domě v Douchy, obklopen svými třemi dětmi a rodinou. V této nesmírně bolestné době smutku rodina žádá o respektování soukromí,“ napsali Delonovi potomci v prohlášení.
 |
Delon se narodil 8. listopadu 1935 ve Sceaux na předměstí Paříže. „Byl jsem malý, divoký netvor,“ vzpomínal na své mládí plné útěků z domova a vyhazovů ze škol. Vyučil se řezníkem, raději se ale pak dal do armády, s níž bojoval v Indočíně a ze které ho nakonec vyhodili. Zapadl do pařížské bohémy a živil se všelijak. Do světel ramp mu pomohl zajímavý chlapecký zjev, jehož poprvé využil režisér Yves Allégret v roce 1957 ve snímku Když se do toho zaplete žena.
„Moje matka mě obdařila příznivým zjevem a brzy ve své kariéře jsem potkal mistry jako Luchino Visconti, Michelangelo Antonioni nebo Jean-Pierre Melville. A s takovými předpoklady by neuspěl jen idiot,“ řekl Delon před časem. Příležitost chytil takzvaně „za pačesy“ a na vrcholu kariéry mu ve Francii konkuroval snad jen Jean-Paul Belmondo.
Jeho kariéra se pořádně rozjela, když natočil drama V plném slunci (1960) režiséra Reného Clémenta, v němž ztvárnil jednu ze svých prvních hlavních rolí. Pak už následovaly úspěšné snímky Rocco a jeho bratři (1960; s Annie Girardotovou), Gepard (1963; s Claudií Cardinalovou), Černý tulipán (1964), Borsalino (1970; s Belmondem), Sicilský klan (1969), Dva muži ve městě (1973; s Jeanem Gabinem), Smrt darebáka (1977; s Ornellou Mutiovou) nebo Swannova láska (1984).
Delon se objevil i v detektivních seriálech Fabio Montale (2001) a Frank Riva (2003 až 2004). Zahrál si také Julia Caesara v komedii Asterix a Olympijské hry (2008) a podílel se na romantické komedii Jeden manžel navíc (2010).
Alain Delon byl oceněn na prestižních festivalech a často se mu dostávalo ocenění za celou jeho kariéru. V roce 1991 se stal členem francouzského Řádu čestné legie. V průběhu své kariéry Delon spolupracoval s mnoha režiséry, například s Luchinem Viscontim, Jeanem-Lukem Godardem, Jean-Pierrem Melvillem, Michelangelem Antonionim či Louisem Mallem.
Když Delonovi v květnu 2019 udělili na filmovém festivalu v Cannes Zlatou palmu za celoživotní dílo, nazvala ho americká organizace Woman and Hollywood ve své petici „rasistou, homofobem a misogynem“. Idol žen několika generací se totiž nechal slyšet, že se s nimi občas nemazlil: „Řekl jsem, že jsem dal facku ženě? Ano. A měl jsem dodat, že víc facek jsem dostal než rozdal. Žádnou ženu jsem nikdy v životě neobtěžoval. To ony mě dost obtěžovaly,“ prohlásil v jednom rozhovoru. Jindy například řekl, že homosexuálové by neměli vychovávat děti.
V létě 2023 se Delon dostal na titulní stránky novin, když jeho tři děti podaly stížnost na jeho společnici Hiromi Rollinovou kvůli podezření z jeho omezování. Podle nich byla družka agresivní a urážlivá a bránila mu kontaktovat se s rodinou a blízkými. Rollinová odmítla veškerá nařčení a tvrdila, že s Delonem v posledních desetiletích udržovala milenecký vztah.
Letos Delonovi hrozilo obvinění z nelegálního držení zbraní, s ohledem na jeho špatný zdravotní stav ale prokuratura případ odložila. Policie letos v únoru objevila v jeho sídle celkem 72 zbraní a také soukromou střelnici, ačkoli neměl zbrojní průkaz.
Samostatnou kapitolou v Delonově životě jsou ženy. Z několika jeho vztahů patřilo k významným partnerství s herečkou Romy Schneiderovou, se kterou žil v letech 1958 až 1963. Delon měl však v té době poměr i s Nico, zpěvačkou skupiny The Velvet Underground, která mu v roce 1962 porodila syna Christiana Aarona. Delon jej oficiálně neuznal, i když podoba jej nezapře. Herec žil také se zpěvačkou Dalidou a s herečkou Mireille Darcovou (1968 až 1982).
Poprvé se Delon oženil v roce 1964 s herečkou Nathalií Canovasovou, s níž má syna Anthonyho (narozen v září 1964). Ten se stal rovněž hercem a s otcem měl dlouho komplikovaný vztah. Manželství s Nathalií skončilo po čtyřech letech. V roce 1987 pojal Delon za ženu někdejší nizozemskou královnu krásy Rosalii van Breemenovou, se kterou žil 15 let. Kromě Anouchky se jim v roce 1994 narodil syn Alain-Fabien.
Herec, který měl od roku 1999 i švýcarské občanství a který žil poblíž Ženevy, byl za své umění několikrát oceněn. V roce 2013 získal na filmovém festivalu v Cannes Zlatou palmu za celoživotní dílo, stejnou cenou byl i Zlatý medvěd z festivalu v Berlíně v roce 1995. Delon má na svém kontě rovněž francouzského Césara za nejlepší herecký výkon roku ve filmu Náš příběh.
V roce 2011 byl Delon součástí oficiální francouzské delegace, která přijela do Prahy na pohřeb Václava Havla. Přátelství obou osobností a milovníků filmu a divadla se datovalo zhruba od začátku 90. let. Jako „znalci žen“ mu byla v roce 2008 svěřena role předsedy poroty soutěže krásy Česká Miss.
Tento svět opustím bez lítosti, prohlásil herec v jednom rozhovoru v týdeníku Paris-Match. „Život už mi moc nepřináší. Už jsem všechno poznal a viděl. Především ale nenávidím tuto dobu, je mi z ní na zvracení,“ uvedl na konci rozhovoru, ve kterém bilancoval svou 60letou kariéru.
