Co zbylo z britpopu, tedy vlny melodických kytarových kapel z počátku 90. let, by mělo být jasné nad počiny zpěváků dvou skupin, které k této vlně patřily: Jarvise Cockera z sheffieldských Pulp a Damona Albarna (38) z východoanglického Colchesteru.
Zatímco Cocker natočil výtečné sólové album, na němž vystupuje jako osamělý dandy, Damon Albarn by měl dostat medaili za propagaci rockové hudby jako kolektivní zábavy.
Což by se od Albarna, lehce odtažitého a sarkastického k roli popové hvězdy už od počátků čtyřčlenných Blur, vlastně dalo čekat. Ačkoliv se po svém posledním albu Think Tank a následovném turné nikdy oficiálně nerozpadli, odchodem kytaristy Grahama Coxona na sólovou dráhu se z Blur stal automobil se třemi koly parkující v garáži.
Albarn je ze všech „britpopových hvězd“ nejméně hvězdný a zároveň nejpracovitější. Už koncem 90. let jej společně s výtvarníkem Jamiem Hewlettem napadlo založit kapelu, jejímiž členy by byly čtyři komiksové postavičky.
Tak se zrodili Gorillaz, spojení komiksové zkratky a pestrých hudebních zájmů všech zúčastněných. Kromě dvou vydařených desek Gorillaz (2001) a loňské Demon Days svědčí o životaschopnosti projektu i to, že právě s úspěchem druhé desky loni spojovala své přežití vydavatelská firma EMI. Prozatím nezahynula.
Poslední z Albarnových projektů, skupina The Good, The Bad And The Queen (česky tedy zhruba Dobří, zlí a královna) tvoří živí lidé, zároveň jsou ale „all stars“ týmem. Albarn angažoval své dávné oblíbence, basistu Paula Simonona (51) z proslulých Clash a nigerijského bubeníka Tonyho Allena (56), na kytaru hraje bývalý člen Verve Simon Tong (34).
Celek se Albarn snaží ozvláštnit růzností spoluhráčů a díky Simonovu basování se mu to jakžtakž daří, přínos zúčastněných je ovšem dost nerovnoměrný. Jako ve sportu, výrazní hráči vždy neznamenají úspěšný tým.
Apokalyptickým konceptem desky navíc zůstal Albarn kdesi u Gorillaz, zatímco hudebně už uzavírá kruh a novými písničkami si připravuje cestu k chystané obnově Blur.
