Lidovky.cz: Když jsme se nad Rozpůleným domem bavili asi před rokem, řekla jste, že té práce na knize je strašně moc a že vyjde nejdřív v příštím roce. A vyšla letos na jaře. Má šest set stránek. Chytlo vás to najednou tak, že prostě nešlo přestat?
Ten poslední rok byl zvláštní. Čas se zrychloval a já cítila, že píšu uvolněně a že ten svůj rodinný opus po čtyřech letech asi opravdu dokončím. S tím souvisela úleva až opojení. Ráno jsem se probouzela s novými nápady, a bylo jich tolik, že jsem si na ně musela udělat zvláštní soubor, abych je nezapomněla, protože se týkaly nejenom toho, co jsem právě psala, ale i toho, co už jsem měla dávno hotové. To jsem u žádné své předchozí knihy nezažila.
1. října 2022 5:00
