Poprvé byla inscenace uvedena před 15 lety na Wiener Festwochen a po Berlíně, Benátkách, ale i Jeruzalémě nebo Los Angeles doputovala v letošním roce dvoustého Mahlerova výročí i do Prahy. Hraje se zde v červnu v Martinickém paláci.
Alma – život plný vášněMartinický palác na Hradčanském náměstí Praha 10. 6. – 2. 7. |
Alma, která se dožila úctyhodných 85 let (zemřela v roce 1964), nebyla jen Mahlerovou manželkou, ale jejími milenci nebo manželi byli umělci, kteří formovali umělecké dějiny 20. století – skladatel Alexander von Zemlinsky, malíři Gustav Klimt a Oskar Kokoschka, zakladatel Bauhausu architekt Walter Gropius nebo spisovatel Franz Werfel.
Inscenace Almy je výstižně označena jako polydrama. Je to skutečně mnohočetné drama, sofistikovaně sestavené paralelní vrstvení scén, které se odehrávají souběžně a které Sobol napsal podle Alminých vzpomínek a dalších skutečných událostí a situací.
Tvůrci vyšli z toho, že vtěsnat Almino bytí a dobu, v níž žila, včetně dvou světových válek, do jedné dějově linie nelze. Zvolili divadelně zajímavou metodu, když se scény z Almina života s různými manželi, milenci, ctiteli i odpůrci, matkou, dcerou, služebnou, přítelkyni odehrávají souběžně až na pěti místech najednou. A je na každém divákovi, kam se z úvodní velkolepé narozeninové party, kterou pořádá stará Alma, vydá. Za kterou ze čtyř hereček, které souběžně Almu představují, a dalšími dvanácti herci, kteří hrají i více postav, se v Martinickém paláci a přilehlých prostorách vypraví.
Místnosti, které slouží jako místa děje, inscenátoři zařídili do sebemenších detailů autentickým nábytkem a zařízením včetně osvětlení. Vznikl tak elegantní salon z počátku 20. století, knihovna, pracovna, kuchyně, koupelna, ale i lazaret....
Diváci se dost nachodí V rámci jednoho večera je nemožné absolvovat všechny scény. Vzniká vlastně nekonečné množství kombinací – a v tom je další kouzlo inscenace. Záměrem inscenátorů je aktivovat diváka, který si může vybrat, jestli se chce účastnit divoké manželské hádky v Mahlerovic kuchyni, milostného třeštění s Kokoschkou, Freudovy analýzy Mahlera, sporů o otcovství jednoho z Alminých dětí, léčby v lazaretu první světové války, smrti Alminy dcery Manon, nacistického pálení knih nebo kokoschkovského balábile s pannou coby replikou Almy v životní velikosti. Nebo jestli se vydá starým autobusem na Almin útěk s židovským manželem Werfelem do Ameriky po anšlusu Rakouska.
Diváci se stávají součástí inscenace, hranice mezi jevištěm a hledištěm mizí. V jednotlivých místnostech jim není vyhrazen žádný oddělený prostor, ale je na každém, zda zůstane zdrženlivě stát, nebo si sedne na židli, pohovku, či dokonce se rozvalí na postel, spočine ve vaně nebo volně přechází sem a tam, jestli chce být vzdálen od herců, nebo jestli mu nevadí, že rozzuřená Alma může vajíčkem trefit i jeho.
Inscenátoři vše vymysleli tak, že všechny diváky v patřičnou chvíli zavedou ven před budovu, kam přijede kočár tažený koňmi, a v nočním parku Hradčanského náměstí za zvuku smutečního pochodu z Mahlerovy 5. symfonie se odehraje Mahlerův pohřeb. Apak jsou všichni pozváni na pohřební hostinu – skutečně opulentní večeři o několika chodech.
Autoři inscenace jsou profesionálové s dobrým uměleckým renomé – navíc fakt, že jejich Alma se úspěšně hraje 15 let v různých zemích, je přinejmenším úspěchem manažerským. Podle inscenace vznikl také film a je k mání i DVD. Inscenaci je obtížné zařadit – není to obvyklá činohra, ale ani muzikál nebo show, určitě ale jejich polydrama není pouhým komerčním "tunelováním" Almina dramatického života.
Alma Mahlerová-Gropiová-Werfelová byla oslavována jako inspirace a múza svých manželů, milenců a obdivovatelů, ale také odsuzována a zatracována jako "vdova čtyř umění". Inscenátoři Almu nesoudí – jen divadelně neobvyklým sugestivním způsobem dávají prostřednictvím Alminých osudů nahlédnout do komplikovaných vrstev kulturních dějin 20. století.
