Působí to opravdu trochu podivně. Deset let po premiéře prvního filmu spidermanovské trilogie s Tobeym Maguirem v hlavní roli je tu od stejných producentů další kousek. Nikoli ale pokračování načatého, nýbrž to, pro co je asi skutečně nejpřiléhavější anglický výraz „reboot“. Prostě začneme vyprávět celou tu historii znova, trochu jinak.
Jistě to není úplně citlivé vůči předchozímu tvůrčímu týmu a možná ani ne úplně taktické ve vztahu k těm, kdo měli třeba minulou sérii docela rádi. „Vám se to vážně líbilo? No jak myslíte... Ale opravdoví frajeři to teď chtějí takhle,“ praví gesto, které „rebootem“ producenti učinili.
Trpký osud minulé trilogie pečetí (už tak paradoxní) výchozí situace nového filmu: aktualizovaný začátek Spider-Mana se odehrává v současném světě – ale bez SpiderMana. Všichni v něm znají Godzillu, ale pavoučí muž je něco, o čem nikdo v životě neslyšel... Práce minulého režiséra Sama Riaimiho je tak vyretušována opravdu dokonale.
Samozřejmě je ale pravda, že životní příběh komiksového SpiderMana obecně není nijak zvlášť konzistentní a mazání paměti v něm také není novinkou (asi nejvíc práce v tomto ohledu dalo, když tvůrci hrdinu v roce 1987 nešťastnou náhodou oženili, a to dokonce v reálu a na stadionu). Jestliže deset let staré filmové zpracování dalo Peteru Parkerovi do začátku jako protivníka Zeleného skřeta z původně 14. pokračování komiksu, není proč vyčítat novým vypravěčům, že si vybrali Lizarda – Ještěra ze 6. dílu. Stejně tak asi celkem nevadí, jestli má Spider-Man za první partnerku Mary Jane Watsonovou nebo Gwen Stacyovou, součástí nepřehledné pavučiny jeho četných dobrodružství jsou obě (a ještě pár dalších).
Pátrání po zmizelých rodičích
V čem je tedy aktuální snímek o Spider-Manovi „nový“? Režisér Marc Webb se o něco více zaměřuje na Spider-Manovo civilní alter ego Petera Parkera. Do hry také důrazněji vstupuje motiv jeho rodičů, kteří jej jako malého museli opustit a zanechat v péči tety a strýčka: když tak dobře fungují jiné příběhy o sirotcích, nezkuste to.
I jinak lze v přístupu Marka Webba vidět až cynickou pragmatičnost a řemeslnou vypočítavost. Film skládá jako stavebnici s jasným návodem, kde se kreativita a osobní vklad omezují na drobné ornamenty. Nejde o to, že zůstávají stejné některé zásadní kameny spidermanovské legendy (kousnutí pavoukem, smrt moralizujícího strýčka), to je samozřejmě nutné. Ale děj běží i na komiks až příliš mechanicky, nepřekvapivě až k závěrečné scéně, kdy je naléhavě potřeba něco vykonat, a do toho nějaký přístroj dramaticky odpočítává – toho se diváci dočkají dokonce hned ve dvojím provedení, zřejmě kdyby někdo napoprvé něco nepochopil. Obecně film působí, jako by tak trochu ohleduplně cílil i na méně bystré děti: hlavní vtip, kdy si Peter Parker uvědomuje své superschopnosti, se opakuje tak dlouho, dokud není naprosto jisté, že už se mu nikdo nezasměje.
The Amazing Spider-ManUSA 2012 |
Zda představě Petera Parkera více odpovídá Tobey Maguire nebo mladý britský herec Andrew Garfield, je asi věc názoru a osobních preferencí. (Jisté je, že nový představitel Spider-Mana je bývalý gymnasta, takže opravdu dobře skáče.) Nic se nemění na tom, že jeho partnerka i v novém filmovém zpracování vypadá spíš jako jeho vychovatelka nebo starší sestra a hrdina stále zůstává šťavnatým soustem pro psychoanalytika.
Jsou tu však zcela zásadní rozdíly: pavouk ho kousne úplně jinam než před deseti lety. A pokud jde o dilema, kde se vlastně berou SpiderManovy pavučiny, přiklání se nová filmová filmová verze na opačnou stranu než ta minulá...
