Woody Vasulka (* 1937) je jeden z nejoriginálnějších experimentátorů s elektronickým obrazem a neúnavným hledačem propojení umění a technologie, bez kterého se neobejde žádná encyklopedie umění 20. století.
V posledních letech se Woody Vasulka do České republiky pravidelně vrací. Účastní se různých festivalů, workshopů a výstav. Tento týden mu byl udělen čestný doktorát Akademie múzických umění v Praze.
O Vasulkovi a jeho životní i umělecké partnerce před několika dny vyšla i první knižní monografie v češtině. Autorka Lenka Dolanová ji nazvala Dialog s démony nástrojů.
Umění, nebo jen hra? Obojí
Vasulka se narodil v Brně, jedním z důležitých dětských zážitků pro něj bylo prozkoumávání vojenského šrotu, kterého bylo po válce všude dost. Vystudoval strojní inženýrství, současně ho zaujal film a na FAMU absolvoval katedru dokumentárního filmu. Na koleji studentů pražské Akademie múzických umění v Hradební ulici se seznámil s islandskou houslistkou Steinunn Briem Bjarnadottir. Studovala v Praze na konzervatoři a dnes ji známe pod jménem Steina. Vzali se a v roce 1965 spolu odešli nejdříve na Island a později do New Yorku. Zde se záhy stali součástí místních uměleckých kruhů.
Jak píše Lenka Dolanová, v New Yorku Vasulkovi objevili video a brzy začali ohledávat jazyk tohoto elektronického média. S využitím oscilátorů, syntezátorů, kolorizérů, různých optických zařízení, procesorů či softwarů se zabývali vztahem obrazu a zvuku, přičemž si někdy prohazovali zkušenosti – Woody pracoval se zvukem, Steina s obrazem. Podle některých kritiků si s novou technologií jen hráli. Zkoušeli, co všechno s ní lze provést. To ovšem Vasulkovi vnímali spíše jako kompliment. Stáli u zrodu nového výrazového média a ukazovali, čeho je schopné a jak s ním lze pracovat.
Vasulkovi se také stali organizátory uměleckého života a pedagogy. V New Yorku založili The Kitchen, první instituci specializovanou na video. Od roku 1973 působili v Buffalu, kde vyučovali video jako jeden z nástrojů současného umění. Svým rozsáhlým dílem a osobním charismatem ovlivnili široké spektrum umění druhé poloviny 20. století od výtvarného umění počínaje přes hudbu, divadlo, tanec až k umění instalací a performance.
Ačkoliv se Woody Vasulka pohyboval ve světě špičkové technologie a avantgardního umění, neztratil zájem o Československo. Mezi jeho nejzajímavější práce patří videa Telč a Reminiscence z první poloviny 70. let, které vznikly během jeho návštěvy jeho rodné země. Ukazuje se zde, že Vasulka nebyl formalistou elektronického obrazu, ale video používal jako nástroj průzkumu lidské paměti a kulturní identity.
