‚Ať Grossovi věříme či ne, udělal něco, čeho se žádný politik neodvážil‘

„S námětem mě v létě 2012 oslovila Apolena Rychlíková. Přišla s nápadem, u kterého bylo překvapivé, že nenapadl nikoho ze starších matadorů českého dokumentu,“ říká o vzniku cyklu kreativní producentka České televize Kamila Zlatušková. „Záměrem bylo popsat 20 let české demokracie prostřednictvím portrétů těch nejvyšších představitelů České republiky. Autory těchto dokumentů měli být mladí filmaři, studenti FAMU. Konfrontace politických matadorů s drzým mládím, to mě na námětu zaujalo.“

Dokument o Grossovi převrací známá schémata

„Hodnotu cyklu vidím jednoznačně v přítomnosti kritického názoru,“ doplňuje dramaturg Dušan Mulíček. „ Chtěl bych upozornit na ty díly, kdy se v portrétu expremiéra tématem stávají i okolnosti vzniku jeho mediálního obrazu. Takovými je portrét Jiřího Paroubka a Petra Nečase. Jako výjimečný v kontextu žánru politického dokumentu považuji díl Jana Látala o Stanislavu Grossovi. Dokument převrací schémata. Lidé v anketě nejsou zástupci moudrého hlasu ulice, spíš prezentují vulgárně temnou averzi k politice. Stejně tak film staví na hlavu důležitost politických kauz, když jsou konfrontovány s otázkami bytí a nebytí člověka. Diváka film vtahuje před nutnost volby mezi lidským a občanským, které nemusí být totožné.“

Stanislav Gross se po devíti letech omlouvá za svou neupřímnost.

„Po Stanislavu Grossovi tu zbyla už jen pachuť a pár vzpomínek,“ říká autor jeho filmového portrétu Jan Látal. „Pachuť, že politikům se nedá věřit, protože jsou prospěcháři. Zůstalo heslo ,Myslím to upřímně´, zůstal ,nádražák´, ,plzeňská univerzita´. Nechtěl jsem se vracet zpátky, ale pracovat právě s tím pocitem, co tu po něm zůstal. Když mě pak překvapil doznáním víry, začal jsem příběh číst jinak, klást jiné otázky. Ptát se na upřímnost, pokání a odpuštění. To, co se podařilo v závěrečné sekvenci, je pro mě jeden z nejsilnějších momentů, které jsem v dokumentaristice zažil. Ať již Stanislavu Grossovi věříme či nikoli, udělal něco, čeho se zatím žádný politik neodvážil,“  dodává Látal.

Rychlíková: Postavit se politickým matadorům bylo těžké

„Střet s expremiéry byl pro nás, jako pro mladou generaci, podstatný pro pochopení toho, v čem žijeme. Naplno si uvědomuje problémy současné doby a bez sentimentu ke ,zlatým devadesátým´ i bez zkušenosti s dobou před rokem 1989 o nich chceme mluvit v kontextech, které opravdu mají“, vysvětluje autorka konceptu Expremiérů Apolena Rychlíková.

„Geneze deseti příběhů deseti nejdůležitějších mužů republiky dává možnost nahlédnout polistopadový vývoj ještě jinou perspektivou, než jak je tomu běžné v normálním mediálním provozu. Bylo někdy extrémně těžké se postavit ostříleným matadorům české politiky a pokoušet se je kritizovat. Je to ale právě i přiznaná nejistota, která dodává každému z dílů autentičtější rozměr, než většina rozhovorů, které často končily jako doklad schopností našich politických špiček ohýbat si média do role svých PR nástrojů,“ dodává Apolena Rychlíková.

Jiří Paroubek - 40 tváří / režie: Jan Látal

První díl desetidílného cyklu odvysílá ČT 2 v úterý 21. října ve 21.35. Bude jím Petr Pithart - Limity vládnutí od Jaroslava Kratochvíla. Následovat budou v týdenních intervalech: Václav Klaus - Z Borotína až na Sněžku (režie: Petra Nesvačilová), Josef Tošovský - Pilíř stability (režie: Viktor Portel), Miloš Zeman - Kronos český (režie: Robin Kvapil, Jan Strejcovský), Vladimír Špidla - Politický politik (režie: Martin Kohout), Stanislav Gross – Upřímně (režie: Jan Látal), Jiří Paroubek: 40 tváří (režie: Jan Látal), Mirek Topolánek: Topoltropa (režie: Apolena Rychlíková), Jan Fischer - Hlavně slušně (režie: Ivo Bystřičan) a Petr Nečas - Pan Čistý (režie: Lukáš Senft).