Je to již téměř třicet let, co se vysokoškolský absolvent Christopher McCandless vydal na cestu pryč od civilizace. Spálil všechny doklady a začal si říkat Alex Supertramp. Útočiště našel v aljašském národním parku a rezervaci Denali. Tábor rozbil u opuštěného autobusu dopravní společnosti Fairbanks, orientačního bodu pro místní lovce. Konečně tak dosáhl svého snu a žil v divočině. Jeho štěstí ale mělo trvat necelé čtyři měsíce. Předpokládá se, že jeho pomalou smrt zapříčinily jedovaté bobule.
  |
ReplikaSnímek se přitom nenatáčel ve skutečném autobuse. Režisér Sean Penn novinářům vysvětlil, že je to z úcty k zesnulému dobrodruhovi. Filmaři postavili dokonalou repliku. |
Mladíkovy zápisky inspirovaly nejdříve knihu a poté v roce 2007 na dva Oscary nominovaný snímek Útěk do divočiny. Z kritikou vychvalovaného filmu se stal symbolický návod pro dnešní mladou generaci, která zatoužila po svobodě a samotě. A to i přes fakt, že příběh končí špatně.
Právě tito mladí lidé dnes hojně cestují do aljašského parku, aby mohli navštívit McCandlessův autobus. Ten stojí na stejném místě jako v roce 1992. Stav vraku se za dlouhá léta výrazně zhoršil a úřady od jeho návštěvy odrazují.
Cesta k němu totiž vůbec není jednoduchá. Nejbližší město leží zhruba padesát kilometrů daleko a cesta vede přes rychle tekoucí proudy řeky Teklaniky. Její rozvodněné vody kdysi zabránily McCandlessovi v návratu a zpečetily jeho osud. Ve vodách řeky zahynula letos v červenci čerstvě vdaná Běloruska Veramika Maikamavová. Na výpravu vyrazila podle Insideru se svým novomanželem. Když však zdolávali divoký tok, rychle tekoucí voda ji strhla. Muž ženu z vody vytáhl, oživit se mu ji však nepodařilo.
Řeka zkomplikovala výpravu i skupině německých turistů, kteří se v květnu 2013 vypravili na stejnou stezku. Velké množství rychle tekoucí vody jim zabránilo v překonaní toku a museli být zachráněni. Podle složek, které na místě zasahovaly, byli turisté dobře vybaveni, jídlo však měli na pouhé tři dny.
Na konci letošního února se při hledání autobusu ztratila skupinka pěti turistů. Našli je až záchranáři zhruba 20 kilometrů od jejich cíle. Mezi roky 2009 až 2017 místní úřady organizovaly celých patnáct pátracích akcí.
„Lidé tam chodí i přesto, že je hlášeno mnoho případů zranění,“ uvedl manžel utonulé Maikamovové. Zabezpečení cesty k vraku považuje za společenskou odpovědnost, ale zároveň i za způsob poučení se.
„Představa toho, že utečete do divočiny, přestanete být vázáni tím, co po vás každý chce, a najdete sám sebe v divočině, je velmi lákavá,“ vysvětlila jedna z turistek britské BBC. Spolu se svým manželem přespala v autobusu na stejné posteli, na níž v bolestech zemřel McCandles.
„Byl jsem odhodlaný riskovat vše, abych viděl a cítil magii toho autobusu. Opravdu je magický,“ myslí si Jon Krakauer. Po přečtení knihy Útěk do divočiny s výletem dlouho neváhal.
Komu by se nechtělo podstupovat nebezpečí, může navštívit pivovar v aljašském městě Healy. Ten vlastní onu repliku autobusu z filmu Útěk do divočiny, která stále vypadá k světu a poskytuje o poznání bezpečnější alternativu.
Vidina ‚bezpečné‘ výpravy přiláká další
Stavba mostu k autobusu, kterou mnozí navrhují, se však místním úřadům nelíbí. Mají za to, že vidina bezpečné výpravy by mohla do hor nalákat větší množství lidí, kteří si neuvědomují další rizika spojená s cestou do nepředvídatelné krajiny.
Stampedemská stezkaTuristická stezka na Aljašce začíná jako zpevněná silnice, postupně se její povrch mění v méně přístupný. Na začátku šedesátých let zde stavaři silnic zanechali několik autobusů, po dokončení prací byly až na jeden odstěhovány. Historické vozidlo znakčky International Harvester s číslem 142 však na místě zůstalo. Širší pozornosti se mu dostalo po zveřejnění příběhu mladého dobrodruha Christophera McCandlesse, který zde v roce 1992 zemřel. Zdroj: Wikipedie |
Dalším východiskem může být přemístění autobusu na bezpečnější místo. Za tento krok se staví místní starosta Clay Walker, ten by vrak přesunul na druhý břeh řeky Teklanika. „Tento autobus znamená hodně pro velké množství lidí. Bude výzvou vymyslet řešení, které by vyhovovalo všem,“ uvedl Walker.
Autor knižní předlohy Jon Krakauer ke stejnojmennému filmu Seana Penna z roku 2007 je zhrozen případy úmrtí, k nimž v oblasti jím vyprávěného příběhu dochází. Námitky k přemístění autobusu nebo vybudování mostu nemá. Ale pouze v případě, že by tím úřady opravdu zabránily tragickým nehodám či dalším zraněním. „Jsem však skeptický ohledně moudrosti těchto řešení,“ nechal se slyšet.
Podobné pocity sdílí i Carine McCandlessová, sestra zemřelého dobrodruha. Denně jí přicházejí zprávy od lidí, kteří se inspirovali Christopherovým příběhem. „Nejde o autobus. Pokud by ho přesunuli, lidé jednoduše postaví památník na stejném místě a budou s výpravami pokračovat,“ uzavírá McCandlessová a poukazuje na silný dopad, který příběh jejího zesnulého bratra, mladého idealisty, stále má.
