Až mi bude 85, začnu zase kouřit

„Vím, že tam někde je velké oko, které nás všechny vidí. Je tam soudce, který si zapisuje všechno, co děláme. A před touto silou, která znamená víc než všechny vlády světa, se skláním a s respektem poklekám. A této velké síle věnuji následující píseň,“ oznámí zpěvák, načež se ozvou první tóny skladby Hallelujah.

Tisíce fanoušků ve varšavském Paláci kultury zatají dech. Píše se rok 1985 a Leonard Cohen v rámci jednoho z posledních turné (další bylo v roce 1988 a 1993, ale Polsko, stejně jako Československo, resp. Českou republiku, nenavštívil) uvádí jeden ze svých největších hitů. Na ochozu tehdy visel velký transparent WELCOME BACK - se zvýrazněnými iniciálami LC. Po více než dvaceti letech bude vzkaz na plátně opět aktuální.

Cohen jako vrchol letošního Glastonbury
Letošní rok je pro Leonarda Cohena (který 21. září oslavil 74. narozeniny) i jeho fanoušky velmi důležitý. Kromě chystané nové desky (původně plánované již na konec tohoto roku) a uvedení do Americké Rock’n’rollové síně slávy oznámil v lednu své první turné po patnácti letech a první zprávy, které prosákly, uváděly, že by měl zahrát také 10. srpna na Pražském hradě. Cohen své turné však posunul a Praze tak připadla sobota 27. září. Celá akce se přesunula do arény v pražských Holešovicích.

Kromě mnoha evropských měst navštívil Cohen i několik letních festivalů, na sklonku června vystoupil i na legendárním Glastonbury. Fanoušky milovaná Hallelujah, zahraná při západu slunce, byla podle tisícovek návštěvníků vrcholem celého festivalu. Jednu ze svých nejslavnějších písní, které se dočká i české publikum, napsal Cohen v roce 1984 a v jednom rozhovoru řekl, že to byl velmi dlouhý a frustrující proces.

„Napsal jsem osm slok a všechny je zase poškrtal. Byly toho plné dva notesy. Pamatuji se, jak jsem seděl na koberci newyorského hotelu Royalton ve spodním prádle, klečel a hlavou třískal o podlahu a donekonečna opakoval: Já tuhle píseň nedokončím...“ Baladu Hallelujah přezpívalo asi 120 dalších interpretů; tou nejznámější je zřejmě verze Jeffa Buckleyho, tragicky zemřelého amerického písničkáře. Letos se píseň v jeho podání stala jedničkou v žebříčku digitálních skladeb služby iTunes.

Cohen přijíždí s tříhodinovým koncertním programem (s krátkou, čtvrthodinovou pauzou) a fanoušci se mohou těšit na dvě desítky dalších oblíbených písní. Nechybí ani Suzanne, původně báseň Suzanne Takes You Down ze sbírky Parasites of Heaven (1966). Suzanne přezpívali Joan Baezová i Bob Dylan (ve filmu Renaldo and Clara), Peter Gabriel nebo Aretha Franklin. Pravděpodobně nebudou chybět ani Sisters of Mercy, I’m Your Man, So Long, Marianne, Who By Fire? nebo Everybody Knows.

Poslední řadovou deskou Leonarda Cohena zůstává album Dear Heather z roku 2004. Píseň Go No More A-Roving je přezpívanou básní Lorda Byrona, slova Villanelle for our Time si vypůjčil od kanadského básníka F. R. Scotta. Píseň On That Day, společná práce s jazzovou zpěvačkou, textařkou a pianistkou Anjani Thomasovou, vypráví příběh 11. září 2001.

Anjani nahrála v roce 2006 album Blue Alert; Cohen k albu napsal texty a také jej zprodukoval. Umělec mezitím vydal svoji novou sbírku Book of Longing, jejíž první náklad se vyprodal v několika málo hodinách. Na jaře 2006 také uspořádal první vystoupení v jednom torontském knihkupectví, které tehdy „obklíčilo“ na tři tisíce lidí. Zahrál tehdy písně So Long, Marianne a Hey, That’s No Way To Say Goodbye. Ke koncertům se ale tehdy vrátit nechtěl. V roce 2007 hostoval na albu Herbie Hancocka River: The Joni Letters s předělávkami písní Joni Mitchellové. Za skladbu Jungle Line získal cenu Grammy.

Jak přijít o pět milionů dolarů
Cohen nepokrytě přiznává, že jedním z důvodů jsou peníze. Poté co završil své poslední turné, uchýlil se do buddhistického kláštera Zen Center of Mount Baldy poblíž Los Angeles. Z centra se vrátil v roce 1999 s desítkami básní a zjistil, že ho manažerka připravila o úspory v hodnotě pěti milionů dolarů a zneužila jeho autorská práva.

Cohen ale nesmutní. V rozhovoru pro buddhistický magazín Shambhala Sun prozradil: „Jsem šťastný. (...) Stalo se mi něco velmi příjemného... nedokážu přesně určit tu příčinu. Všechen zármutek je jednoduše pryč. Teď mám pouze strach, aby moje písničky nebyly moc veselé, protože se veselý cítím. Asi by veselý Cohen nikoho moc dlouho nebavil, že?“

Kdysi Cohen napsal báseň o „slibu, kráse a spáse cigaret“. Vášnivý kuřák se svým zlozvykem skončil před šesti lety: „Chybí mi to moc. Stýská se mi velmi. Řekl jsem si, že zase začnu, až mi bude pětaosmdesát. Tedy... pokud se dožiji.“

Na to, že Cohen v životě neměl nikdy žádný program ani plán, se stal jednou z nejvýznamnějších osobností (nejen) kanadského kulturního života a dostalo se mu řady poct. Když v roce 1992 přebíral kanadskou Juno Award za Nejlepšího zpěváka roku, svou děkovnou řeč započal ironickým: „Asi jen v Kanadě může člověk s hlasem, jaký mám já, vyhrát Zpěváka roku...“ Nezbývá než trochu závistivě dodat: asi jen v Kanadě takového mají.