Když se sejde nadkritické množství uranu 235, nastane atomový výbuch. Když se sešlo nadkritické množství vědeckých talentů v laboratoři CERN, nastal intelektuální výbuch a vznikl web, který změnil svět. Podobně by se dalo hovořit o pojmu Bauhaus. Když se v této umělecké škole před sto lety sešlo nadkritické množství architektů, návrhářů, výtvarníků a teoretiků, nastal tvůrčí výbuch, jehož následky lze pozorovat dodnes, a to i daleko od původního epicentra.
Dokládá to výstava ke stému výročí Bauhausu v pražské Galerii Jaroslava Fragnera. Přesněji řečeno to není výstava informací o jedné umělecké škole, jejím vzniku, vývoji a vlivech na estetiku, výstavbu i styl – tedy styl architektonický, umělecký, svým způsobem i životní. Je to výstava snímků fotografa architektury Filipa Šlapala, jeho pohledů na Bauhaus, stavby, design i styl.
Že je to výstava autorská, nikoliv primárně osvětová, dokládá už fakt, že pod rozvěšenými fotografiemi scházejí popisky. Snímky má návštěvník vnímat jako autorské dílo, ne jako infopanel. Kdo chce vědět, jakou stavbu který snímek ukazuje, musí sáhnout po informační tištěné skládačce, která je samozřejmě k dispozici.
Šlapal své snímky pořizoval hlavně v německé Desavě (Dessau), v Praze a Brně, kde jsou stopy Bauhausu stále uchovávané a opečovávané. K tomu fenoménu patří i slavná brněnská vila Tugendhat (navrhl ji třetí a poslední ředitel Bauhausu Ludwig Mies van der Rohe) nebo vila pro manžele Paličkovy v Praze na Babě (navrhl ji Mart Stam). A Desava byla těžištěm Bauhausu.
Chcete vidět moderní pavlačový dům?
Pojem Bauhaus má více významů. V nejužším smyslu znamená uměleckou školu založenou ve Výmaru 12. dubna 1919. Školu, která přitáhla špičky architektů (Walter Gropius, Ludwig Mies van der Rohe, Hannes Meyer), výtvarníků (Vasilij Kandinskij, Piet Mondrian, Paul Klee, László Moholy-Nagy) i teoretiků (přednášel tam i Karel Teige). Která se v roce 1925 přesunula do Desavy, kde zažila nejplodnější roky a zanechala nejvíce staveb, a v roce 1930 do Berlína, kde ji tři roky poté rozehnali nacisté.
Bauhaus ale znamená i jisté učební metody (posiloval vztah k řemeslu) a praktické postupy. Ačkoliv by se podle zmíněných prestižních vil mohlo zdát, že soustředil umělecké elity na práci pro elity společenské, sám kladl velký důraz na sociální výstavbu. Pěkně to ilustrují snímky desavského sídliště Törten s moderními pavlačovými domy či studentské ubytovny Waltera Gropiuse.
Laboratoř modernismu, Vitra láká na Bauhaus |
Úhrnem lze říci a na vystavených snímcích vidět, že Bauhaus v obecném smyslu znamená jistý způsob pohledu na svět a život v něm, vzdělávání i týmovou spolupráci v tomto směru a také styl. Tím je myšlen styl estetiky, funkční elegance, moderny i společenského statusu – v nejširším smyslu životní styl.
Atmosféru toho všeho odrážejí Šlapalovy snímky. Zajímavé je, že i když zachycují stavby z éry staré již sto let, stále působí moderně, ba inspirativně. To leccos vypovídá o uvažování, invenci a schopnostech jejich architektů. Škoda jen, že autor nefotil například v centru Tel Avivu, kde architekti školení funkcionalismem a Bauhausem (i ti, kteří utekli z Evropy před Hitlerem) nevytvořili pouze jednotlivé stavby, ale úplný urbanistický celek. Ten na pohled působí, jako kdyby se středoevropská meziválečná avantgarda odstěhovala se vším všudy dva tisíce kilometrů na jihovýchod mezi palmy.
Tady se dostáváme k dalšímu obecnému významu Bauhausu. Někdy se říká, že reprezentuje poslední výtrysk moderny ze střední Evropy, který ovlivnil celý svět. No, možná je to trochu nadsazené. Ale jisté je, že trvání umělecké školy Bauhaus (1919–1933) se krylo s trváním výmarské republiky. A že Bauhaus jako škola, architektura i styl zůstává dobrou ilustrací toho nejlepšího v Německu z doby, než přišel Hitler a vláda totalit. I toto dokládá výstava fotografií ve Fragnerově galerii.
Filip Šlapal: Bauhaus Galerie Jaroslava Fragnera, Praha, do 14. 4. |
