Podle organizátorů už navštívilo výstavu několik tisíc lidí. Někteří z nich jsou turisté z bývalých jugoslávských republik Slovinska a Makedonie.
Josip Broz, řečený Tito, řídil Jugoslávii od konce druhé světové války do své smrti v roce 1980. Během té doby dostal četné dary jak od jednotlivců, tak od podniků a různých organizací. Každý přispíval podle svých možností, často s přihlédnutím k tomu, co uměl nejlépe. Hlavním účelem bylo uctít komunistického vůdce.
Rybáři z Titogradu (dnešní Podgorica, metropole Černé Hory) věnovali "maršálovi", jak byl osvoboditel Jugoslávie od nacistického jha přezdíván, vycpaného dvoumetrového pstruha. Mostní konstruktéři mu poslali maketu své stavby, ženská organizace zase oblečení. "Většinu darů mu lidé adresovali u příležitosti jeho narozenin, ale dostával též dary k výročí důležitých událostí," vysvětluje Marina Dokmanovičová, komisařka výstavy "Efekt Tito" v Historickém muzeu v Bělehradě. Den narozenin Josipa Broze Tita, 25. květen, byl prohlášen "dnem mládí".
To bylo naposledy
Každý rok byl tento den příležitostí ke grandióznímu shromáždění na Bělehradském stadionu, kde byl prezidentu Titovi slavnostně předán štafetový kolík, který putoval z ruky do ruky po celé bývalé Jugoslávii. Svědčil o bratrství a jednotě země. Několik těchto kolíků je též vystaveno. Každý z nich symbolizoval činnost jejich dárců - zemědělství, vydávání knih, průmysl...
Reakce návštěvníků se liší podle věku. Obdiv a nostalgie je přítomna spíše u starších generací, mladší lidé výstavou procházejí spíše s úsměvem na rtech. Postarší pán ukazuje na fotografii, kde je zachycen ve společnosti "maršála". "To bylo naposledy, co jsem mu stiskl ruku," říká se směsí hrdosti a smutku v hlase.
Není to kýč?
V jednom z výstavních sálů, kde zní hudba věnovaná slávě Tita, sledují dva bývalí členové jeho gardy černobílé filmy o poválečné rekonstrukci země, svědectví dětí a mladých lidí. "Budil obdiv u každého. Takový člověk už tu nikdy nebude," vzdychne Simo, osmdesátník, který byl po léta členem Titovy gardy. "Myslím si, že ty objekty jsou zábavné, protože vznikly s naivním úmyslem.
Lidé se pokoušeli vyrobit to nejlepší, co mohli. Je vidět, že tomu věnovali velké úsilí, ale výsledek je docela komický," konstatuje Maja, studentka jazyků. V dětství ji uspávala prababička povídáním o Titovi. Zastavuje se před asi metr a půl vysokou keramickou vázou, ozdobenou portrétem jugoslávského vůdce a květinami. "Není to kýč?" říká s úsměvem.
