BEZR: Alternativa v záři reflektorů. Lenka Dusilová zaslouženě, mužský interpret roku překvapil

Téměř každé album, jež Lenka Dusilová natočila po odchodu na sólovou dráhu, bylo pro ni v Cenách Anděl úspěšným želízkem v ohni. Postupovala na této cestě od kvalitního rocku respektive poprocku k čím dál alternativnější podobě hudby. V tomto ohledu dosáhla na Řece maxima – a přesto členstvo udělující České hudební akademie přesvědčila. Byť na albu není žádný takzvaný hit, písničky z něj nehrají běžná rádia už kvůli jejich stopáži a obecně vzato přináší hudbu, kterou většinové publikum považuje za těžko stravitelnou.

Zda tedy k vítězství přispělo nějaké zázračné prozření akademiků, jistota zavedeného jména (byť s hudbou stylově zcela novou), nebo „hype“, který se kolem alba podařilo vytvořit a který v poslední době obestírá téměř všechny projekty, na nichž se podílejí oba producenti Řeky, tedy zejména Petr Ostrouchov, ale čím dál víc i Aid Kid, je vlastně celkem jedno. Je podstatné, že Řeka prostě albem roku 2020 skutečně byla a „razítko“, které na to teď dostala, tomu rozhodně neškodí.

7krát3 porazil Bártu i Nohavicu

Akademici ovšem letos skutečně překvapili volbou v kategorii mužského interpreta roku. Štěpán Hebík, pohybující se na hudební scéně pod pseudonymem 7krát3, totiž má ve svých jedenatřiceti letech za sebou jen pár singlů a jedno EP, a přesto na tuto prestižní kategorii dosáhl a porazil dva mnohem slavnější nominanty Dana Bártu a Jaromíra Nohavicu. Není pochyb, že zde zasáhly sociální sítě a YouTube, kde je tento interpret doma. Přitom jeho hudba není žádná složitá alternativa, naopak, 7krát3 dělá moderní pop, ve kterém si, pravda, pohrává s různými bizarnostmi, což ale k současné době patří i v nejvyšším showbyznysu.

Poslední z hlavních kategorií spadá do ověřených rukou: Skupinou roku se stali Tata Bojs. Také oni s termínem alternativa, který lze považovat za jakýsi podtitul letošních Andělů, mají mnoho společného. Z této scény totiž před více než třiceti lety vzešli, dlouho byli jakýmisi jejími korunními princi, než do své tvorby začali přibírat stále mainstreamovější prvky (s nimiž ale často nakládali vysloveně „alternativně“). Loňské album Jedna nula, za které Anděla dostali, se vysloveně povedlo, po jistém období hledání Tata Bojs našli silná hudební i textová témata a natočili jedno z nejlepších českých alb po této stránce mimořádně silného českého podzimu.

Nový člen Síně slávy

Ještě jednu „velkou“ kategorii je třeba pozitivně kvitovat: do Síně slávy vstoupil Robert Křesťan. Plným právem: česká hudební scéna má jen málo tak originálních textařů a fantastických, přesvědčivých zpěváků. Hezké je i to, že Křesťan tuto cenu za kvalitu celoživotní tvorby dostal jen pár dní poté, co oslavil osmdesátiny Bob Dylan, jehož je nepochybně nejlepším českým překladatelem a interpretem. 

Dlužno dodat, že Křesťan letos nejen vstoupil do Síně slávy. Svoji setrvalou formu potvrdil i jako vítěz folkové kategorie, kde byla oceněna jeho deska s Druhou trávou Díl první. Album, na kterém v produkci proslulého Eddieho Stevense propojila velmi úspěšně kapela svůj sound, který je konglomerátem moderního bluegrassu a rocku, s elektronikou, je signálem, že i obyvatelé Síně slávy se mohou dívat daleko dopředu.