Režisér, který na sebe upozornil v roce 2008 filmem o trápení dospívající transsexuální dívky, se i tentokrát věnuje bolestem citlivých teenagerů – tentokrát dvou třináctiletých chlapců deptaných tlakem svého okolí na konformitu a dodržování očekávaných vzorců chování.
BLÍZKOBelgie, Nizozemí, Francie 2022 Režie: Lukas Dhont Scénář: Lukas Dhont, Angelo Tijssens Hrají: Eden Dambrine, Gustav De Waele, Léa Drucker ad. Premiéra 5. 1. |
Není to přitom zdánlivě nijak drastický teror, co Léo a Rémi od svých spolužáků a spolužaček zažívají. Kluci z belgického venkova jsou si od raného dětství blízcí a podle toho se k sobě chovají. Sdílejí fantazijní svět svých her, rozumějí si, mají se rádi, přirozené jsou pro ně i vzájemné doteky. Až do chvíle, než to jejich vrstevníci začnou komentovat: spolužačky se zvědavě zajímají, zda jsou Léo a Rémi „spolu“, někteří spolužáci si neodpustí ani hrubé žerty.
Každý z kluků na to reaguje jinak: Léo si začne dávat pozor na přílišné projevy blízkosti, couvá ze situace, která je mu nepříjemná. Najde si nový zájem, začne chodit na hokejové tréninky a je zkrátka víc „klukem“. Křehčí Rémi toto odcizování nese mnohem hůře, borcení vztahu s Léem pro něj představuje skutečnou tragédii; tu přecitlivělý chlapec dovrší fatálním činem. Tady ovšem příběh nekončí: otevírá se totiž prostor pro vykreslení dalšího křehkého, bolestí a výčitkou poznamenaného vztahu Léa a Rémiho matky Sophie.
Lukas Dhont v empatických scénách připomínajících nedopovězné, ale přesto významem nabité věty předkládá předivo pocitů, emocí a zmatků citlivých bytostí, které se musejí vyrovnávat s „vyhnáním z ráje“, koncem nevinnosti a nástupem plíživé, ale nesmlouvavé společenské kontroly. I díky obdivuhodným hereckým výkonům představitelů obou chlapců Edena Dambrinea a Gustava De Waelea snímek svým divákům otevírá průhled do světa, který dospělost ráda zahaluje mlhou zapomnění a bagatelizace – přitom vztahy a jejich krize mohou v dětství bolet neméně palčivě.
