Úterý 4. října 2022, svátek má František
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Kultura

Bohuslav Reynek v zrcadle doby. Výstava v Humpolci představuje vedle Reynkových grafik i práce jiných umělců

Zážitek ze srovnání. Pohled do expozice v humpolecké 8smičce. foto: Repro LN

K dílu malíře, grafika, básníka a překladatele Bohuslava Reynka, od jehož narození uplynulo letos v květnu sto třicet let, se vrací galerie 8smička v Humpolci.
  15:00

Kurátoři Martin Herold a Miloš Doležal pojali expozici tak poeticky, jak si Reynek zaslouží. Aby se však pouze neopakovali výčtem často citovaného umělcova díla, vystavěli instalaci jako zrcadlo, v němž se odráží tvorba jeho českých a zahraničních současníků i možných následovatelů.

Milované národní „stříbro“. Tichý mistr Bohuslav Reynek se soustředil na intimně laděné tisky

Výstava „Reynek v dialogu“ představuje vedle téměř padesáti Reynkových grafik práce jedenácti jiných umělců, s nimiž Reynka spojuje podobné vnímání světa nebo nejčastěji zobrazovaná témata. Podtitul expozice „Jdu prachu samotou s průhledy do zahrad“ vystihuje vzájemné citové spojení vystavujících, které je u některých autorů patrné velmi výrazně, u jiných zašifrováno v symbolech.

Bohuslav Reynek, jeho snivé výjevy, pokora, zbožnost a skromný způsob života okleštěný tehdejším režimem, je stále vděčné téma. Ač vzpomínáno nesčetněkrát, přece se neomrzí, avšak srovnání Reynkovy tvorby s díly dalších výtvarníků, jak je tomu nyní v 8smičce, poskytuje návštěvníkům expozice nový silný zážitek.

Poprvé u nás a hned ve spojení s Reynkovou tvorbou vystavuje svá díla také francouzský malíř polského původu známý jako Balthus (Balthasar Klossowski de Rola) a německá výtvarnice Silke Otto-Knapp, žijící v Los Angeles. U Balthuse stejně jako u o 16 let staršího Reynka nacházíme obdobnou meditativní polohu při ztvárnění krajiny, vliv básníka Rainera Marii Rilkeho a třeba i spříznění s kočičím světem.

Temné krajiny, biblické motivy a osamělí blouznivci

Atmosféru instalace navozuje promítání úvodní scény z filmu Turínský kůň (režisér Béla Tarr), jež vyvolává vzpomínky na Reynkovo rodinné sídlo v Petrkově na Vysočině. Stará kobylka, hnána nemilosrdným farmářem v mlze nehostinnou krajinou, připomíná chmurné roky, kdy byl umělec donucen na vyvlastněném statku pracovat jako dělník a teprve večer mohl usednout k výtvarné tvorbě – psaní poezie a překladům veršů své francouzské manželky Suzanne Renaud. Filmová sekvence bezútěšného ovzduší odkazuje také k několika Reynkovým vystaveným grafikám z cyklu Don Quijote.

Mystické a děsuplné výjevy Alfreda Kubina, např. jeho lept s názvem Moc, vyvolávají u diváka obdobné pocity jako Reynkova díla typu Job V. Oba autoři se k sobě přibližují ztvárněním temných krajin, biblických motivů i osamělých blouznivců. Od Kubina je zde k vidění Prorok Daniel, od Reynka cyklus Pastorale. Nervové kolapsy uzavřely Kubina v jeho domě Zwickledt v Horních Rakousích, kde byl obklopen zahradou a kočkami. V podobném prostředí žil i Reynek v Petrkově, odtud v letech 1948–1957 prakticky nevycházel.

Bohatě je na výstavě zastoupen Alén Diviš. Narodil se stejně jako Reynek na rozlehlém statku u Poděbrad a také odešel na čas do Francie. Nepřivezl si však do Čech manželku jako Reynek, ale následky onemocnění a hrůzné prožitky z lágrů, kam se dostal po vypuknutí války. Návrat do Prahy, kde ho uzurpoval komunistický režim, znamenal pro Diviše život v bídě. Biblické příběhy, náměty krajin, expresivní zátiší – to jsou styčné body s Reynkovou tvorbou.

Na výstavě lze porovnat Divišova díla Duny a měsíc, Kytice, Ukřižovaný s obdobně laděnými pracemi Reynka – Snopy, Motýl, Velké ukřižování. U mladší generace jsou spojnice s Reynkem volnější, více v náznacích. Osobní výpověď vztahující se k duchovní stavbě je zašifrována v jednoduše pojatém díle Kostelík od Ivana Sobotky, podobně jako u grafiky Kostel na Svatém kříži, ztvárněném Reynkem o 31 let dříve. Alena Kučerová se dokázala Bohuslavu Reynkovi přiblížit asambláží. Její Vyjížďka s venkovský tónem má blízko k Reynkově grafice Sníh V., přestože je mezi díly rozdíl šestašedesát let.

Dva oleje umělkyně starší generace Věry Novákové – Jonáš ve velrybě a Vězeň Jonáš II – jsou výpovědí o jejím děsu z politických procesů i trnité cestě k náboženským a biblickým tématům. Ve stejných letech, kdy tato díla vznikala, dokončil Reynek grafiku Mladý Tobiáš, výjev zachycující, jak Tobiáš přemohl rybu a pomocí její žluče přemohl démony.

Reynkovo spříznění s čínským uměním, které považoval za jeden ze svých inspiračních zdrojů, zastupuje Li Kche-žan závěsným svitkem V pavilonu u jezírka s lotosy. Křehkost, sugestivní ztvárnění a další atributy charakterizující Reynkovo dílo jsou patrné i u dalších vystavujících – Josefa Bolfa, Victora Mana, Matouše Lipuse. Vzdálenějším odkazem k Reynkovi je dílo Silke Otto-Knapp. Připomenuta je také básnická tvorba Ivana Martina Jirouse, který se k osobnosti Bohuslava Reynka a jeho dílu vracel celý život. Výstava přináší medailony všech vystavujících a je podrobně popsána v doprovodném katalogu.

Puč v Kremlu? Vzpoura generálů? Už se řeší, kdo nahradí Putina

Premium Vzhledem k průběhu ruského vojenského dobrodružství na Ukrajině se začínají objevovat spekulace, že vláda Vladimira...

Bez jazyků i peněz. Čtyřicátnice svým cestováním „Za Kačku“ nakazila tisíce lidí

Premium Levně za posledních pár let navštívila čtyři světadíly, 45 zemí a 69 ostrovů. „Prachobyčejná“ Kateřina Ostrá z Blanska...

Tajemství ženského mokrého orgasmu odkryto. Pokus zjistil původ tekutiny

Premium Záhada to byla pro ženy, pro muže, pro vědecké kruhy. Squirting, ženský mokrý orgasmus, byl dlouho neznámou, včetně...

Mohlo by vás zajímat