Bouřlivé následky touhy po svobodě. Rodinný film vede diváka po emocionální šachovnici

Režisér Olmo Omerzu si získal pozornost svým debutem Příliš mladá noc (2012). Jeho nové dílo mělo původně mít premiéru v prosinci. Nálepku generační vánoční podívané však autor svému Rodinnému filmu přidělit nechtěl. Snímek totiž sice začíná jako česká verze hollywoodské komedie Sám doma, svou zajímavost však odvozuje od přelaďování mezi žánry – přesněji řečeno od „přeostřování“, jehož výsledkem je komplexní pohled na dané téma.

V příběhu o hledání svobody se tak navenek stabilní půdorys jedné dobře situované rodiny promění v optice rodičovského páru středních let, jeho dvou dopívajících dětí – i rodinné border kolie jménem Otto. Olmo Omerzu si dokonce pozornost zahraničních koproducentů získával tím, že projekt prezentoval jako „příběh psa“. Zjevně se mu to povedlo – Rodinný film vznikl v koprodukci s Německem, Francií, Slovenskem a režisérovým rodným Slovinskem.

Vnada Hybnerová v Rodinném filmu režiséra Olma Omerzu.

Světovou premiéru si film odbyl na MFF v San Sebastianu, kde na sebe přitáhl i pozornost prestižních amerických týdeníků Variety a The Hollywood Reporter. Jejich recenzenti snímku prorokovali úspěch ve festivalové distribuci. V rámci asijské premiéry na MFF v Tokiu získal film Hlavní cenu za umělecký přínos a Karel Roden na MFF v německé Chotěbuzi dostal cenu za herecký výkon.

Českou premiéru měl Rodinný film na festivalu Ostrava Kamera Oko, ocenění však nezískal. Bude asi zajímavé sledovat domácí ohlasy. Na cestě k českým divákům mezinárodní renomé snímku zřejmě prospěje, hnutí mysli například udílečů Českých lvů ovšem mohou fungovat i opačně.

Oscarový výkon psa na pláži

Olmo Omerzu, který na scénáři pracoval s krajanem Nebojšou Pop-Tasičem, pojal Rodinný film jako příběh o zapeklitosti mezilidských vztahů. V těch hraje odstředivou roli touha po svobodě, kterou si rodiče Igor a Irena (Karel Roden a Vanda Hybnerová) splní prostřednictvím předvánoční romantické plavby exotickým Karibikem. Jejich dvacetiletá dcera Anna (Jenovéfa Boková) promění svůj život v euforii. Do divokých mejdanů a nezávazného sexu ovšem zatáhne i mladšího bratra Erika (zajímavý Daniel Kadlec). Když sourozenci přestanou dostávat zprávy od rodičů, objevuje se na scéně klidný, introvertní strýc Martin (skvělý Martin Pechlát) – a začne o sobě dávat vědět kostlivec ukrytý ve skříni spořádané famílie. Rodinné vazby, které všichni dosud cítili spíš jako omezující, začnou uplatňovat svou mocnou dostředivou sílu.

Z Rodinného filmu režiséra Olma Omerzu.

Ničivá bouře, která náhle zastře idylický obzor tropického ráje, tak jen zviditelňuje nesoulad, který se skrýval pod skořápkou bezproblémové rodiny. Dramatické řešení, které Olmo Omerzu s rozmyslem zvolil, je ovšem originální a působivé. Autor definitivně opouští území standardního popisného vyprávění a diváka posouvá po emocionální šachovnici s pomocí svých oblíbených „výpustek“. Místo plačících dětí, žen lomících rukama a mužů zatínajících bezmocně pěsti tak režisér zoufalství lidských hrdinů ukazuje přes opuštěného psa živořícího na pusté tropické pláži.

Omerzu tak na čas opouští i znamenitou hereckou sestavu, již vyladil na pečlivých dlouhých zkouškách. Pes „hraje“ na Oscara. Kameraman Lukáš Milota a střihačka Jana Vlčková, kteří s Omerzuem spolupracují už od jeho krátkého filmu Druhé dějství (2008), v trosečnických scénách po vizuální stránce dovádějí k dokonalosti režisérův důraz na proměnlivý úhel pohledu. Turistický ráj působí náhle stejně bezútěšně jako záběry pošmourné předvánoční Prahy. Návrat „světlé“ perspektivy je naštěstí možný. Omerzu není sadista Trierova typu a možnost nastolení vnitřního řádu otevírá přes lásku a upřímnost svých hrdinů.

Intimní téma Rodinného filmu přesahuje i do sociální sféry: Igor s Irenou jsou příslušníci generace zakládající si hrdě na tom, že si rozumějí se svými dětmi. Nekonfliktní vztahy však nemusejí být tak ideální, jak na první pohled vypadají: zabraňují totiž tomu, aby se děti vyhranily, dospěly a uměly si vybudovat vlastní život. A svědčí možná i o jisté infantilní touze rodičů po bezpracné, a tudíž samozřejmě falešné harmonii.

V souladu s tím není Rodinný film jen ideální podívanou pro všechny, kdo mají rádi chytré a zajímavé filmy. Skrz složitou racionální konstrukci apeluje na autentické vztahy, které mohou být prosté jako láskyplný pohled rodinného psa.