Lze brát vážně akční film, v němž je led těžší než voda a kde pod závěrečnými titulky hraje odrhovačka s refrénem "bum bum bum"? To byla řečnická otázka. Ale může se při něm bavit i člověk, který vychodil základní školu? Režisér Stephen Sommers naznačuje, že to nakonec vlastně možné je. Po deseti letech nudných vykrádačských blábolů natočil vykrádačskou jízdu, jejíž dvouhodinová stopáž se dá celkem překvapivě "ubdít", aniž by za tím stála jen vysoká hlasitost a frekvence explozí.
Sommersův počin G. I. Joe je "adaptací" série figurek hračkářské firmy Hasbro, jež na sebe během pětačtyřiceti let existence nabalila mnoho jiných vedlejších produktů. Celovečerní verzi má scénář, který by osmileté děti (cílová skupina) nakreslily pastelkami během velké přestávky. Máme tu padoucha se světovládnými plány a šíleného doktora, který mu je pomáhá naplnit. Máme tu strašlivou zbraň v podobě raketových hlavic s nanomity - mikroskopickými roboty, kteří jsou schopni ovládnout lidskou vůli i rozložit cokoliv na prvočinitele. A máme tu elitní tým superpašáků, kteří půjdou špatňákům po krku stůj co stůj, aby zabránili katastrofě. A aby to celé nějak drželo pohromadě, přihodí se nějaká ta láska, smrt a kamarádství.
Všechno na svém místě
Děj je natolik povědomý, že by film prakticky nepotřeboval žádné dialogy: skutečně, repliky ilustrující to, co je beztak evidentní, jen přispívají k jeho zábavné absurditě. Každý pokus o rozhovor dvou postav v G. I. Joe spolehlivě masíruje bránici. K dokonalosti tuto stránku dovádí po technické stránce velmi kvalitní český dabing, který musel respektovat ochranné známky v podobě hlavních postav: pokřikovat po sobě "Snejkájsi" a "Stormšedoue" zní jako nápad pro výživnou tuzemskou parodii.
Další klišé? Srdcervoucí trauma hlavního hrdiny Dukea odlehčuje jeho srandičkující kamarád Ripcord, kterému hrozící apokalypsa nijak nebrání v tom, aby laškoval s kolegyní. Uprostřed zbraní hromadného ničení a kvant jiného palného arzenálu se vždy najde čas a prostor na souboj tělo na tělo a čepel na čepel. V tom vyniká zejména dvojice nindžů, jejichž minulosti je věnovaná podstatná (a možná nejzajímavější) část stopáže; ohlížení do minulosti ostatně představuje pohonnou hmotu celého filmu.
Režisér Sommers tu vykrádá Star Wars snad ještě důkladněji, než se pod záminkou Mumie věnoval Indiana Jonesovi a v kabátu Van Helsinga starým hollywoodským hororům. Modelka Karolína Kurková ve své roličce popochází a umírá stejně toporně jako Paris Hilton a další takyherečky. Hiphopová předělávka hitu T. Rexe Get it On při povinné montáži tréninku je legračně pitomá. Jenže tohle všechno se skládá do celku, jehož vnitřní jednotu Sommersovy předchozí filmy nikdy neměly.
Hodnocení LN3 / 5 G. I. Joe |
G. I. Joe je totiž nečekaně zábavná jízda, která drží pohromadě, nesnaží se o poselství a nabízí vedle party stereotypních, leč sympatických postav i velkoryse dlouhé, solidně zrežírované a adrenalinově sestříhané akční sekvence. Veškerá myšlenka spočívá v tom, že dobro zvítězí nad zlem, a výsledek není vůbec tak tupý, aby z něj dospělému divákovi krvácely bulvy. Je to zábava: berte, nebo nechte být. Oproti sérii Transformers, která rovněž stojí na produktech zmíněné firmy, se orientuje na diváky teprve prepubertální, a tak jsou tu náznaky erotiky utlumené na "dušínovskou" úroveň. Ve výsledku a s ohledem na cílovou skupinu je G. I. Joe stejně povedený jako první díl právě Transformers.
Osmileté děti si G. I. Joe užijí jako nejlepší film na světě. A dospělí při něm přinejmenším neumřou nudou. Není tohle nakonec lepší rodinná zábava než vyčpělé animáky o zvířátkách, které úpěnlivě vyučují správňáckým hodnotám? Pro mužskou část populace určitě.
