V roce 1989 Jan Burian prohlásil: „To, co teď děláme, co je na téhle desce, to je protižánrový boj. Popření modelu folkaře jako figurky za pianem či s kytarou.“ Album, jež bylo dlouhohrajícím debutem hudebníka, známého především právě v oné podobě zpěváka s klavírem (byť v těch letech býval občas k slyšení i v syntezátorovém duu s Petrem Skoumalem, bylo skutečně událostí na domácí scéně.
Přišlo na svoji dobu s poměrně odvážným konceptem zapojení syntetických nástrojů (které podstatná část folkového či rockového publika neuznávala coby příliš „diskotékové“ a „popové“) do seriózní písničkové tvorby. A nedosti na tom: na albu se instrumentálně či vokálně v rolích hostů podílely mnohé vysloveně ikonické postavy alternativní scény, od jazzmanů Alana Vitouše a Jaromíra Honzáka přes flétnistku Kateřinu Nejepsovou z novovlnné kapely Dybbuk, až po zpěváky Petra Vášu (Z kopce) nebo Filipa Topola (Psí vojáci).
Album, na kterém se produkčně podílel nedávno zesnulý hudební publicista Vojtěch Lindaur a jehož obálka vzešla z dílny předního grafika Karla Halouna, obsahovalo čtrnáct písní, mezi nimi například Noci jsou dlouhý, Kanárek, Morgenstern, Dívám se vzůru, Playboy z playbacku, Ještě tak pejska nebo Celkem to jde.
K nastávající premiéře se povedlo Burianovi s Fikejzem některé z tehdejších hostů opět přizvat ke spolupráci, na pódiu Archy v živých verzích písniček z Hodiny duchů tak nebudou chybět například právě Petr Váša či Kateřina Nejepsová (dnes Jirčíková). Doplní je členové Bizarre Bandu (se kterým Jan Burian natočil svoje zatím poslední album), klavírista Zdeněk Dočekal, bubenice Klára Boehmová a další.
Album Hodina duchů vyšlo nejprve v listopadu 1989 na LP desce a na kazetě, na CD pak v roce 1996 s několika bonusy, které zapadaly do původní koncepce. Třetího vydání se Hodina duchů dočkala v roce 2007.
